Válečníci
Shogun
Obsahy(2)
Vojevůdce, který založil dynastickou, vojenskou a na dvoru nezávislou vládu, která přetrvala 15 generací. Období EDO/Tokugawa (1603–1767).
V roce 1603, tři roky po bitvě u Sekigahary, byl Ijeasu Tokugawa císařem jmenován šógunem a formálně založil nový šógunát. Na rozdíl od Nobunagy a Hidejošiho, kteří přijímali oficiální pocty u dvora a užívali nejvyšších postů císařských regentů jako zdroje politického uznání, Tokugawa získal nejvyšší posty uvnitř vojenského řádu a užíval úřadu šóguna za účelem založit vojenskou vládu nezávisle na dvoru.
Titulu šóguna se Ijeasu vzdal již o dva roky později ve prospěch svého syna. Takto založil dynastický precedens, podle kterého měl být úřad předáván potomkům z rodu Tokugawa.
Tokugawský šógunát přetrval patnáct generací, tzn. 264 let, až do roku 1867. Po většinu svých dějin byl autoritativním centralizovaným feudálním státem. Pouze v pozdějším období Tokugawa docházelo k jisté decentralizaci moci s tím, jak slábla ústřední vláda šógunátu a někteří vlivní daimjóové se stávali nezávislejšími.
(Česká televize)
Recenze (21)
Bohužel přes vysoký rozpočet díl, s velmi malou informační hodnotou hodnotou, často dokonce zkreslující historické události. Zejména bitva u Sekigahary byla pojednána téměř jako lokální šarvátka a ne jako střetnutí, kdy na poli bylo takřka 200000 mužů. Je mi jasné, že 200 000 komparsistů asi těžko někdo zaplatí, ale jsou i jiné metody jak docílit dojmu velkolepého střetnutí. O fatálním nedostatku informací o politickém pozadí celého konfliktu ani nemluvě. ()
Šógun pro mě byl velmi milým překvapením. Tvůrci si dali s vykreslením skutečného příběhu z japonské historie opravdu práci. Dobová atmosféra působí velmi skutečně a neměl jsem problém se vtažením do příběhu. Masky jsou také krásné a skvěle doplňují opravdu slušně vypadající souboje odehrávající se navíc v atraktivních exteriérech. Jediné, co mi trochu kazí dojem, je kamera, která je místy trochu zmatená. Celkově však jde v této oblasti o velmi kvalitní dílo. ()
Průměrný film, který bych raději viděl v televizi než na DVD. Dobové japonské reálie jsou v pořádku, výběr herců je také ucházející, ale rušivý je dokumentární komentář, který se dal nahradit několika dialogy hlavních postav. Ač má snímek filmový formát, kamera je většinu času silně televizní, ale nebude to asi nedostatkem peněz, protože na obrazovce se vyskytuje velmi obstojné množství komparsistů a všichni herci mají vynikající kostýmy. Plusem je exotické prostředí, ale ani to nezachrání po všech stránkách průměrný film, který patří do televize. ()
Japonské reálie se svými samuraji a etickým kodexem cti. A i přes svoji věrnost jsou schopni intrikánského chování v zájmu osobní touhy po moci. A v době chaosu vychází jako vítěz ten nejchytřejší a nejodvážnější zároveň. James Saito v roli Ieyasa Tokugawi je věrohodný. Touha po moci, touha po vládnutí, touha po klíčové roli. Nejen válčení, ale i spojenectví je významným prvkem ve válčení. Nic není předem jasné, válčení japonským způsobem jsou složité šachové hry, kde rozhoduje tolik rozličných faktorů. Vítězí ten, kdo je nejschopnější zvládnout všechny taktické tahy. Příjemně hraný dokument. ()
Šógun mě moc nebral. Nevim, možná to je tou japonskou kulturou, ale nezažral jsem se do toho. Zpracování nebylo totiž vubec špatny. Taky za to muže to, že ty jejich jména a ksichty jsou hrozně zaměnitelny... Tokugawa, Mitsunari, Mototada, Hidetada, Hideyoshi, Hideyori, Hiditydy, Hadajaka, Hadakuna, Jakakuna? Ale přesto se mi tomu nechcou dat jenom 2 hvězdičky, takže asi tak... ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama