Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Dobrodružný

Recenze (1 006)

plakát

Predátor: Kořist (2022) 

Nového predátora po Evoluci už asi nikdo nečekal. Světe div se, Dan Trachtenberg tu možnost dostal. Vrátil ho zpátky do divočiny a vydal se prostým způsobem do krvavého lovení. Nový Predator podstupuje zkoušku a od lovení menších zvířecích predátorů se se v potravním řetězci propracovává až ke člověku. Tuhle myšlenku vítám, v jednoduchosti je síla a Trachtenberg se jí snaží vytěžit. Bohužel, zlatou žílu nenašel. Byť má film pozitiva v podobě napínavé atmosféry, která se naposled mihla v losangeleském masakru, dál v relativně nápadité akci (spáleniště), v podobě nových hraček mimozemského lovce a v závěru velice příjemné stopáži. Film nemá žádné hluché místa a postupným budováním atmosféry si diváka získává na svou stranu. Problém je bohužel v tom, že Predátor nikdy nebyl úplný idiot. A tady jeho logika dostává místy dost na prdel, kdy závěr korunoval jeho tupost, a sráží tak kvalitu filmu níž. Nemluvě o kopancích ve scénáři. A tady se dostávám k Naru. Zkušená stopařka a unikne ji bažina pokrytá mechem? Vidím medvěda a neuvědomím si, že jsem povětru, což zákonitě znamená, že rozsudek smrti mi podepsala moje blbost. Francouzští lovci stáhnou z kůže stádo bizonů a maso nechají hnít na slunci? Nemyslím si, že jsem hnida, ale i kdybych přehlédl chyby Predátora a Naru, a připsal je na vrub začátečnickým chybám lovce a stopaře, pořád tam jsou boty scénáristů, kteří se asi nechali unést myšlenkou, že píšou Predátora. Pak třeba chybí dovyprávění osudů komančů. Byla někde odezva na smrt jednoho z indiánů, kterého roztrhala puma? O emancipaci mluvit nebudu, protože zrovna v Kořisti mi přišla v přijatelné míře. Oproti třeba jiným současným filmům, které to do děje rvou téměř na první místo a zabíjí tak film jako takový, a které jsou/byly v distribuci přímo v kinech. Kolem a kolem, jsem rád, že je tu nový Predátor, jsem rád, že se nerozvíjela dal ujetá koncepce Blackovi Evoluce, rád se na film podívam znovu, jako vyplňovku. Co mi bohužel vadí je, že z Predátora se stal idiot a z Komančů amatéři. Takhle je Kořist někde pod Predátory.

plakát

Banda - Série 3 (2022) (série) 

"Evening cunts!" Třetí série Bandy rozvětvuje příběh ze světa prohnilých supráků na dřeň a ještě dál. Děj se zaobírá minulostí Voughtu a supráky, kteří předcházeli současné Sedmičce, jen se jménem Odplata. Svým způsobem je třetí série relativně zajímavou emoční revenge jízdou. Za mě by se ale asi dala okleštit klidně i na míň dílů. Někde v půlce seriálu jsem se lekl, že se začne nadstavovat kaše, aby Dean Winchester měl zas kde hrát, když Supernatural skončil. Snad mě závěr seriálu nezklame a tvůrci se nerozhodnou dojit The Boys do poslední kapky krve. Tak nebo tak si i přes tady určité mínusy seriál pořád drží výborné akční scény, geniální černý humor a hodně trefnou satiru (místy až děsivě přesvědčivou, kdy člověk neví, jestli se smát nebo brečet - Gunpowder, Homelander, Vought + média). Další pozitivum, díky kterému považuju i Ennisovu hitmanovskou sérii za klenot, je relativně silná emoční linka, plná myšlenek o otcovství a mimojiné (v rámci Bandy) zaobírání se PTSD syndromem (MM, Soldier Boy). Právě drnkáním na rodičovskou odpovědnost a sílu role otce, mě seriál i přes svou bizarnost definitivně neodradil, díky MM a Butcherovi. Co se mínusů týče tak, co mě trochu zklamalo bylo, jak tvůrci vyměkli a cestu, kterou si načrtli v první sezóně nekompromisního zabíjení postav asi změnili. Nemám nic proti happyendům, ale právě nekompromisnost byla jednou z předností The Boys. Co už na mě bylo dost tak míra bizáru, u které se autoři fakt urvali ze řetězu, který po cestě rozkousávali na šrot. Některých věcí je už příliš a vidět žalud přes celou plochu, jak se do něj cpe zmenšený suprák, je už i na mě trochu síla. Byť mě to v závěru opět svou absurditou rozesmálo, tak jsem si pak říkal, jestli už tohle není na (jakoukoliv) tvorbu za hranou. Přes veškeré minusy vyhlížim čtvrtou sérii, která jak doufám bude i poslední. V nejlepším je třeba skončit a modlím se, aby právě Bandu nepotkal osud vydojeného seriálu. Za mě spokojenost a pořád výborná satira.

