Madluska

Tohle je jednoduše kult. Listerův flegmatismus. Rimmerovo poseroutství a puntičkářství. Kocourova sebestřednost a narsicmus. Krytonova úslužnost a pokora. Hollyho natvrdlost i genialita. A nikdy nekončící ironie těchhle všech. To mě prostě baví. (A taky mě baví nenápadně zjišťovat, kdo v mém okolí trpí podobnou "trpaslíkománií". :-))

Původně jsem chtěla napsat nějaký komentář, který by napodoboval rétoriku sira Humphreyho, ale tak velké sousto bych nespolkla, jelikož Humphrey je démon! :-) Takže to zkrátím a na otázku "Je to vtipné?" odpovím stejně, jako by to nejspíš udělal ministrův osobní tajemník: "Ano... I ne." :-)

Na první pokus mě tohle dílko nijak nevzalo. Při tom druhém už jsem se výtečně bavila. Britský humor obecně se nejspíš nedá nijak popsat ani vysvětlit... A u Black Books to platí na 100 %. Osobně si myslím, že Bernardovy stavy zažívá naprostá většina lidí, jen se je všichni pokoušíme maskovat. :-) P.S.: Tak trochu doufám, že v sobě objevím nějaký talent podobně lehce jako našel Manny své hudební nadání. :-)

Sheldona prostě musíte milovat, i když v reálu byste ho po prvních dvou minutách (nebo i dřív?) toužili zabít. Vlastně celá tahle superinteligentní banda mě baví, i když vůbec netuším, o čem to při čmárání na tabuli melou. (Proč si to nepřiznat, že?) Může za to snad jejich specifický vkus (aspoň co se oblečení týče), naprostá izolovanost od světa běžných smrtelníků, záliba v indickém jídle nebo třeba Sheldonova pravidla? Těžko říct, ale ve výsledku na tom pravém důvodu stejně houby záleží... :-)

Zajímalo by mě, kam na tu splašenou změť nápadů Groening a Cohen chodí! Taková spousta drobných genialitek v každém díle přece nemůže být dílem dvou obyčejných lidských mozků. Už jen vytvoření daleké budoucnosti, v níž existují sebevražedné budky, kde se lidé prohánějí potrubím, kde existuje robot-závislák a kde jeden pološílený dědula sestrojuje vynálezy, o kterých se nám dnes ani nesní, je úkol pro řádku scénáristů... Chovám k vám obdiv, Davide a Matte. ;-)

Smršť nonsensů, sebeshazování, dovedně zamaskovaného intelektuálního humoru (fotbalové klání mezi filozofy?) v podání sympaťáků každým coulem. Co víc si přát? Snad jen ještě pár dílů k dobru kdyby se někde v tmavém koutě našlo... Nejspíš ne každému tenhle humor sedne - je to prostě nepopsatelný úlet. Ale musíte to vidět!

Profláknutá klasika, ke které se ráda vracím už poněkolikáté. Závidím téhle partičce to stálé setkávání u přátel v bytě nebo na kafíčku v Central Perku s podivínským Guntherem (ok, přiznávám se, toho jim nezávidím :-)). Docela bych brala kámoše, kteří by v jednom kuse sršili vtípky jako Chandler, těžili výhody ze své popularity jako Joey, ochotně poskakovali podle mého přání jako Ross, všechny trable házeli za hlavu jako Phoebe, vařili jako Monica nebo radili v oblasti módy jako Rachel. Ale co to plácám, pár takových už přece mám! To ovšem nic nemění na tom, že tenhle seriál je parádní... :-)