movieband

„Not us united.“ Tak je to tu, Snyderova vize se dočkala světla světa, a byť ji minuly kinosály, tak i tak je to zázrak, že se film objevil jako plnohodnotná komiksárna. Za ty 4 roky, co film budil obří vášně, dal vzniknout prakticky kultu releasethesnydercut. Mohlo se odehrát hodně a řekl bych, že mimo snahy fanoušků, vzniku pomohla i obrovská vlna nově vznikajících stream služeb a přetahování se o předplatitele, díky omezenému pohybu lidí skrz pandemii. Ať už je důvod vzniku snyderovy vize jakýkoliv, tak se celé situaci musí nechat její výsledek, protože, co vím, tak v historii kinematografie se nikdy kvůli filmu nezdvihlo takové šílenství, aby se prakticky za miliónové dotáčky popředělával a pustil, po prakticky čtyřech letech, znovu do oběhu. A jak celá slavná Liga dopadla oproti Wheddonově family-friendly verzi?

Z mého úhlu pohledu se jedná o megalomanskou exhibici, kdy se Snyder definitivně urval ze řetězu a svému sáhodlouhému vyprávění, bez rozumného určení mantinelů, dal téměř naprostou volnost. Ve filmu sledujeme víceméně origin Cyborga, kterého je tu oproti Wheddonově verzi o dost víc. Víc prostoru taky dostává Flash, u kterého se rozkrývá jeho soukromí život a jeho charakter tu je podstatně míň ubohý a nanervylezoucí, oproti jeho působení ve Wheddonově verzi. Naopak bych právě Flashe, jako jednu z pár věcí z filmu, opravdu vyzdvihl a docela mě celé jeho zapracování do příběhu navnadilo na jeho vlastní sólovku od Muschiettiho. Celkově je ve filmu dost věcí, které opravdu mohli skončit jako příjemný bonus v duchu vystřižených scén na nosičích. Ve filmu byly pasáže, kterých opravdu nebylo potřeba a které, za mě, nesmyslně protahovaly, už tak dost dlouhý film. Pokud někomu vadilo, že na konci BvS byl souboj Batman/Superman/WonderWoman x Doomsday předigitalizovaný, tak nevím, co poví na Ligu, protože tady se jedná o prakticky nonstop CGI zápřah. V tomhle všem informačním zápřahu motivací všech zúčastněných, nemůžu bohužel opomenout to, že přes rozmělňování příběhu bylo místy skoro nemožné si uvědomit, o co že tam všem vlastně jde. Snyder se moc nepoučil, a byť si informační zkratkovitost z kinoverze Bvs napravil prodlouženou verzí, která byla dost dobrou komiksovou, tak u Ligy udělal obdobnou chybu a upřímně doufám, že pokud bude chtít znovu tvořit verzi verze, takže mu tentokrát někdo bude pomáhat s kompozicí příběhu tak, aby byla stravitelná. Další věc byla, že byť mi slow-motion scény až tak nevadí, a u Snydera jsem si na jejich přítomnost +/- zvykl, tak za polovinou filmu už mě to dost ubíjelo a místy, emotivní, osudové zpomalování scén dost uspávalo a působilo přesně pravým opakem, kdy se nedostavilo napětí a zvýšený tlukot srdce, ale naopak zavírající víčka.

Co se mi na filmu ale velmi líbilo, tak byla úryvek vize budoucnosti, kterou viděl Cyborg v kryptonské lodi. Nově upravený Steppenwolf, který tu už konečně působil jako záporák, co se nebojí a jde si dost tvrdě za svým cílem. Překvapilo mě charisma Darkseida, a bylo by zajímavé vidět Ligu a ho v přímé konfrontaci. Velmi příjemný byl upravený závěrečný souboj Ligy se Steppenwolfem, který už nebyl souboj jednotlivce, ale o zapojení opravdu všech členů Ligy. Podtrhlo to jen fakt, že Steppenwolf, nebyl jen tak nějaký čajíček, ale charakter, který není jednoduché zabít. Tohle byl jeden z největších kamenů úrazu Wheddonovi verze. Samotný humor nebyl ve filmu tak moc, jak pěst na oko, v porovnání s předešlou verzí. Takže sečteno podtrženo, Snyderova vize je fajn, je mazec, že celá situace kolem jeho díla se dočkala takového finále, ale osobně asi nebudu ten, který si Snyderovu Ligu někdy ještě jen tak pustí, právě díky výše zmíněným mínusům, které mi film dost bouraly.

