pursulus

Dva podobné snímky a jejich zhodnocení.¬         V roce 1921 byla v mladé československé republice natočena vzápětí po sobě dvě filmová díla podobného "dobrodružného" ražení, na nichž podíleli se tíž tvůrci, částečně i včetně hereckého obsazení. Šlo o snímky "Příchozí z temnot" a "Otrávené světlo" ve scaenáři a režii Jana S. Kolára, herce, scaenáristy a režiséra, po válce pak předního odborníka na historii předválečné filmové produkce. Následují má zhodnocení a porovnání obou snímků, připomínám, že moje hodnocení je vždy objektivní, zahrnujíc pohledy odborný, kulturní i divácký stejnou měrou, a zároveň je vždy i neformální jako nutná podmínka živého pohledu v oposici k pohledu zkostnatělému, "akademickému".¬                 Fantasy horor "Příchozí" je natočen "tajemněji", jak to ostatně vyplývá i z genru, než kriminální drama "Otrávené světlo". Kvalita nátočtu — režie, kamery, střihu, hereckých výkonů, kulis, dramaturgie je srovnatelná. "Příchozí" je však o něco, byť ne o mnoho, divácky vděčnější, na čemž trvám i proti tomu svědčícím číslům (%) ukazujícím průměrné hodnocení (ČSFD 73/83, IMDb 63/71, TMDb 67/70). Moje přesvědčení i naproti uvedeným číslům je založeno na názoru, že u menšího počtu hodnocení projevuje se to, že v prvním "návalu" hodnocení je vždy více nadšenců, a ti snímek spíše nadhodnotí. Tomu odpovídají počty hodnotících u našich snímků — ČSFD 510/210, IMDb 94/27, TMDb 3/1, jsou ony vždy dva- či třikrát větší u "Příchozího" a různost hodnocení obou snímků je v přímé úměře k počtu hodnotících.¬                 Pro onu "diváckou" složku pohledu hodnotím nepatrně výše "Příchozího" — v mnou používané středové devítičlenné stupnici (obdobě stupnice školní s případnými plusy či minusy k číslu) to je za 6 (vlastně školní dvojka), "Otrávené světlo" pak za 5 (školní dvě mínus). Zaokrouhlením do nestředové šestičlenné stupnice ČSFD vznikne dojem, jakoby byl "Příchozí" výrazněji lepší (4 * proti 3 *), což však není pravda a viníkem onoho dojmu je právě zaokrouhlení z mé stupnice. S tím ovšem nemohu dělati nic — šestičlenná stupnice zhrubuje pro svůj malý počet členů.¬                 Na závěr ukážu rozdíl mezi plně objektivním plus neformálním hodnocením a hodnocením objektivním buď čátečně nebo vůbec ne. Tak známý odborník uživ. Douglas hodnotí oba snímky stejně, za 5 *, neboť z jeho úzkého pohledu filmového teoretika jsou oba snímky výborného provedení. Nebo, uživ. SOLOM., který se dívá hlavně na horory rozličné jakosti a hodnotí výrazně pocitově, dal oběma snímkům taktéž shodné hodnocení, a to 4 *, neboť jeho pohled mu řekl, že oba snímky jsou výrazně lepší než většina braku, na který se dívá.

Osudová chyba.¬         Jediná velká chyba jinak výborně a zároveň i působivě zpracovaného amerického dokumentu o historii vodíkové bomby jsou zjednodušená prohlášení o životě v Sovětském svazu a jeho politice. Ale jinak je tento dokument nadprůměrně nestranickým. K dokonalosti jej ovšem nemohl dotáhnouti žádný Američan, musel by jej natočiti někdo jiný. Američané (myšleno hlavně vláda a další politicky zodpovědní lidé, ale je to platné i obecně) nikdy, až do dnešní doby, nepochopili Rusko, prostě z toho důvodu, že se o to nesnaží, a považovali by se za podřadné, kdyby se o to snažili. To je hlavní nebezpečí mezinárodní politiky USA ve vztahu k těm jaderným mocnostem, které považují na nepřátelské. Je tragikomické, zabije-li koho jeho vlastní arogance.

