mrtvej pes

Přeslazený děj i průměrní hlavní herci (naivka, otrapa a málo fantomovitý fantom) se dají potlačit a snad i nevnímat, protože ta atmosféra, ta hudba, ty kulisy - to je pro mě jako pro smyslově založeného člověka zhmotnělá extáze. Navíc Miranda Richardson a Minnie Driver zahrály své role brilantně, Driver až groteskně - zkrátka Richardson udržuje tempo a Driver vtip. Film stojí především na lásce (zív) a velkoleposti (ano!), a to druhé se podařilo bezchybně. Dále mají u mě plusové body šéfíkové divadla. Hudba je mohutná i něžná, a když vezmeme v potaz, že se jedná o "Fantoma opery", snad mě nikdo neukamenuje za to, že pro mou oblíbenou hudbu nahlížím na film s mnohem většími sympatiemi, než by si zřejmě zasloužil. Nejlepší scéna - maškaráda. Nejnelogičtější scéna - vysvětlí mi někdo, kde vzali ve sklepě, zpola zatopeném vodou, koně?!

Chcete docílit toho, aby se mrtvý spisovatel obracel v hrobě? Natočte tímto způsobem Máj. Malé shrnutí děje: kýč, kýč, kozy, hnusnej chlap, kýč, hudba, jež se naprosto tříská s pracně a krkolomně navozovanou poetickou atmosférou, kozy, kýč.

Se vší úctou k nepřekonatelně nádherné a působivé Shakespearově předloze musím říct, že tohle pojetí bylo brilantní. Místy jsem se děsila i já (přehnaná originalita, která by mohla mnohé spíše odradit), ačkoliv jsem byla všema deseti pro inovaci, ale celkový dojem u mě zůstal velice kladný. Film je co do obraznosti poutavý a zajímavý, sršící, hýřící. Velké plus má pro mě Mercutio. Vlastně celou hvězdu (a možná i o Mercutiovu paruku k tomu) navíc připisuji za skvělé a přesvědčivé herecké výkony. DiCaprio opět nezklamal - on to snad ani nedokáže.

Patřím k těm nešťastníkům, kteří nejprve četli (famózní) knihu a teprve poté se dostali ke snímku. Donutila jsem se ale brát jej jako samostatný počin, neboť zfilmovat přesně nebo snad doslova obsáhlou a náročnou předlohu by bylo nemožné. Debaty, filozofie i náboženství jsou tu vlastně potlačené pro samoúčelnou zápletku, která je ještě zpola položená jinak, a děj je taky upravený celkem svérázně, jednoduše pro diváka a pro film. Vše, čím se kniha detailně zabývá, je odsunuto. Film nakonec nabízí jen prázdné vyšetřování smrtí s občasným moudrem, záporáka, který vlastně takhle hloupě v ničem nefiguroval a happyend, který mě i přes snahu o nezaujatost vyloženě nasral.

Napsat konstruktivní komentář k tomuto filmu, to je na mé řečnické schopnosti až příliš veliké sousto. Navíc bych nebyla objektivní, jelikož tenhle film miluju (a kdybych mohla, vdám se za něj). Proto jen řeknu, že je to silné, strhující, ještě nikde jsem nenarazila na tak přesvědčivé herecké výkony a hudba - hudba..

Bylo to zdlouhavé a zároveň to bylo precizní a nemohla jsem se odpoutat. Herci se snad sešli pro potěchu mého oka, jinak si tu souhru a příjemnost všech (i nepříjemných) charakterů nedovedu vysvětlit. Jazz je zde osvěžující. Zápletka až děsivě dobrá. Brzy se začnu bát svých vlastních přátel.

Bez Rickmana bych se na to zřejmě nikdy nepodívala a zvlášť mě překvapilo, jak příjemná a nakonec i trochu dojemná (ne ve špatném, filmově vynuceném a přemrštěném slova smyslu) je to komedie. Vedle standardně dokonalého Alana Rickmana zářil i skvělý Bill Nighy. Zápletka těch mladých mi přišla téměř zbytečná, ale možná dodává to jisté oživení, které diváci - nebo snad filmaři do svých děl - zřejmě potřebují.

Fantastické ve všech významech tohoto slova.

Bowie, homosexualita a pro mě i naprostá netradičnost. Tenhle film na mě promluvil nějak živě, jinak, trochu nově i přes starší prostředí, které bylo dokonalé. Asi nejpoutavější je čistá přirozenost herců.

Křehkost a zranitelnost z toho přímo prokvétá a určitá bolest, smutek a nenaplněnost je ve mně ještě teď, když si film vybavím. Konec byl zvláštní, neříkám, že netypický nebo nečekaný, ale v tu chvíli mě (ne nepříjemně) zarazil.