Coleator

Zatímco na HBO zoufale finišuje Hra o Trůny, objevil se seriál s atmosférou tak hustou, že by se dala krájet... Všichni tak trochu tušíme, co se tam tenkrát stalo, ale tahle forma vyprávění je tak poutavá, že celý díl sedíte skoro s otevřenou pusou a jen zíráte... Ať už usedne na železný trůn kdokoliv, máme tady nového seriálové krále... 🙂

Parádní záznam koncertu, co se týče setlistu dost podobného tomu pražskému z roku 2018... Krásná práce...

Byl to od tvůrců docela odvážný krok, pokusit se převést Blaníka na filmová plátna a i když by si objektivně zasloužil spíš jen 4 hvězdičky, za tu odvahu a předvolební meeting na Palačáku, kde jsem se mohl s Tondou vyfotit, tak to plné hodnocení dám... Už se těším, až poběží film v televizi - při dnešní premiéře v Kině Dlabačov spousta hlášek zanikala ve výbuších smíchu celého sálu... Palec nahoru všem skutečným kandidátům a politikům, co přistoupili na Blaníkovu hru... Tak snad tohle není rozlučka s největší lobbistickou seriálovou legendou a Blaník se v nějaké formě ještě vrátí...

Tohle musela být ve své době neskutečná událost... V podstatě i dnes má stále co nabídnout, co do nechutnosti by mohla Věc hrát stále první ligu - animace je sice už spíš úsměvná, ale i díky Morriconeho hudbě vše stále funguje dost dobře...

Zase trochu jiný pohled na válku... Nolanovo zpracování vás natolik vtáhne do děje, že si skoro připadáte, jako byste byli na té pláži taky, při náletu si lehali na zem a jen doufali, že všechny padající bomby dopadnou prostě vedle... Stopáž pod 2 hodiny navíc umožňuje příběh velmi dobře gradovat bez zbytečných hluchých míst... Válka bez příkras a zbytečného balastu (jako tomu bylo například v Gibsonově Hacksaw Ridge)... Za mě plný počet...

Synchronicity II, Spirits in the Material World, Englishman in New York, I Can’t Stop Thinking About You, One Fine Day, She’s Too Good for Me, I Hung My Head, Fields of Gold, Petrol Head, Down, Down, Down, Shape of My Heart, Pretty Young Soldier, Message in a Bottle, Ashes to Ashes, 50 000, Walking on the Moon, So Lonely, Desert Rose, Roxanne / Ain’t No Sunshine, Next to You, Every Breath You Take, Fragile

Jasně, je to jedna velká šablona, ale Al Pacino je zkrátka Al Pacino...

Jediný zápor téhle epizody? Méně než padesáti minutová stopáž... S rychlejším cestováním v sedmé sérii nabírá seriál konečně pořádný spád a tak i když chybí do konce řady jen 3 epizody, stát se může asi ještě cokoliv... Tak snad si Arya už brzy škrtne další jméno...

Aktuálně má Scarface 34 let, ale tenhle film se bude líbit i za dalších 50 let a to z jednoho prostého důvodu - Al Pacino je tady naprosto fenomenální... Ať už v poloze drsňáka, nebo v těch zábavných okamžicích... Snad jediné, co bych filmu vytkl, byla poměrně zvláštní hudba - ale to bude asi proto, že dnes už se zkrátka dělá soundtrack trochu jinak...

Po delší době a nepočítaném množství přehrání soundtracku jsem se k Demolition vrátil... Valléeho způsob vyprávění mi docela sedí (Wild, Big Little Lies) a Gyllenhaal hraje svou postavu prostě dokonale - až si chcete pustit do uší taky Mr. Big a jít se taky protančit městem... Myslím, že někdy dám i třetí kolo...