Přál sem Snyderovi úspěch, tleskám za snahu, fandím autorské práci, ale jeho megalomanství přemohlo ho samotného a vyhrála, bohužel forma nad samotným obsahem, který je zajímavý, ale zabalený do dost těžko stravitelného hávu. Věřím, že některé lidi asi nadchne, věřím že místní fanatiky, to pokope takovým způsobem, že budou po zhlédnutí říkat jen frázi „Snyder je Bůh!“, a přeju jim to. Za mě by bylo, pro případné příště, protože předpokládám, že film zadělá na pokračování, fajn ubrat na „epické“ teatrálnosti, upravit si harmonogram příběhu a rozvrhnout si, co je pro příběh opravdu stěžejní, podstatné a důležité. Jde to, a podle mě, prodloužená verze BvS, je toho v tomto případě relativně pěkným důkazem.

„Tell me.. Do you bleed?.. You will." Snyderova novinka a pokračování Muže z Oceli z roku 2013 je značně rozpačitá a dle mě způsobí podobnou vlnu kontroverze, jako právě zmiňovaný Muž z Oceli. Děj je táhlý, postavy nezvyklé, film ukazuje drsnější pohled na postavu Batmana (což pravda není vůbec špatně), ve stopadesáti minutové stopáži se vyskytne X postav, které si divák těžko zařadí a celé to působí jako jedna velká, megalomanská upoutávka na nadcházející DC universum. Na začátku filmu Snyder navazuje tam, kde končil MoS. Metropolis je ničeno v souboji mezi generálem Zodem a Supermanem. Zdi se drolí, vzduchem se nese výbuch za výbuchem a budovy se bortí jako domečky z karet. A jednou z nich je Wayne Industries. Bruce Wayne mezitím přijíždí do Metropolis a vidí ničivou sílu Supermana, kterou si mnoho lidí ve vlně oslavování jeho činů neuvědomuje. A právě tady začíná střet myšlení těchto dvou titánů. Superman musí být pod kontrolou a Batman se bude celou dobu snažit o náležitou konfrontaci. Vítejte na atmosférické, temné a akční podívané Zacka Snydera. „Red capes are coming.. Red capes are coming!." Supermanovi však nejde po krku jen Batman. Na scéně se objevuje zločinecký génius Lex Luthor, který během filmu projde působivou proměnou. Na začátku je relativně sympatickým mladým vědcem. V druhé polovině je plnohodnotným záporákem, tak podobající se Nolanovu Jokerovi. Jeho přerod je uvěřitelný, logický a hlavně výborně zahraný. Jinými slovy s Eisenbergovým Luthorem bude divák nanejvýš spokojen. Co se Affleckova Temného rytíře týče, tak to tleskám. Nový Batman jakoby z oka vypadl Millerovu z Návratu temného rytíře. Je temný, sešlý věkem, a unavený gothamskou spodinou. Oproti předešlým filmovým zpracováním je v BvS Batman tvrdý a nekompromisní. Batmanovi noční můry, nekompromisnost a jeho tvrdost dělají jeho charakter uvěřitelnější, zranitelnější a poutavější právě oproti Supermanovi. Superman se od MoS nijak valně nezměnil. Co je, však pravdou je, že Superman mě nikdy nijak zvlášť nefascinoval. Co mi v paměti z filmu určitě zůstane, je scéna ze soudu ve Washingtonu, která filmu vévodí spolu se zápasem mezi Batmanem x Supermanem a, mimojiné, i většina scén s Lexem Luthorem. Louis Laneová je stejně průbojná a energická jako v MoS, takže k ní není velice co dodávat. Snad jen to, že pohled na ni film zas o něco zpříjemnil. Wonder Woman, která příběh okořenila úplně odlišným způsobem od svých dvou souputníků, byla taky příjemnou postavou filmu. Gal Gadot je solidní herečka a Wonder Woman hraje se vším všudy. Takovou, jak ji člověk může znát z animovaných DC týmovek Justice League (komiksy jsem nečetl). „The greatest gladiator match in the history of the world. God versus Man. Day versus night! Son of Krypton versus Bat of Gotham." Technická stránka filmu je o něco