rakosabasta

Fajn fórky. Svatý synek - vážně může někdo být takhle hodný???! Zajímavé téma: nemám nějak víc zmáklou gay-lesbickou kinematografii (témata), ale tuším, že mnohem častěji se řeší obavy rodičů z toho, že by mohly být jejich děti homosexuální, než radost rodičů z homosexuálního potomka. V celku je to taková docela milá, nijak nikomu neubližující rodičovská oddechovka o teenagerech. Nia Vardalos nemá chybu.

Fajn kompaktní debut. Atmosféra životní vyhořelosti funguje krásně, jak u jednotlivců, tak v celku. Je fajn, že si každý může film vyložit po svém. Ale: To neutuchající vrzání vrtule je ale fakt na vraždu - a jako jediné mi do celého filmu nezapadá, byť na něm z velké části film stojí. Nemůžu totiž uvěřit tomu, že by kolem bydlící lidé (byť Češi) při takovémto hluku zůstali "tak klidní"... Brr

Pesimistická Mamma Mía, optimistický Sweeney Todd (připomínající se především díky Sondheimově hudbě a stylu hereckého zpívání)... na rozptýlení je to fajn; zajímavě propojené pohádky, které kupodivu fungují; fajn sebeironie - zdá se, že zde mnozí nepochopili - např. za všechny machistické postavy princů, žravá Karkulka atd. Nápadně nenápadné filosoficko-psychologické linky v textech: soužití manželů, vztah rodičů k dětem, zodpovědnost za své činy, celoživotní deprese... Já tomu prostě nemám, co vytknout :-) No, leda snad... vlk je takový jaksi rychle "odbytý"...

Je skvělé, že se někdo pokusil natočit film o Albertu Schweitzerovi. Proč ale takhle? Celé je to jen takové vnější pozorování něčeho (díky historii určitě) velkého. Vzhledem k absenci pořádné expozice, film nedovolí divákovi, aby se přiblížil k žádnému z protagonistů. Snaží se přinutit diváka skočit do rozjetého vlaku, ze kterého ho zase na konci vyvrhne, prakticky bez zanechání jakékoliv emoce, vysvětlení, a hlavně bez byť miniaturní filosofické stopy po Albertu Schweitzerovi. Scénárista (či režisér) se očividně snažil za každou cenu držet Nobelovy ceny a vybral si ze Schweitzera tak jediné jeho moto "Reverence of Life", které ve filmu několikrát sice zazní, ale "očím" zůstane skryto.

Docela dobrá pakárna. Kdyby se ubralo něco VFX, tak by to bylo ještě lepší... Ha, prolínání japonštiny z maďarštinou... krása. Bohužel, jak není člověk maďarsko-japonský filolog, tak mu jistě spousta fórů navíc uniká, ale třeba se dočkáme českého dabingu... (?)

Nakache a Toledano pokračují očividně v sociálně hraničních tématech. A i tentokrát jim to vyšlo. Je fajn vidět film, u kterého se chtějí držet palce.

Možná je člověk zmlsaný Angelikou a francouzskou výpravností... A navíc chybí chemie mezi "hlavními milovníky"... A jak chybí chemie, tak vášeň by člověk pohledal... Možná pan režisér/Ludvík XIV. trpěl nějakou těžkou melancholicky-dobrotivou náladou při natáčení... Je to fakt škoda, chybí tomu prostě šťáva.

Jsou tu momenty, které fungují. Ale jsou to JEN momenty. Režisér, dle svých vlastních slov, zkoušel experimentovat, povolil otěže. Nechal herce i kameramana, ať si dělají, co chtějí. Jen se tedy ptám, proč tam vlastně jako režisér byl? Téma je zajímavé, ale vzhledem k amatérskému zpracování - velmi podivným střihům a viditelné absenci scénáře, nemůžu dát více než 2*.

ejch, ejch... pan režisér po filmu přiznal, že zpracoval de facto příběhy dvou knih... a na filmu je to celkem znát. Začíná to tak trochu jako komedie hrající si s klišé vůči arabskému světu (Arab=terorista), pak to přeskočí k sociálnímu dramatu... mezitím se tam rozvine "romeovskojuliovská" zápletka a skončí to jako něco nedefinovatelného. Ve filmu je otevřených mnoho stavidel a ve finále to tak nějak, bohužel, ztrácí kompaktnost. Ovšem koukatelné to rozhodně je :-)

Dušezpyt stírající hranici mezi reálnem a představami.