lobsang

Pátý film Wese Andersona, který si co do bizarnosti v ničem nezadá s čtyřmi předchozími. Bill Murray jako parodie na Jacqua Cousteaua, naturalizovaný oceanograf a neohrožený bijec. Okolo něj suita těch nejroztodivnějších pošuků a těhotná novinářka. To všechno na plovoucím vraku s honosným jménem Belafonte a s úžasnou výtvarnou stylizací, jíž vévodí klasický postup animace. Tomu říkám ojedinělý zážitek, který je ještě umocněn Andersonovým ujetým smyslem pro humor. Jde bez nadsázky o jednu z nejosobitějších komedií minulého roku.

Eastwood je jako slivovice, čím je starší, tím je tvrdší, chutnější a na jazyku nechává doznít paletu chutí, z nichž ani jedna nekazí příjemný pocit z prvního hltu. Svůj prostý příběh vypráví v klidu, bez překotných snah vnutit divákovi nějakou základní pravdu a nechává na něm, jak se k jeho filmu postaví. Pomalý a vytříbený film s vynikajícím obsazením a režií, se nenápadně prodral až k Oscaru a tentokrát musím Akademii pochválit za jejich rozhodnutí. Poslední "Eastwood" je sice dojemný, ale nevydírá, je lidský, věrohodný a také proto neobyčejně hutný. Zkrátka zážitek.

Pokračování trampot Gaylorda Yebala se svým nastávajícím tchánem se oproti prvímu dílu posunulo o příčku níže. Vtip zhrubl a nic na tom nezachraňuje ani Dustin Hoffman zaborený do porpsí Barbry Streisand. Chybí tomu scénáristická lehkost a těžkopádnost, které jsme svědky, se snaží své slabosti zakrýt hereckou ekvilibristikou velkých hvězd. První díl je pro mne lepší zábava, tohle nastavovanou kaší, jež se snaží hrubším humorem a velkými hvězdami vyrazit z diváků další peníze.

Film s velikým potenciálem, atmosférou a vynikajícími herci, bohužel na konci totálně zazděný. Až příliš okatá ždímačka emocí tak zabíjí velmi slibně rozehraný příběh o muži, co chtěl navždy zůstat chlapcem. Nehledě k tomu, že představitel malého Petera je snad nejnesympatičtější dítě, jaké se za poslední roky objevilo na plátně:-).

Vizuálně střídmější obrazová stylizace než u Hrdiny, což umožňuje daleko lepší orientaci na silný příběh. Zhang Yimou se vrátil k cestě vyprávění, než malování a rozhodně si vede velmi dobře. Klan létajících dýk je podle mne o málo, ale lepším filmem než Hrdina.