obšírnější. Přeefektovanost, která byla v MoS, v BvS díky Bohu není v takové dávce, ale přibylo X tmavých záběrů, kdy divák v kině občas žmoural do tmy na plátně ve snaze rozeznat dění ve filmu. Explozivní destrukce Doomsdaye v závěru filmu nebyla tak dobrá, jako závěr Muže z oceli, ale celé to mělo něco do sebe. Minimálně byla správě oživená energickou Wonder Woman. Akce ve filmu byla relativně přehledná a vcelku nápaditá. Líbilo se mi Snyderovo pomrknutí na Millera se Supermanem a atomovou bombou (snad se nepletu s jiným DC animákem\autorem). V tomhle (hlavně závěr), co si Snyder ve filmu dovolil, smekám, protože se mu podařilo skloubit určité aspekty z různých animáků, které je dělaly právě tak vyjímečnými, na poli animovaných filmů (Návrat temného rytíře, Superman: Doomsday, Justice League: War) a Snyderovo zapasování toho všeho do hraného filmu mě relativně překvapilo a potěšilo. Co se však nesmí opomenout je hodně dobrý soundtrack k filmu. Občas zazní známé tóny z Muže z Oceli, ale jen občas. Celý soundtrack by se dal hodnotit zvlášť, protože, když už se ve filmu stávkovalo, tak se divák mohl v kině kochat výbornou hudbou. „The power, the rage, feeling of powerlessness. That turn good men.. cruel." Samotný děj celého BvS může po projekci působit na diváka jako jedna velká megalomanská upoutávka na nadcházející DC universum. Ve filmu se objeví mimo Wonder Woman, Batmana a Supermana, taky okrajově Aquaman, Cyborg a Flash. V tomhle si Snyder ukousl velké sousto a v marastu XY postav začal v průběhu filmu jít zcela jistě ke dnu. Pravda je tu hned několik světlých bodů, které film drží nad hladinou průměru (ano, průměru. I když se to může zdát všelijak, tak MoS na mě zapůsobil stále mnohem lépe, než samotný duel těchhle dvou komiksových titánů). Film se sice točí hlavně kolem Supermana s Batmanem, ale na jednu stranu je to celé tak roztáhlé, že Snyder ztrácí přehled a přechod z jednoho charakteru na druhý nepůsobí tak ladně a uceleně, jak by mohl. Jinými slovy, celé to působí, i přes určitou utahanost, neuceleně a chaoticky. Víc, jak dobrou polovinu se film tváří jako thriller, kde by se Superman měl zodpovídat ze svých činů, kdy se Batman připravuje na konfrontaci se Supermanem, taky sledujeme rozplétání dějové linky mezi WonderWoman a Batmanem a část s Lexem (která na mě působí spolus Batmanovou linkou nejlépe). Ve zbytku filmu člověk pak sleduje CGI orgie, plné destrukce, hlášek a efektů, až z toho jde hlava kolem. Když to vemu zkrátka, těch výbuchů, ohně, a rozmazané rychlosti, kdy všechno létá vzduchem, je najednou přespříliš. Navíc samotný zápas, mezi Batmanem a Supermanem, mě samotného vcelku zklamal v průběhu boje. Ze začátku působil solidně, ale pak se něco zvrtlo a najednou jsem se s tím vším nemohl nijak sžít. U MoS, při souboji mezi Zodem a Supermanem, v ten moment, ta chemie mezi postavami a divákem byla. Tady, jako kdybych se na to díval zpoza okna a pil u toho kafe, jak kdyby se vlastně vůbec nic závažného nedělo. A takhle to působí prakticky celý film. Chemie mezi divákem a filmem je skoro minimální a to je největší kámen úrazu letošní komiksové řežby. Ale abych jen nekritizoval. Co BvS nemůžu upřít (sice to může působit paradoxně) je právě jistá osudovost, která se ve filmu občas mihne spolu s pomalu se táhnoucí, temnou atmosférou, kdy si divák uvědomí „Jo, tak tohle bude ještě masakr a zážitek." Občas se mi to během filmu stalo, že jsem se při téhle myšlence přistihl, ale většinu času to na mě působilo právě tak, jak jsem psal už výše.