Že dav ruozným eksistencím przednosť dává.¬         Že dav ruozným eksistencím pochybnejm przed jasností a myszlitelností Excelentnosti przednosť dává, naučenej jak mysz na szpeck skocziti falesznejm rzezcem líbivejm, vyhlíží scaena nasze politická jak maňáskový dívadlo, plný maszkar podivnejch. Stejný duovody vedou ke stavu, že mistrnýmu hodnocení Pursuluse nedá se hlas, zatímco na vjejičku douglasuov a golfistuov skoczí každej vuol a hlúpá jalovice. Po marnotratným ouvodu, kerý hlupce neprzesvjedczí a chytrýho nepouczí, hle, vydávám tekst pro ty nemnohý, dychtivý pravýho nazíru a schopný strzebati jej.¬                 (Do moderní češtiny následující text přeložil: autor.) Vezmu-li "Varhaníka" jako celek bez dalšího pitvání, potom mi ve výsledném dojmu něco skřípe. To "něco" mi zabraňuje dáti tomu známku výbornou, a proto nezbývá zas nic než následná analýza, která nás dovede k poznání, co to ono je a umožní pak i správné a objektivní hodnocení. Začnu rovnou od toho špatného, co dílo zkazilo a co způsobuje rozpačitost z výsledného dojmu. Tou věcí je scénář básníka V. Nezvala, plný podivně vyumělkovaných postav a výsledných vztahů. Nezval byl po celý život typický buržoa, opravdivost jeho příklonů jednou k avantgardě, jindy k levici je krajně nepravděpodobná a jeho konec jako básníka komunistů pějícího ódy na staliny a gottwaldy (zatímco k opravdovým levicovým básníkům jako byl F. Halas panovala nedůvěra) má kořeny už v době jeho umělého avantgardního vystupování ve dvacátých letech 20. století. Takový člověk nemohl zplodit scénář zalidněný postavami s uvěřitelnou psychikou vytvářející pravděpodobné vztahy (malíř bohatší nad úspěšného továrníka, pochybná existence s charakterem jsou příklady oněch umělých a od života té doby odtažených postav).¬                 Naštěstí pro dílo je zbytek náhledů (až na malou třešničku na dortu, kterou uvedu na závěr) velice kladný: skvěle vedení herci hrají skvěle ve skvělých kulisách, celá pak režie může býti příkladem vzorného, vynikajícího režijního umění pana M. Friče, který dovedně vdechl silný výraz i slabšímu, průměrnému scénáři. Jako takovou třešničku na dortu uvádím nalíčení varhaníkovy schovanky, která i v klášteře uchovala si čerstvě nalíčené rtíky a taktéž obočí; byl Frič pravděpodobně už tenkrát ve vleku její osůbky a tak si nedovolil přemýšlet o nepatřičnosti takového nalíčení v průběhu celého snímku nezměněného.¬                 Rozdělím-li pohled na snímek na tři základní jej určující oblasti, totiž na režii, scénář a ostatní (herci, kulisy, kamera atd.), potom mi vychází použiji-li svou středovou devítičlennou hodnotící stupnici (8 + 4 + 7) / 3 = 6, to je převedeno do nestředové šestičlenné stupnice ČSFD za čtyři *.¬                 Poznámka k ozvučení: Možno samozřejmě litovat (jako někteří zde), že snímek nebyl v pozdější době ozvučen, např. vhodnou hudbou jak se to běžně dělá. Já ale musím k tomu říct, že téměř žádný ze snímků takto ozvučených, co jsem dřív viděl, na mě nepůsobil tak dobře a silně, jako neozvučený a zcela tichý "Varhaník". Lze z toho vyvodit, že opravdu dobrý němý film dodatečné nazvučení nepotřebuje. Předpokládá pouze pozorného, vnímajícího diváka.¬                 Zajímavé, poučené opoznámkování: uživ. Marthos.

Homoduše.¬         Jednoduchý příběh o seznamování dvou "homoduší", dvou mladíků střídajících občas své protějšky a hledajících ten pravý. Hezkým je nápad napojiti příběh na Herkulaneum a Vesuv. Jinak, pro svou naprostou, až výukovou jednoduchost, nelze dobře hodnotiti výš než jako dobrý průměr.¬                 Snímek má jednu přednost — je promítán v rámci mezinárodního festivalu "Mezipatra", slavnosti pořádané jednou ročně pro homouše, trans a podobné úchylky. Necpe se tedy do veřejného prostoru, nenacujuje se jinam, než kam patří, do jiného prostředí. Kdyby dělal opak, musel bych to rázně odsoudit — a s tím i celý film. Vystupuje-li kterákoli lidská skupina veřejně za práva, která jí nepřináleží míti, a ještě navíc útočně, potom je třeba její účastníky rozehnat a zbít, případně i jinak řádně ztrestat. (K přináležitosti práva bych musel napsati a vysvětliti tolik, že, nezlobte se, to blíže nevysvětlím.)

