mrtvej pes

Byla bych opatrná s označením "komedie"; ohledně toho, jak taková komedie vypadá, mám jiné představy. Úsměvné to ale je. Snímeček spíš pohladí, než aby bavil.

Kimečkův kult. (Jistě.) Genderové role naruby. (Konečně!) Než že rozesměje, zanechá za sebou O, Youth! úsměv. Bála jsem se, že mě zklame, ale když odečtu propagandu, vážně jsem si snímek užila. Mimochodem, jsem jediná, komu se slečna taekwondistka jeví jako korejská Gong Li?

Hrabal je lepší psanej - ale Ostře sledované vlaky jsem si zrovna neužila ani jako knihu. Buď baví, nebo míjí.

A za mě silné čtyři. Co se týče Kuragehime, mangu jsem sice nečetla, ale anime zbožňuju; obzvlášť mě tedy nadchlo obsazení. Ach, Shuu, ach, Kuranosuke. I šofér potil charisma. Se stopáží už se ale štáb maličko spálil. Zejména závěrečná scéna módní přehlídky může dělat reklamu na žvýkačku, jak se táhne, a i jiné záběry svojí délkou zezbytečňují za chodu. Jenomže... je to srdcovka.

Ryūhei je krásný - to mnohé filmy, ve kterých hraje, zachraňuje.

Herci jsou hezcí - víc do hodnocení nevyždímu.

Kde Sense8 troskotá, jsou momenty amatérismu v jinak pracné monumentalitě. Expozice křičí slovem "expozice!", seriálové dialogy za sebe křičí "jsme seriálové dialogy!", do hrdiny se kulka nikdy nezavrtá a kvůli výplním jde děj odnikud nikam. A konec? Antiklimax. Nejvíc mi ale vadily právě ty dialogy. Stávalo se mi, že jsem dořekla repliku dřív než postava, jen aby se vzápětí to samé ozvalo z obrazovky. Tohle k jednomu zrovna nevane osobitostí. A zajídá se mi, jak jsou scénáře procpané pornem a porody (kolikrát už jsme to viděli? Vydechněte si). Tvůrci ale nešli špatnou cestou... celkově. Zejména celá osmička se jim vydařila a i menší postavy zářily. Sešli se tu moji oblíbení herci a herci, které jsem si stihla oblíbit. Nebudu rozebírat, jak jsou záporáci jasně záporáčtí. Nakonec to totiž stojí za zhlédnutí.

Neodvážila bych se nazvat umořenost z každodenního otroctví a následně z něj vyplývající manželskou krizi/pauzu ani feminismem, ani vpádem emancipace, ale úplně základní pudovou snahou o sebezáchovu. V titulcích se chybně uvádí Hayashi Fumiko, autorka předlohy, jako muž.

Nebude se to líbit každému. A mně, abych byla upřímná, také mnohé chybělo. Vždycky mi vadily statické scény a rozvázanost děje. Ona i epizodkovost potřebuje něco navíc, jakési koření a zajímavost, nejen kapku "originality" v moři toho zbytku. Celkově jsem si ale tuhle příjemnůstku s převážně sympatickými cvoky užila.

Jireš si tu natočil jinošský sexuální sen; knihu to nevidělo ani z okna rychlíku.