Je tedy BvS megalomanským trailerem nebo nedoceněnou komiksovkou? Kdo ví. Možná to chce čas, odstup od filmu, aby se to všechno zvládlo vstřebat a spojit si všechny nitky pěkně v klidu. Možná se zrodil další nedoceněný kult. Nebo je BvS komiksárna, která je na úkor kvality děje plná pěkných efektů a akce.

Jinými slovy, letošní Snyderova komiksová řežba nedopadla úplně nejlíp, ale taky ne nejhůř. Pravdou je, že Batman vs. Superman má svou nevyváženost a neucelenost, ale celé je to zas na druhou stranu vcelku solidně odvedená práce, která (snad) za svůj čas 150 minut bude stát i za druhé zhlédnutí. Kdo ví... ono, právě na druhý, až třetí pokus si mě získal jeho předešlý Muž z Oceli, tak třeba dojdu k osvícení i u Batmana se Supermanem.

P.S. Nolanovu netopýří trilogii nezmiňuju schválně. Je to, jak kdybych chtěl porovnávat chuť jablek s trnkama. Nolan stvořil perfektní thrillerovou jízdu s netopýrem v čele a realistickým pláštěm na ramenou. Současné netopýří filmy, a jiné DC komiksárny, už jsou čistě komiksová záležitost tudíž jakákoliv zmínka\srovnávání o Nolanově trilogii je zcela zcestná.

