Vajonek

Jsem velmi překvapená, kolik toho dokázal pan režisér/scénárista/herec přenést do 14 minut a jedné oprýskané čekárny, jak to člověka vtáhlo. (Ne)porozumění, předsudky, pokrytectví, "česká malost", láska, žárlivost, rezignace, dokonce i (tragi)humor s něčím, co by se snad dalo označit za metaforu. Třeba jako když ti poté, co vlastně vykládáš o tom, jak nechceš, aby ti v životě ujel vlak, ten vlak ujede doopravdy... Mrzí mě snad jen, že jsem ty páry (hlavně tedy ty dva sympatické kluky) a jejich další osudy nemohla sledovat alespoň o něco déle. Moc povedená záležitost. 80 %.

Jesus Christ Superstar je pro mě film se skvělou hudbou, zřejmě nesmrtelnými písněmi, které jsou i na dobré úrovni interpretovány. Nějak v tom ale nedokážu vidět nic moc více. To hippie pojetí/propojení, které bývá často vyzdvihováno jako přednost, něco výjimečného, mi k příběhu o Ježíši, přesto, že je vyprávěn skrze rockovou operu a nabízelo by se, že to bude k sobě všechno dobře ladit, také příliš nesedí. Nevím, možná, kdybych zažila sama dobu okolo vzniku tohoto filmu a viděla ho o něco dříve, vnímala bych ten snímek a jeho možné i nemožné přesahy zase trochu jinak... Takto, ačkoli to bylo velké váhání, protože hudba jako asi nejdůležitější aspekt filmu je prostě skvělá, jsem se nakonec rozhodla dát pouze 3 (silnější) hvězdy. Tak snad mě za to někdo neukřižuje...

Superlov je v základu hodně podobný Na lovu, zároveň je ale, jak už tu někteří píší, takový svižnější. Potkáme v něm více soutěžících, kterým můžeme fandit, máme tu pohromadě všechny lovce. Hraje se často o velmi slušné prachy a tak jako je v Na lovu šance výhru získat dosti mizivá, tak tady to naopak vůbec nebývá marné, což tu soutěž (pokud tedy nejste nepřející závistivec:D) také zatraktivňuje. Věřím tak, že diváci, kteří z nějakého důvodu nepřišli na chuť Na lovu, případně se jim ten pořad postupem času trochu zajedl, mají se Superlovem šanci, že se tohle změní a užijí si příjemnou víkendovou zábavu, u které se i něco nového dozví. Mě třeba stále baví i Na lovu, přece jen jsem ho ale už po prvotním nadšení nesledovala v poslední době tolik a Superlov mě tak k tomuto typu soutěže, ke Kvízové dámě a spol., zase trochu navrátil. Co mi trochu vadí, je podle mého někdy už příliš zdlouhavé kecání moderátora a jeho rádoby vtipné poznámky k jednotlivým lovcům. Třeba ta stylizace Kalkulátora do svůdce žen a Sokolovy kecy okolo jsou něco, co kolikrát musím vyloženě přetrpět. Ale v tomhle by se asi nejvíce měl zřejmě zamyslet scénárista..? A pak se mi taky trochu znelíbil Kalkulátor, který byl dříve mým oblíbencem a teď mi připadá někdy už přehnaně namistrovaný, vztahovačný a s některými svými řečmi trošku trapný. V těchto věcech mi přijde, že se to už (zbytečně) oproti Na lovu trochu zvrhlo, což je škoda.

Anděly jsou pro mě dlouhodobě takovou hezkou oslavou a připomínkou ne úplně mainstreamové hudby a pak je mám také spojené zejména se seznamováním se se zajímavými interprety, o kterých bych se jinak třeba ani nedozvěděla. V tomhle mě nezklamal ani letošní ročník (Rozálie, Pam Rabbit...). Kryštof Bartoš by se měl podle mě věnovat spíše hraní, ke kterému má nepopiratelné vlohy. Zase ale musím říci, že jsem jeho moderování čekala (po nějakých předchozích pokusech, které jsem - z rychlíku - zahlédla) mnohem horší. K určité křečovitosti, která celý večer z mého pohledu tak nějak provázela, určitě do nějaké míry jako moderátor přispěl. Za to, že měl předepsané vyhazovat v každém druhém záběru do vzduchu konfety jako v cirkuse nebo že odříkával různé repliky, které byly v dost případech všechno, jen ne vtipné, ale asi nemůže tak úplně on (scénář si, alespoň podle titulků, sám nepsal). Nejlepší vystoupení podle mého předvedla Rozálie, o které, doufám, ještě hodně uslyšíme. A zakončit to celé s Lenny byla jistě také dobrá volba - trošku to smázlo tu křečovitost, která z toho pořadu šla v jeho průběhu.

Zdeněk Svěrák v roli, která mu dává skvělý prostor ukázat své umy a naplno využít veškeré prostředky, které filmy jeho a jeho syna dělají přesně takovými, jaké jsou a jaké nás (v dobrém slova smyslu) chytají za srdce. (Nejen) Andrej Chalimon je Zdeňku Svěrákovi samozřejmě velkým pomocníkem. Vzniká tak krásný film s typickou svěrákovskou poetikou, humorem, sladkobolnem, s nádhernou hudbou. Viděla jsem ho dnes už poněkolikáté a jako vždycky si na konci přála, ať to kouzelné důležité propojení malého chlapce a stárnoucího muže trvá alespoň o trochu déle. Nebo ať vůbec neskončí. I když vím, že přesně takto dlouho/krátko potřebovalo trvat, aby vše bylo a vyniklo, jak mělo... 90 %.

