mrtvej pes

Nikomu jinému kromě mě nevadí, že zprasili ztvárnění jediného citlivého, funkčního a vzájemně chápavého vztahu z celé knihy, manželství Sachiko a Teinosukeho? Teinosuke vůbec oblézá cokoliv, co vypadá, že to možná může mít vagínu. A nejen to, ale i ostatní vztahy. Co ty nevěry a scény a nože v zádech? Kde je Tanizakiho diplomacie, zacházející až do krajnosti, frustrující čtenáře? Z celé (pro mě nestravitelné, protože zaujatě chlapské) pointy nezbylo nic. Kde si kniha pěstovala metaforu, že v chaosu doby zůstává Japonsko stát se svojí krásou, jednoduchostí a tradicí ztělesněné v "čisté ženě" a jejím šťastném konci, adaptace vše zvorala. Ze zatvrzelé Yukiko udělali manipulátorku, ani její křehkost ji tu nezachrání; člověkem, který sestře vábí manžela, můžu jenom pohrdat. Nejrozvrstvenější postava předlohy, i když v žádném případě ryzí, Taeko - tak z ní nechali hrabivost, je hodnější a charakterově plošší, jinak nic. Ochudili ji o hodně. A Teinosuke, můj nejoblíbenější, je tu odpor sám. Co nezabily změny, zabila stopáž.

S filmy "o ženách pro ženy" mám jeden zásadní problém: točí je muži. Vznikla další z mnoha rapeparades; a plejáda nesympatických, iracionálních a neztotožnitelných postav. Šlo to mimo mě.

Nevím, jak Pornoromantika brát, tak hodnotím podle síly dopadu. Zasmála jsem se (nejen), i když nevím, jestli jsem měla. A co už, mám ráda underdogy.

Z Lampionů mě hodně dlouho bude mrazit. Je to ten z filmů, které vidím jednou a další dva roky nemůžu rozdýchat. Intimní a komorní, pro nás neblízké, a stejně to řeže na morek. Ráda bych si přečetla předlohu. / Dočteno (Su Tchung - Manželky a konkubíny). Obě verze si mě něčím získaly. Pro jednou pro mě netratí ani originál, ani adaptace; naopak obě obohacují už celistvou představu.

Sympatické postavy, tak akorát sladká atmosféra, perfektně propletené dějové linky - jo, mezi zkouškami tohle sedne.

Odnikud nikam, ale je to "kawaii" nálož.

Změť milostných trojúhelníků a oktaedrů mě vyloženě rušila; tvůrci to do příběhu nasázeli, jak se jim chtělo, a děj se co děj. A když romantickou linku svléknete, zůstane vám první půlka anime chudší. Neříkám, že prázdná, ale holá určitě. Pozitiva: Od sedmé epizody to nabere druhý dech. Jazz ožije. Postavy se vykreslí. Najde se tu víc maličkých zápletek, každá pro někoho. Závěrečný timeskip mě dobře šokoval, i když tíhne ke klišé. Negativa: Mužští protagonisté zásadně vyjadřují city pokusem o znásilnění.

Všichni si někoho idealizujeme, i sebe. A pak - nazdar, iluze. Jedna, dvě silné scény celé anime vážně nezachrání. Ani výborný ending (negují ho nervyrvoucí openingy). Psychologická provázanost se objevuje teprve ke konci, o její reálnosti ale nebudu polemizovat. Abych to zkrátila. Jste říční z detailní animace potu, která se objevuje pro jistotu pořád, i když postava jen sedí a rádoby usilovně uvažuje? Baví vás poslouchat nekonečnou smyčku funění? Máte rádi pocit, jako kdyby vám volal úchyl, který ne a ne se vymáčknout? Jo, kdyby tvůrci investovali raději do děje a ne do dabingu, ve kterém slyšíte každý nádech. A proč tomu dávám tolik hvězd? Navzdory záporům to vyniká, nebo právě pro ně.

Hodnotím do sedmé epizody (víc jich zatím není). Kdyby to bylo první anime tohohle žánru a téhle šablonovité dějové linky, asi bych si to užila. Zpracování je pěkné; ale pomalost, okoukanost a nulová inovace příběh pohřbívají. Nemusím vidět zbytek. / Nakonec jsem to dokoukala, neboť jsem vyměkloň. A dávám o hvězdu níž. Vážně mě vysírají institucionalizované emocionální vyděračství a zromantizované násilí ve vztazích, které ale Japonsko glorifikuje.

Málem bych sáhla po čtyřech hvězdách, ale ta závěrečná scéna aneb atak létajících veverek? Celému ději silně scházela jakákoliv logická motivace.