Předpremiéra 23. 3. 2016, Golden Apple Cinema Zlín, 3D projekce, dabing. 75%

Po pilotu můžu tvrdit, že seriál má skálopevnou, nekompromisní a tvrdou atmosféru, která se člověku spolu s dějem solidně vryje pod kůži. Surovostí mi to připomíná Fincherovo Sedm. Herecké duo, než je McConaughey a Harrelson nemohlo být v tomhle případě lepší. Oba herci mi jsou hodně sympatičtí a mám je rád od té doby, co jsem každého z nich viděl ve filmu, takže jejich účast na jednom seriálu mě hodně potěšila. Líbí se mi, jak jsou oba charaktery detektivů napsané, a že se vážně hodí na oba herce. Myslím, že se tvůrcům dost podařilo člověka pohltit dějem. Aspoň u mě to tak bylo během sledování prvního dílu. Neměl jsem pojem o čase a baštil jsem každou sekundu. Dějově a stylem vyprávění mě to hodně zaujalo a jsem zvědavý, jak se seriál bude vyvíjet dál. Hlavně by mě už teď zajímalo, jak to skončí. 1. díl - 90% EDIT: Tak mám za sebou druhý díl a mám z něho dost rozporuplné dojmy. Děj se začíná rozvětvovat dál a divák je vtažen do pátrání. Nejedná se, ale pouze o jednu dívku, ale hned o několik. Začínají vylézat i temnější stránky detektivů (v tomhle případě spíš u det. M. Harta (Harrelson)), a abych pravdu řekl, tak mi ho to dost kazí a začíná mi být sympatičtější Rust (McConaughey). I když je to depresivní cvok, tak mi je pořád sympatičtější, protože mě upoutala jeho minulost a ponořenost do vyšetřování, které se pro něj stává skoro posedlostí. Druhý díl je míň záživnější, než ten první (přišlo mi, že se tam nic moc nestalo, chodit od jedné kurvy ke druhé mě přestalo bavit asi po 20-ti minutách), ale bohužel vím, že to v tomhle případě bylo nezbytné pro získání informací. První díl se mi líbil víc, protože tam bylo víc mysteriózna. Každopádně konec mě dost navnadil a už su zvědavý na další část. 2. díl - 80% EDIT: Třetí díl je mezník mezi pilotem a druhou částí. Atmosféra je čím dál hutnější, charaktery se začínají prohlubovat, vztahy začínají vylézat na povrch a pátrání se posunuje nekompromisně dál. Jsou tu čím dál ohavnější zjištění o sérii bizarních vražd, dialogy jsou perfektně napsané (Rusta si oblibuju čím dál víc, i když mi u něj některé jeho názory moc nesedí), hudba dost dobře přidávala na temné atmosféře a celkově byl tenhle díl dost nadupaný, co se atmosféry týče. Závěr (asi poslední 2/3 minuty) mě totálně sundal. Rustův epilog na konci seriálu byl perfektně propojený s tím, co se odehrávalo na té samotě. Z dramatického thrilleru se v posledních minutách stal horor. Sem s dalším dílem. 3. díl - 88% EDIT: Čtvrtý díl byl oproti ostatním mnohem víc akčnější. Všechno se začíná rozvíjet čím dál tím líp. Pokud seriál bude takhle stoupat s kvalitou, tak to bude vážně pecka. Vypadá to, že ty procenta tu tentokrát jsou oprávněně. Rust je borec každým coulem. 4. díl - 92% EDIT: Pátý díl je ultra-brutální jízda. Rustovy existencionální dialogy při jeho konzultacích, Martyho dočasné napravení, vražda v doupěti bestie, ukončení a znovuotevření případu Žlutého krále a obrovské tajemno kolem Rusta mě totálně sundalo a přišlo mi, že těch 58 minut uteklo strašně rychle. Režisér je génius, že se mu daří tak stoupat s kvalitou. Hlavní, co nechápu je výborné udržování atmosféry (ba co víc atmosféra je čím dál drsnější). Pochyby na diváka koukají z každého rohu a já se sám sebe ptám, děsím se a obávám toho, aby z Rusta nevylezl chytře napsaný sériový vrah. Tenhle seriál se stává jedinečným. Kamera funguje přesně tak jak má a díky ní jsem do seriálu úplně ponořený. Už v minulém díle mě dost zaujala kamera v závěrečném masakru v okrsku plném černochů, kdy jela prakticky nonstop 6 minut. Škoda, že se nekompromisně blížím ke konci.5. díl - 98% EDIT: Tak šestý díl byl zaměřený zase víc na vztahy mezi Rustem, Maggie a Martym. Abych pravdu řekl, tak ty Martyho tahanice, s kdejakou ženskou mě vcelku unavují a zbytečně odpoutávají pozornost od vyšetřování. To mysteriózno se vytrácí (i když v tom ústavu pro ty děti, to bylo dost zajímavé). Rustovo vyšetřování případu Žlutého krále pokračuje hledáním nových lidí, "výslechem" Tuttla a znepřátelení každého, kdo u něj, kdy stál. Bitka mezi Rustem a Martym, kvůli nevěře a celkovému vypětí mezi nimi, které graduje už dost dlouho, byla hodně uvěřitelná. Dokonce mě to za Martyho i zabolelo, když vpálil do toho auta. Každopádně ten konec, kde Rust po letech zase osloví Martyho s nabídkou jestli by si nešli promluvit mě vcelku zaujal, tak doufám, že se dozvím, co Rust celou tu dobu dělal. 6. díl - 85% EDIT: Sedmý díl se vrací k ponuré atmosféře a k drsným výjevům případu. Hodně se mi líbila pravda, co dělal Rust, po jeho suspendaci z postu vyšetřujícího. Je to hodně dobře propletené a poslední díly mi ubíhají jako voda. Fukunaga udělal ze seriálové detektivky pěkně drsný psychothriller, který má perfektně napsaný scénář a perfektně budující atmosféru, která člověka díl po dílu drtí. Vcelku mě překvapil zjizvenec nakonci dílu. Plus teda ještě připomínka. Během tohodle dílu se začínala tvořit tak těžká atmosféra, že už na konci jsem měl uvnitř sebe takový zvláštní, svíravý pocit. Mám takové tušení, že v závěru režisér spolu se scénáristou nachystají divákovi pěkně drsnou a myslím, že i nečekanou psychojízdu po, které mi bude asi dlouho zvonit v uších. 7. díl - 89% EDIT: Tak.. závěrečný díl je za mnou. A vůbec nevím, jak si to mám teď přebrat. Na začátku jsem upozorňoval na spoilery a teď tu mám ten největší, tak pokud si to vážně někdo čte a nechce si to pokazit, tak prosím za váma jsou dveře. Celý seriál provází vyloženě temná atmosféra a deprese na člověka kouká a málem mu klepe na čelo. Tento díl není vyjímkou. Ale ten konec byl s porovnáním s předešlými díly vcelku optimistický. Monstrum je zabito, detektivové přežili i na úkor toho, že chtěl Rust zemřít a být se svou malou dcerkou, kterou viděl v temnotě smrti. Proč to takto skončilo? Co vedlo Pizzolatta k tomu, aby dílo plné chmurů a deprese završil optimistickým koncem? Nevadí mi, že to tak skončilo. Jen je to... strašně zvláštní. Mám takový dojem, že po bok mistrů na zabednění hlavy Refna a Coppoly se může posadit i Fukunaga s Pizzolattym. Ani nevím, jak svůj stav teď popsat, ale myslím, že Temný případ je tou nejvymazlenější detektivní sérií, jaká kdy byla napsána a natočena. 8. díl a celkové hodnocení seriálu - 100% (21.4.2014)

Historická vlajka Moravy takové jaké byla. 

