mackey

Od Los Ojos de Julia jsem nebyl u "hororu" takhle nadšenej. Vcelku jednoduchá, ale nesmírně silná a hlavně tísnivě uvěřitelná zápletka s přesahem do psychiky diváka. brrr. Tleskám ve stoje.

radši snad sledovat večer s písní nácka Landy než tuhle pošahaninu. i když..

Promrháno. Hartnetta můžu a Radiohead byly za mejch vlhkejch mladejch let top kapela, dokonce i do Berlína jsem za nima zajel. Ale na tomhle filmu je vidět, že narvat chaotický scény geniální hudbou je jen půlka úspěchu. Dokážu pochopit všechny, který film uchvátil, ale mě to prostě minulo. Ta snová rovina mi prostě nesedla, a i se docela sám nad sebou poizastavuju a divím, všechno na začátku nasvbědčovalo tomu, že tohle bude moje krevní skupina. Možná je celý to zklamání ale právě i proto, že je celej soundtrack sic dokonalej, leč nehorázně profláknutej (a to cca už tak pět let před vznikem filmu).

Nekompromisní palba. Nenechte se zmást trošku zavádějícím popisem, kterej u mě vyvolal falešnej pocit, že se bude jednat o zdlouhavou anabázi jedný lovestory. To vše je ale jen v pozadí a vlastně je to i vcelku zástupný. Tenhle film je hlavně o parádní ruční a nejen ruční akci. Doteď nechápu, jak to Korejci dělaj, že každej film natáhnou na dvě hodiny, ačkoliv subjektivní pocit z každý jednotlivý věc je tak někde ke slabší hodince. Ano, opravdu to tak bez zaskřípání sype. A Byeong je už od I saw the devil můj oblíbenec, rozhodně ho budu dál sledovat.

Parádní komorní post-apo genialita. Čekal jsem hodně, ale že dostanu tohle všechno + ještě trochu navíc, to teda ne. Všechny palce nahoru. Děj už hezky shrnuli moji tops.

Tuhle sérku lze lacině odsoudit už jen za to, jakej námět vytěžuje. Ale ruku na srdce, (nejen) díky týhle sociologický sondě si jeden uvědomí, proč je tahle země v takovejch sračkách a proč nejspíš budeme ještě hodně dlouho vzhlížet za hranice a čekat zázrak. A ne, komunisti za tohle opravdu nemůžou. Podnikatelský baroko ale určitě.

Sice je to už děsně dlouho, co jsem tenhle film viděl, ale pořád si pár scén vybavuju, proto naprosto neobvykle střelím a napálím čtyřku. Protože trojku dávám tomu, co vyšumí a nikdy si na to už nevzpomenu.

Film bez závažnějšího zakolísání, ideálně skloubená porce násilí/akce + nějaká ta taškařice. Od začátku až do konce jsem se ani chvíli nenudil a subjektivně mi stopáž přišla poloviční. Jižní Koreu mám hodně rád, ač jsem zatím políben spíš válečnou tématikou. Nevím, jak to tam dělaj, ale jejich styl mi prostě sedí. Ačkoliv chápu i ty, kterým vadí místy přehnaná sentimentalita, případně nerozlišitelná hranice mezi thrillerem a parodií (nechtěnou?). Musím co nejdřív napravit zbývající JK resty.

Law za pět.

Zpětně za první sérii za pět. Ale když vidím, jak je toho všude teď plno a kolikátá série vlastně už jede, tak se sérií dva a dalšíma nebudu vůbec zabývat. Ať mi ten dobrej pocit zůstane. Čeho je moc, toho je příliš. Jo a kdyby to šlo, dám IT crowd 6*, tohle se s tím srovnat nemůže.