Chvíli mi trvalo se na tohoto stále svého (absurdity, sprostá slova, zloduši i hezké zajímavé ženy...) ale zároveň zase trochu jiného (pomalejší rozjezd a tempo celkově, trochu jiné typy vztahů) Tarantina naladit. Pak to ale opět stálo za to a film jsem si užila maximálně. Asi nejvíce mě bavila možná trochu překvapivá linka Jackie-ručitel, ti dva byli spolu od prvního setkání prostě kouzelní. A nesmím také zapomenout, že tenhle film obsahuje jeden z nejlepších soundtracků, jaké jsem kdy slyšela. 85 %.

Dlouho velká nuda, šeď, křupanství, ne úplně zdařile okořeněné voe voe v každé druhé větě. Zhruba od momentu, kdy soudruzi nasedli do roburu a vydali se za pionýry natáčet reportáž o krásách socialismu, to zůstávalo křupanské, zároveň to ale nějak záhadně začala být docela sranda. Takže i když jsem zkraje myslela, že se nedodívám ani na první epizodu, asi nakonec zkusím i další díl a uvidíme...

Zajímavé, silné, důležité téma. Dokumentu o něm ale podle mého názoru trochu škodí, že je z velké části vyplněn věcmi, které by v něm vůbec nemusely být. Mluvím např. o některých, zřejmě na efekt hrajících (a na mě nefungujících) záběrech rozpíjející se červené na obrazech, o dětech stojících a hovořících před obrazem v galerii atp. Tyto z mého pohledu trochu zbytečné vycpávky (dle autorů zřejmě chtěné metafory, osobitý styl vyjádření) jsou tu pak na úkor výpovědí žen-obětí-pachatelek, které mohly být podrobnější, hlubší, delší (ačkoli i takto ty ženské celkem obdivuji, že byly ochotné se o svých často až hororových zážitcích rozpovídat na kameru). Nejvíce mě zasáhlo vyprávění Rosalby, to byla taková síla, že jsem uvažovala, jestli nakonec kvůli ní a tomu, jak to bylo podané, nejít na čtyři hvězdy. A pak ty autentické záběry ze sklepa bytového domu či z výtahu, které v průběhu filmu nebyly nijak zvlášť objasněné (což je také trochu škoda), mi zpětně, poté co jsem si k případu brazilské právničky dohledala více informací, připadají také docela děsivé. Celkově lepší tři hvězdy a 60 %.

Téma nepodmíněného pravidelného příjmu mi připadá zajímavé, zároveň toho o něm zatím nemám příliš nastudováno. Trochu blíže se na něj podívat skrze dokument o experimentu v několika afrických vesnicích mi připadalo jako dobrý nápad. Po zhlédnutí nemohu asi říci, že by mě film vyloženě zklamal. Nicméně čekala jsem, že experiment bude mnohem detailněji představen i vyhodnocen, že zazní jeho různá, v konkrétních případech odhalená pozitiva a negativa, nějaké jasnější závěry, názory (klidně i protichůdné, však jde o téma do velké míry kontroverzní). Že i životy lidí, kteří po nějakou dobu dostávají peníze zdarma, nám budou více přiblíženy. To se tak úplně nestalo, jako taková první malá ochutnávka tématu se to dá, nic míň ani nic moc víc. 55 %.

Obsahuje drobné SPOILERY... Čekala jsem, že se s tímto filmem na nějakou chvíli ponořím do hlubin uvažování členů jednoho bratrstva a že to bude zaměřeno zejména na jejich vírou silně ovlivněný postoj k homosexualitě. A že to bude možná hodně intenzivní až nepříjemné (ono kolikrát stačí, když jde o Polsko, přečíst si z tohoto soudku i jen nějaké kratší obecnější pojednání někde v novinách). Intenzivní ponoření se téměř neodehrálo, bratrstvo jsme v podstatě pořádně viděli pouze na začátku filmu na akci v lese. Tím slibovaná sonda skončila a pak už jsme po zbytek snímku sledovali jednoho mladého kluka, jak se setkává s vrstevníky, s rodiči a sourozenci, navazuje (první) partnerské vztahy, jak cvičí, rozhoduje se, zda pokračovat ve studiu. A u toho se mění jeho názory na víru a s tím spojené věci. Nakonec bychom se skrze rozbor vývoje jeho osoby mohli asi dočkat té sondy do myšlení bratrstva, jehož byl Antek členem. Na to jsme se ale dozvídali příliš málo o Antekových životních peripetiích, pozadí událostí, kterými procházel, důvodech změn v jeho uvažování a chování. Vše bylo spíše jen nakousnuté nebo jakoby mimochodem zmíněné (např. i rozchod se slečnou, která měla u Anteka dle popisku nastartovat změnu). A zároveň to mělo na dokument vcelku dlouhou stopáž a na to, co se před námi odehrávalo a jak to (ne)bylo informačně bohaté, to bylo takové hodně rozvláčné. Takže ve výsledku mi nevadilo Anteka nějakou dobu sledovat, stával se z něj postupně docela sympatický mladý borec. Ale čekala jsem prostě něco dosti jiného. Kdyby to bylo celé šlo více do hloubky, případně bylo kratší a prezentovalo se spíše jako sonda do života dospívajícího (i když my vlastně ani nevíme, kolik mu bylo, že...) kluka, který trochu tápe, hledá se, přičemž nějaké bratrstvo se svou vírou jsou spíše (jakkoli zajímavé a důležité) věci na pozadí, bylo by to asi lepší. 55 %.