Baldrick

Klasická kreslená / malovaná animace rozvíjející situaci na romantickém obraze ostrova se zříceninou a připlouvající bárkou.

Obrazy a čáry kreslené či vyryté do barevného filmového materiálu a připomínající mayské masky, ptáky, zvířata, oblaka a krajinné motivy, které reagují vzájemně na sebe a na hudbu.

Podium, muž, židle a 9 minut neuvěřitelného přemlouvání, pronásledování a konejšení židle, aby dovolila muži si sednout. Nakonec muž rezignuje, židle sama přijde, ale usednout mu nedovolí až do okamžiku, kdy na ni přestane vystrkovat zadnici, ale usedne pěkně důstojně vertikálně;) PS: Kongeniální hudební doprovod Ravi Shankar.

Méně (turbo)kapitalismu, více demokracie!;)

Vkusné převedení romantické látky do podoby televizní inscenace. Obvyklá papundeklovost scény zde neruší, i když se z ní po celých sedmdesát minut nevyhrabeme. Výsledek má spád a švih a vše spěje k neodvratnému konci v pasti intrik a společenských konvencí lapených milenců (pravda, fyzicky jen jedné poloviny z nich). Kdyby to nevyznělo přitrouble, mohl bych napsat povedená televizní esence té pravé romantiky;)

Kšeftíky, bordýlek, kachny s čipem, PR agentura pochybné pověsti a umanutá paní prezidentová, která chce dostat na recepci na bulharském velvyslanectví v Londýně anglickou královnu. Zaúkoluje tudíž "svého" nového velvyslance, který přijíždí do Londýna udělat pořádek na ambasádě a zorganizovat celou akci. Nebohý Varadin se chopí úkolu s profesionalitou sobě vlastní, nepostřehne ovšem, že doporučená PR agentura Famous Connections (v jejímž čele opět s nezapomenutelnou dikcí exceluje skvělý Alan Ford) a její konexe v těch nejvyšších společenských kruzích jsou jaksi "jiného" rázu. V kolotoči absurdit a humorných nedorozumění se tak každý aktér a každá ze zúčastněných stran snaží dosáhnout svého, což se většině nakonec podaří (recepce s královnou proběhne, agentura vydělá balík peněz a kuchař se zbaví "horkého zboží")... No, svým způsobem;) K tomu lze připočíst skvěle vybranou a načasovanou hudbu, místy rychlejší střih (ale užívaný vhodně a ne klipovitě) a notnou dávku sebekritického bulharského humoru. PS: Potenciálně stokrát vhodnější záležitost do večerního vysílání ČT1 než všechny ty připitomnělé estrády a soutěže, ale všichni víme, jak to je... 70%

Souhlas s rarohem. Na televizní film scény i výprava vysoce profesionální, perfektně herecky obsazené a po výtvarné stránce neuvěřitelně sladěné (dominantní šedo-černé a tmavě hnědo-zelené tóny versus panensky bílý sníh, pobledlé tváře všech protagonistů versus smyslné rty jediných dvou představitelů vášnivé touhy - mladé manželky a jejího milence). Poklidné plynutí času (podtržené vnitřními monology hlavní postavy, přiměřeně koncipovanou hudbou i pomalým brouzdáním sněhovou nadílkou) zpočátku nevadí, z hlediska dramatizace a převedení literární předlohy na filmové plátno ale zejména v druhé půli už dost unavuje. Jinak Zdena Studénková v plné kráse, nepamatuji jiný film, kde by působila tak přitažlivě (ale to je samozřejmě dosti subjektivní).

V módu bláznivé fantasy-férie á la Balkán tento film funguje skvěle (tedy pokud Vás uvedený styl oslovuje). Jinak na hraně kýče, leckdy lehce za, zkrátka trochu podobné pozdějším Jeunetovým filmům (spíš než Kusturicovi). Někdy z toho ale čouhá kalkul (těch očekávatelných proprietek...). S jedním okem přimhouřeným 70% (pro tu živočišnost).

Obměna režisérského přístupu při přípravě volného pokračování Preludia by sama o sobě nemusela znamenat minus, možná by to bylo i slibné plus. Ale... "Zasažen" prvním filmem jsem se při sledování toho druhého setkal jen s tuctovou nezávislou (= nízkorozpočtovou) vztahovou konverzačkou lehce okořeněnou onou dávkou magična a originálními charaktery postav přetažených z prvního počinu. Kdo ví, jak bych hodnotil při shlédnutí obou filmů v opačném pořadí. Takto jen 60% (PS: Tento komentář sepsán z odstupu 1 roku po shlédnutí Profetia a 2 let od Preludia).

Skvělý film-performance v jediném záběru. Logistika herců a scény (exteriéry i interiéry Kodaně) je dokonalá, jejich výkony obdobně (tenhle typ zoufalců je mi osobně mnohem bližší než všichni ti z porevolučních českých filmů). Tempo je skutečně hektické, v některých momentech dokonce vtipně okořeněné neobvyklým pohybem kamery (v jednu chvíli kameraman očividně využije skateboard nebo něco podobného). Pokud si pamatuji na rozhovor s režisérem po projekci, natáčel se film na ostro jen dvakrát (klobouk dolů).