Galahad

Během sledování filmu jsem byl trošku na rozpacích z Goebbelse v podání Moritze Beleibtreue, jeho herecký výkon byl parádní, ale jakoby z jiného filmu, všichni kolem něj hráli vážné role a on parodoval, konečný výsledek je ale více než zajímavý, pokud to byl záměr, tak povedený. Film mi zůstane dlouho pod kůží.

Křesťané říkají: "Bůh je láska" a já říkam "Křesťanství je netolerance". Křesťané říkají: "Víra, naděje a láska", já říkám "Netolerance, nenávist a závist". Tenhle film obsahuje velice důležité poselství, ono totiž nejde jen o to, kolik lidí za těch 2 tisíce let povraždili, upálili, nebo jinak umučili. Nejde zdaleka jen o to, kolik lidí zemřelo v nesmyslných válkách proti jinověrcům, nebo souvěrcům, kteří věřili trošku jinak. Jde o to, kolik kulturního dědictví zničili svou netolerancí, nenávistí a závistí (nebo snad vírou, nadějí a láskou?). Po shlédnutí filmu může každý posoudit sám... Co se týče formy a hereckých výkonů, není co dodat k tomu, co tu již bylo napsáno, jedním slovem - vynikající.

První pětiminutovku prologu jsem si vyloženě užil, nejprve troška poetiky, troška porna a pak rána pod pás. Následně jsem zhruba hodinu čekal, kam to celé povede a užíval si skvělou kameru a herectví Charlotte Gainsbourg. Poté mi připadalo, jako by chtěl pan Trier vyučovat režiséry béčkových hororů jak že se to dělá a několikrát mě přinutil, abych odvrátil tvář, což se mi často nestává. Nakonec jsem to celé snad i pochopil, ale narozdíl od jiných Larsových filmů tenhle už nikdy více!!!... tak přeci jen... 5.8.2011 shlédnuto znovu a to pod dojem tři dny před tím shlédnuté Melancholie, zarovnávám na plný počet :-)

Kladem filmu je slušná atmosféra, neokoukaní herci a zajímavý konec. Problém je ten, že je to celé přitažené za vlasy a to ze všech stran, postavy jednají mnohdy nelogicky a člověk tomu celému tak nějak nevěří, což je celkem kámen úrazu, protože právě u vězenských dramat se očekává velká míra realičnosti.

Podbarvit film s homosexuální tématikou Wagnerovým Tristanem, to už vyžaduje notnou dávku odvahy. Film mě velice příjemně překvapil, skvěle stupňované napětí a famózní závěr.

Geniální partyzánština :-)))

Další z dlouhé řady skvělých, současných německých filmů, tentokrát se jedná o biografický film o herečce, zpěvačce a spisovatelce Hildegardě Knefové (1925-2002), u nás poměrně neznámé (čemuž odpovídá i počet hodnocení), zato v Německu byla a je tato žena velikým pojmem srovnatelným s hvězdami kalibru Marlene Dietrichové, nebo Brigitte Helmové. Hnacím motorem filmu je představitelka hlavní role Heike Makatschová, která bravurním způsobem ztvárnila shruba 20 let kariéry Hildegardy Knefové, počínaje jejím přijetím do herecké obce v roce 1943, její boj o kariéru, lásku, uznání a v poválečných dnech dokonce i o holé přežití. Jak je u Němců v posledních letech zvykem, vypořádává se film i s minulostí (holocaust, berlínská zeď...) Já osobně jsem na filmu nenalezl jedinou chybičku, tudíž dávám plný počet.

Těšil jsem se na chytráky, kteří to tu budou srovnávat s Formanovým Amadeem a nebyl jsem zklamán a jestli někdy budou na ČT dávat Saurovo http://www.csfd.cz/film/49404-goya-en-burdeos/ tak se jistě dočkám dalších duchaplných srovnání s Formanovými http://www.csfd.cz/film/220918-goyovy-prizraky/ Ale zpět k Donu Giovannimu, byl jsem moc potěšen, že Saura po sérii hudebních dokumentů natočil hudební film ve stylu http://www.csfd.cz/film/49395-carmen/ kde hlavní hrdina, umělec, spoluprožívá děj svého díla. Z herců mě nejvíce zaujal Tobias Moretti v roli stárnoucího Casanovy, který pak o rok později skvěle ztvárnil herce Ferdinanda Mariana ve filmu http://www.csfd.cz/film/273646-zid-suss-film-bez-svedomi/ a překrásná Emilia Verginelli, kvůli té bych také dokázal zanechat prostopášného života :-)

Pokud by se to sestříhalo tak na 30 minut, tak by se to jako studentský film dalo vzít. Základní myšlenka je dobrá ...

Johanna Wokalek prokázala, že je v současnosti asi nejvšestranější německou herečkou, po rolích novinářky v horolezeckém dramatu "Nordwand" a teroristky ve filmu "Baader Meinhof Komplex" se skvěle zhostila role "Papežky Jany" a já si na jejím místě těžko dokáži představit jinou představitelku. Poslední dobou dávám německým počinům většinou plný počet, ale tady mi k absolutoriu něco málo chybí. Film mě dokázal pohltit, vyvolat emoce, nevadila by mi ani romantická úlitba, jedná se koneckonců o legendu, nikoliv o podloženou historickou událost, ani by mi nevadil malinko feministický podtext, ale když se příběh odehrává v 9. století, tak bych očekával, že na mě dýchne 9. století, což se, myslím, nepodařilo. Každopádně tupost křesťanství byla znázorněna dokonale...