Z jednoho server se toho moc rozdat nedá. Tak sem se registroval na další dva literární servery, kde budu postupem času dodávat své práce. Člověk musí pořádně rozhodit sítě, aby se o něm aspoň trochu vědělo, pokud to chce časem někam dotáhnout. 

1. server - Yarpen (piste-povidky.cz)

2. server - Yarpen (psanci.cz)

3. server - Mr. Nobody (libres.cz)

Budu rád za každou odezvu na moje psaní. 

Perfektní, slovy nepopsatelný koncert! Floor Jansen vrátila Nightwish jejich energičnost, prudkost. Floor znovuzrodila Nightwish!

Seznam skladeb ze záznamu koncertu Showtime, Storytime

Dark Chest of Wonders
Wish I Had an Angel
She is My Sin
Ghost River
Ever Dream
Storytime
I Want My Tears Back
Nemo
The Last of the Wilds
Bless the Child
Romanticide
Amaranthe
Ghost Love Score
Song of Myself
The Last Ride of the Day

Celou recenzi sem napíšu při troše času a po druhém shlédnutí koncertu. Jedno vám, ale můžu říct jistě. Floor Jansen se pro mě během toho koncertu stala Metalovou Královnou. Nightwish jsou skvělým příkladem power, speed, s příchodem Floor, symphonic metalové skupiny!

Hail to Nightwish!

Film vypráví o starém skladateli, který umírá a ve své fantazii se probírá vlastním životem. Vrací se do dětských let a vzpomínky, které ztratil, se snaží znovu nalézt, aby před svou smrtí nezapomněl na to, co pro něj bylo v životě nejdůležitější.
Imaginaerum Tuomase Holopainena by se mohlo po stránce vizuální rovnat jakémukoliv hollywoodskému filmu. Místa, na která se divák během filmu dostane, se zrodily v Holopainenově hlavě a to jen dokazuje, jak ohromnou má představivost. Skvělou vizualizaci filmu doplňuje monumentální hudba od Nightwish, která skvěle podtrhuje děj filmu. Fanoušci skupiny si určitě přijdou na své. Nejen, že ve filmu hraje jejich hudba, ale ve filmu se párkrát objeví samotní Nightwish jako skupina a ne přímo metalová. Herci byli moc dobře vybraní a svých rolí se zhostili velice dobře. Co se kamery týče, tak ta diváka skvěle vtáhla do děje, i když si myslím, že děj to svou promyšleností a poutavostí zvládá sám.
Samotný režisér Stobe Harju se projevil jako velice schopný filmař. On přišel za Holopainenem s nápadem natočit celovečerní film podle toho co Tuomas napsal. Sám Tuomas chtěl natočit 12 krátkých filmů na motivy písní, které vyšly roku 2011 na stejnojmenném albu. Myslím, že každý kdo se o Nightwish aspoň trochu zajímá, tak určitě viděl klip k písni „Storytime". V klipu je možné vidět záběry z natáčení filmu.
Já jsem se na film těšil od té doby, co jsem zjistil, že se něco takového točí. Z filmu jsem byl nadšený a rozhodně jsem nečekal, že by mi u něj spadla čelist. Uchvátila mně hudba a vizualizace potemnělé mysli umírajícího skladatel. Co mně však ze všeho upoutalo nejvíc, byla promyšlenost a originalita děje. Vše na sebe skvěle navazovalo, a abych pravdu řekl, tak film předčil má očekávání.
V závěru bych chtěl říct, že film je ohromná audio-vizuální jízda ponurým světem stárnoucího skladatele. Fantazie se prolíná s hudbou a minulostí. Je škoda, že se film nedostal do českých kin, protože by to byl mnohem silnější a procítěnější zážitek. Teď stačí jen doufat, že Holopainenovo Imaginaerum čeští distributoři pustí do oběhu aspoň na dvd. Film skvěle ukazuje jaká temná zákoutí má mysl člověka a co všechno v ní lze ztratit a znovu nalézt.