Sada hlupců.¬         Tento objektivně velice špatný film má v současnosti na filmové databázi TMDB průměr hodnocení od 1200 uživatelů 41 %, na IMDb od 89 000 uživatelů 36 % a na ČSFD od 4600 uživ. 53 %. Za vysoké hodnocení na ČSFD film vděčí sadě uživatelů, které lze hromadně zařaditi nejspíše pod pojem hlupáckých frajírků. J*A*S*M, Hromino, Lima, woody, kiddo, Slasher, Marius, dobytek, xxmartinxx, Psema, Hitman_47, berg.12, pepo, KlárkaS, Pilda17 a řada dalších zdejších hlupců opět zazářili a dali vědomě zcela špatnému snímku nejvyšší ohodnocení. Díky těmto a několika desítkám dalších pitomců má sračka nadprůměrné hodnocení.¬                 O samotném dílku se zmiňovati nebudu a odkazuji zájemce na řadu časopiseckých a podobných recenzí přístupných ze stránek filmu na IMDb. Recenze se většinou shodují na tom, že film je tak špatný, že je tím až zábavný. To ovšem není důvod pro to, dáti mu vysoké hodnocení, o nejvyšším ani nehovoře.

Hamsunův hlad.¬         Jedno z ranějších děl norského spisovatele K. Hamsuna řadím silou výpovědi po bok románům pražského Žida F. Kafky. Stejně jako ty vyvěrá z vlastních hluboce niterných prožitků a vztahů k okolnímu světu a zaznamenává se syrovou omračujícností. A stejně jako natočené Kafkovy předlohy (Proces O. Wellese, Zámek R. Noeltkeho nebo M. Hanekeho) je snímek Hlad pouhou rámcovou výpovědí bez omračujícnosti psaných předloh. Lze mi pochopiti názor některých zdejších commentarií, že je Hlad natočen přiléhajícně ke své literární předloze. Nesdílím ale nikterak náhled některých o jeho uchvacujícnosti.¬                 Jako hlavní závadu vidím přehnané, teatrální chování hlavní osoby, které je s knihou v souladu pouze částečně a ne docela podařeně. Chápu, že tvůrce scénáře a režisér H. Carlsen to použil k co nejvěrnějšímu přiblížení se hlavní románové postavě, leč tuto snahu nemám za přiměřenou. Vážím si sice jeho práce, avšak s doporučením, že mnohdy je lepší čísti než sledovati pohyblivé obrázky.

Vrcholné období Ch. Chaplina a "Pay Day".¬         Založením vlastní podílnické filmové společnosti v lednu 1919 je založeno také vrcholné období Chaplinovy tvorby filmové. Od konce r. 1915 je Chaplin už proslulý a úspěšný (má za sebou na padesát ve směs krátko- a středometrážních snímků) a jako takový je výborně placen, ale přes to je stále nespokojen jak s penězi od distribučních a produkčních společností, tak i s tím, že je nucen tvořiti pod tlakem časovým a prostoru pro vlastní rozvoj má nedostatek. Chaplinovy "miliónové" smlouvy z dřívějška mu umožnily konečně osamostatniti se, v lednu 1918 dobudoval své vlastní studio a rok po té zakládá se třemi dalšími podílníky vlastní distribuční společnost "United Artist Corporation", pod jejímiž křídly tvoří a produkuje všechny své další snímky až do r. 1952.¬                 Od vysvobození od tlaku ze smluvních závazků je posun v kvalitě viděti jaksi na první pohled. Chaplin se rychle osvobozuje od prvotních klopýtnutí a kopanců do zadku směrem k ukazování nitra člověka, začasto chudého, opomíjeného tuláka na okraji společnosti. V jeho tváři lze čísti běžné lidské touhy, sny, které se těžko vyplní i bohatým, neboť lidské štěstí není ukotveno v majetku a spíše "padá z hvězd". Od plácnutí sebou do kaluže až ke hvězdám, to je vskutku obdivuhodná cesta, pro niž hlavně máme Chaplina rádi my, kteří se lidské žalosti spíše nesmějí.¬                 "Pay Day" používá spíše jednodušších nápadů, kterým se máme smáti, ale chudého tuláka a jeho trable ukazuje také. Pro jeho profesionální natočení patří mezi ty lepší krátkometrážní počiny Chaplinovy.¬                 [Zdroje: 1. Wikipedie, English (en.wikipedia.org/). 2. Filmová databáze IMDb (imdb.com/)]

Mé hodnocení celé řady "Za nepřátelskou linií" a můj názor na ni jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Mé hodnocení celé řady "Za nepřátelskou linií" a můj názor na ni jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Za nepřátelskými liniemi.¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za všechny díly "Za nepřátelskou linií". Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Všechny díly jsou z produkce USA a mají jednu nit společnou — hrdinství amerických vojáků a tatíkovství velitelů. První díl (2001, akce Jugoslávie) je přesto možno označiti za dobře dramaticky zpracovaný. Ostatní díly dělali každý už jiní tvůrci a kvalita jde vzestupně dolů. Ke shlédnutí doporučuji pouze původní snímek.¬                 Tento první, původní snímek hodnotím za tři *, druhý díl (2006, akce Severní Korea) už ale za pouhou jednu * a o zbývajících dvou dílech (2009, akce Kolumbie a 2014, akce Kongo) je škoda slov.