susanella

Nový Almodóvar…čekáte drama, máte kapesník připravený v tašce. Poloprázdné kino na předpremiéře, pět Španělek řadu před vámi. Najednou anatomie, nákresy páteře, wtf ..?! Zívnutí, aha, něco jako terapie, ale jak film pokračuje, přistihnete se, že napovídáte hercům, co by asi tak mohlo být dál…slzy tečou proudem, kapesník v nedohlednu, najednou…cože ? Vypravěč každý coulem. A ty slzy ? to bude asi tím dnešním úplňkem…

Jemné drama za semknutými ústy hlavní hrdinky, "já nejsem pobožná", ale židovství čpí každým koutem. Budu prodávat koláče, nebo budu kosher chudá ?! ovšem láska proniká všemi póry, včetně skříňky v plaveckém klubu, máme rodiny a taky máme nature/přirozenost…osamělost v přímém přenosu. Babička.

Všechno je zde, nemluvící hlavní hrdinka, takže autistka, protože slyší…černoška, bilej zlej rasista policista, ruská mafie…a stvůra, bohužel výtvarně zdařile napodobující romantického muže s krásně tvarovanými rty, horor!!Čekala jsem masakr, ale přišla vyčpělá pohádka, která by se dobře vyjímala v 4D kině s pachem shnilých prstů, to by byl teprve hnůj ! proč musí být dnes v každém filmu nepřiznaný/přiznaný gay ? těžko se mi dávaly 4hvězdy, ale po pravdě Michael Shannon si to jako hnusná postava zaslouží!

Na film je potřeba v plné chřipce, či jiné virose, kdy si zimnici a bolest všech svalů naplno užijete! Rozhodně mi nepřipadá krutý, je to cesta hrdiny, naprosto mytologická, se všemi průvodci, které může hrdina potkat, včetně mrtvého koně a potní chýše. Jen ten přerušený jícen se zhojil poměrně brzy. Je to hezký návod, jak přežít v divočině, ovšem motivací je pomsta, tak po prozření už fungovat nebude…Jinak tleskám a jsem nadšená a předchozího Birdmana považuji za past a vějičku pro NYC intelektuály, jak se ostatně stalo, póvl jako výsměch.

Film režiséra dnes již kultovního snímku Amores perros, Alejandra Gonzales Ińarritu. Jeho premiéru v Čechách předcházela pověst sběratele trofejí, obdržel již sedm ocenění v letošním rozdílení cen amerických filmových kritiků a očekává se jeho spanilá jízda v bitvě o prestižní Oscary…V tom je možná jeho hlavní slabina, je příliš americký, oceňovaný americkým úhlem pohledu…Hlavní hrdina (Michael Keaton) je bývalý představitel imaginárního blockbusteru Birdman. Není třeba přílišného důvtipu, aby si člověk dosadil slovo Batman, kde Keaton naplňoval sny o spravedlnosti již v roce 1989. Nyní se však hlavní představitel snaží o "umění", realizuje hru na divadle a má záměr dosáhnout úspěchu na Brodwayi. Slovy filmu, již nechce být celebrita, ale chce být opravdový herec, umělec…A to přesto, že skutečně má určité nadpřirozené schopnosti patřící mýtické postavě Birdmana, ale vlastně to nikoho nezajímá. Hledá dobré spoluhráče a nachází je, Naomi Watts a Edward Norton jsou jako vždy excelentní, na jevišti připravované hry nechybí drama, pistole ani sex. Emma Stone v roli hercovy dcery, právě se navrátivší s protidrogové léčebny, je smutně jímavá. Zápletka je obvyklá, stárnoucí žena, která hledá, proč se vlastně rozešli, jejich ztracená dcera s drogovou minulostí pomáhá otci v divadle, a mladší milenka, možná těhotná. První milovník svádí dceru režiséra, ona flirtuje a provokuje. Filmová kritička v baru, popíjející martini, obrýlená a nepřitažlivá. Jakoby rovnou vybízela k očekávané reakci, kritiky se přece stávají ti, kdo nejsou schopni vytvořit umělecké dílo… Film je zábavný a nechybí vtipné situace. A to včetně hořkého připomenutí dnešního světa, kdo není na Twitteru a Facebooku, neexistuje, v tom tkví dnešní uznání, počtu lajků a shlédnutí přípsěvků. Na konci filmu přichází premiéra hry a s ní očekávané drama. Film je dotažený do konce i s poměrně nápaditým vyústěním. Hra s egem pokračuje, život se stává legendou a nechává finální úsudek na divákovi. Dílo strhuje svojí konstrukcí, hereckými výkony, na první pohled je důkladnou sondou do lidského ega. Přesto jakoby v něm chyběla obyčejnost, jednoduchost. Divák artové kinematografie bude nadšen, avšak syrovost Amores Perros, která se ještě chvilkami objevovala ve filmu 21 gramů, a téměř zmizela ve filmu Babel, je nenávratně pryč.

Nejspíš je to věkem, profesí a úbytkem mých mozkových buněk, ale film bohužel shledávám schématickým, vykalkulovaným, americky sentimentálním a naprosto sebestředným. Realita je úplně někde jinde. Jsou určité sympatické momenty, kdy kontrolní otázky jsou "zcela ztraceny v překladu" a náhodně osudová cesta vede k šuplíku s Rohypnolem, ale film to nezachrání. Po Birdmanovi další zklamání americké produkce.

Nevím, jestli bych doporučila vidět tento film své patnáctileté neteři, možná je to brzy…film je úchvatný, ale pokud je vám tak kolem třiceti až čtyřiceti a máte zatím bezproblémové příbuzenstvo, kde všichni mají jasno, kdo je kdo, může vám to připadat jako sešlost zlých a hysterických čarodějnic. Jenže ono je to jinak, muži si žijí své a občas zmizí, a staré ženy jsou ošklivé a nemají opravdu žádnou další šanci. Krutý a pravdivý film o ženách a jejich matkách se vším všudy.

Začínám nenávidět Larse tak jako člověk nenávidí a zároveň miluje svého terapeuta, který vidí do zákrytů a temných chodeb mojí duše a navíc se tam dost dobře orientuje. Některé věci o sobě člověk snad ani nemusí vědět, aby byl v klidu. On mě, ženu, nenechá v klidu a klidně vytahuje vše na povrch…o mužích nemluvě. O lásce nemluvě…

Skvělý příběh, nádherné obrazy, natočeno bezchybně! Obávala jsem se podivné směsi Pirátů, westernu a komedie, ale nakonec je to báječná oddychovka, smícháme-li Poklad na Stříbrném jezeře s Tenkrát na Západě a přidáme třicet let vývoje filmových triků...Depp naštěstí není Vinnetou a ani nevyčuhuje svojí komickou podsaditou postavou z celého příběhu a nakonec je zde skryto nemálo hádanek, kupodivu nutí ke druhému shlédnutí. Indiánské kmeny vždy měly svého Blázna, svého Kojota. Scéna s krvežíznivými králíky je nepřekonatelná. A opakované téma deset za jednoho jako připomenutí všech masakrů původních obyvatel „civilizovanými" národy je dobré ukázat znovu a znovu. Hudba je dokonalou součástí příběhu.

Černobílé němé drama, tak nádherných obrazů a výrazů, že je s podivem, že se o něm více nemluvilo, rozhodně mně zaujal mnohem více než podobně vizuální The Artist. Nádherné obrazy, hudba rvoucí za srdce, španělsky vypjaté city k prasknutí...je s podivem, že je to teprve druhý filmy Pabla Bergera. Sněhurka v tom nejpůsobivějším podání včetně slz sdílených s publikem...