„Sleep tight my princess"

1. 8. 1969 rozeslal neznámý do 3 různých redakcí dopisy a zašifrované zprávy, ve kterých píše o vraždách, které spáchal a zároveň upozorňuje, že pokud jeho dopisy neotisknou v novinách, bude vraždit dál. Po dalších vraždách detektivové zjistí, že vrah si přezdívá Zodiak. Mladý novinář Robert Graysmith (Gylenhall) se dostane k tomuto případu. Chce pomoct a zajímá se o vyšetřování a o samotného Zodiaka. Každý jeho krok, každý výtisk, který o Zodiakovi vyjde v novinách, si schovává. Stejně jako detektiv David Toschi (Rufallo), který vede vyšetřování vražd, tak i Greysmithův kolega, novinář Paul Avery (Downey Jr.), se pomalu stávají posedlými tímto vrahem. Nedostatek důkazů, přibývající mrtvoly a neustálá nejistota donutí Averyho odejít z novin a stahuje se do ústraní. Na detektiva Toschiho byla podána falešná obvinění, že dopisy píše on. Greysmith pokračuje ve vyšetřování a s pomocí detektiva Toschiho, vraha hledá dál. Greysmith propadá případu Zodiaka čím dál tím víc, začíná být paranoidní, odlučuje se od rodiny, hledá nové důkazy a snaží se vyřešit případ jednou provždy.
Ve filmu hrála vcelku podmanivá hudba od Davida Shira, která dost dobře doplňovala, už tak dost ponurý děj. Atmosféra filmu houstla a ke konci už jsem místy zpozoroval, že film sleduju s otevřenou pusou. Film má dost těžkou atmosféru a má na diváka během filmu nečekaný dopad. Film začínal v podstatě od nuly. Začáteční rozjezd filmu, nabírání na obrátkách, ubrání plynu a pak se do toho všichni opřou, že tempo se až do konce filmu nemění. I díky kameře děj člověka skvěle vtáhne do děje. Není rozklepaná a díky bohu zato, protože Fincher nepoužívá při dramatický scénách zbytečné přibližování kamery na obličej, jak to mají v oblibě někteří jiní režiséři. Režisér diváka drží v šachu, až do závěrečných titulků, kdy celá pravda o Zodiakovi vyjde na povrch. Herci podali neobyčejné výkony. Co se týče samotného Gylenhalla, tak ke konci jsem nevěřil, že svou posedlost případem dokáže, tak skvěle zahrát. Zpracování doby 60. a 70. let bylo sakra podařené.
Zajímavé je, že v roce premiéry filmu byl případ znovu otevřen, přičemž byl v roce 2004 policií uzavřen. Režisér David Fincher, scénárista Vanderbilt a producent Fischer studovali rok a půl před natáčením spisy a Zodiakovy vraždy, aby ve filmu vše působilo dost realisticky. Myslím, že se jim to vcelku povedlo. Vraždy ve filmu byly zahrané vcelku dost reálně a dost surově.
Na film jsem se těšil, už delší dobu. Všichni, kdo to viděli, říkali, že film je dost surový a ponurý. No měli pravdu. Mně se film hodně líbil. Co se mi na filmu líbilo asi nejvíc, byla druhá půlka filmu. Atmosféra zhoustla, vyšetřující propadali posedlosti případem ještě víc, než před tím. Nejvíc na mě asi zapůsobila scéna, kdy si Zodiak domluvil rozhovor přes televizní stanici. Místy mi vcelku běhal mráz po zádech a to nejen při této scéně. Hudba byla podařená. Děj skvěle gradoval, až do samotného konce.
Je to mrazivý a napínavý snímek, který podle mě není pro slabší povahy. Atmosféra po čas celého filmu graduje až do těch nejvyšších míst. Rozhodně ho, ale doporučuju všem, kteří mají rádi Fincherovu režii a nejen jim. Film si určitě oblíbí i ti, kteří mají rádi thrillery a filmy z detektivního žánru. Fincher mi postupem času dokazuje, že dokáže natočit cokoliv.
„Rád zabíjím lidi, protože je to mnohem zábavnější. Je to zábavnější, než zabíjet zvěř v lese, protože člověk je nejnebezpečnější zvíře ze všech kořistí."