plakát

Dotek zla (1958) 

Působivý noir s odpudivým Wellsem a poutavou atmosférou. Rozjezd měl film sice trochu unylejší, ale posledních zhruba 40 minut nabere pekelné obrátky, které pomalu, ale velmi jistě gradují do atmosférického finále. Doporučuju každému, kdo chce vidět základy noiru a thrillerového žánru. Viděn director´s cut.

plakát

1984 (1984) 

K mrazivé, vizionářské a geniální předloze pana Orwella film nemá moc daleko. Atmosféru se filmu podařilo vystihnout vcelku trefně, a všechny emoce fungovaly přesně tak, jak měly být načasovány. Znepokojivá a depresivní vize, kterou Hurt s Radfordem rozjeli skončila smutnou katarzí, která je jen o drobet slabější, než samotné vyznění knihy, které mě po dočtení sestřelilo na kolena. Film doporučuju každému, kdo nečetl předlohu. S tím, že dohnání tohoto knižního veledíla je nutnost. Čtěte, dokud existuje. Kór v současné době, kde se kolem svobody slova a cenzury na internetu začíná tvořit obdobná squadra, kterou by se opatrně dalo ideopolicií nazývat. Snad se této Orwello/Radfordo/Winstonovi vize, nikdy nedožijeme ani my, ani naše děti. P.S. To, že se Orwellovo dílo dostalo na další seznam, jen dokazuje, jak důležité je, aby se zachovalo pro další generace. S tím, jak se dnešní společnost zjednodušuje a dochází k de-individualizaci by měla být celá situace s historickým povědomím a celým tímhle literárním skvostem prvním zdviženým prstem, že by věci mohli jít velice rychle do hajzlu.

plakát

Bony a klid (1987) 

Klady filmu - gradující atmosféra, která s postupem stopáže jen hořkla, sednoucí herci (vyjma Romana Skamene, který mě prudil svým "Klídek" už od začátku) a poutavý děj. Zápory - repetitivní, dorudavytáčející hudba, Roman Skamene. K tomuhle snímku se těžko staví jasný názor. Dobu jsem nezažil, mám to jen z vyprávění. Ale z toho, co vím, mi přijde že to Olmer dokázal vystihnout v dost pravděpodobném světle. Bůh ví, kolik takových Holců, co chtěli rychlý prachy bylo. Hodně hořká záležitost.

plakát

Den nezávislosti: Nový útok (2016) 

Větší, destruktivnější, hlučnější, a v závěru i blbější. Humor moc nefungoval a scénář občas dobře pokulhával. Bohužel ale tak moc, že už to nešlo prominout. Blížící se jasná smrt v podobě obřího emzáka, a otce jedné z hlavních postav zajímá jedině to, proč s ním syn nemluví a mermomocí se mu snaží představit své nové, téměř o třičtvrtě století mladší kamarády. Jako popcornovka Nový útok funguje na jedno použití. Na podruhé se jedná o dost tvrdý dopad, který prvnímu dílu nestačí a doufám, že dvojkou se s tímhle námětem i skončilo a Emmerich ve své mimozemské intergalaktické destrukci pokračovat nebude. Nebýt Goldbluma s Hemsworthem, film mě dozajista mine a na poprvé bych ho pravděpodobně ani nedokoukal.

plakát

Den nezávislosti (1996) 

Klasika ve scifi žánru, která funguje i po letech. S hereckým ansáblem šel Emmerich na jistotu a s kulervoucími efekty, které byly na tu dobu výborné a ani po letech nepůsobí jako špatný vtip, nemohl být Den nezávislosti šlápotou vedle. Já si film opět užil a líbí se mi, že ani po 26 letech film neztratil nic ze svého kouzla. Humor který sedne, atmosféra konce, kterou si film drží celou dobu a neskutečný respekt z příchodu emzáků do první likvidace města, až po závěrečnou bitvu nad létajícím talířem. Je fajn, že tyhle dětské vzpomínky nevybledávají a pořád jsou, co k čemu.

plakát

Ostrov Dr. Moreau (1996) 

Poslední minuta a působivé masky mě přiměly k tomu film definitivně neodstřelit. Uvidíme jestli si to časem nerozmyslím a opravdu nepudu s hodnocením nejníž. Film je tak těžko stravitelný, až to pěkné neni. Od nechutného Branda, přes odpudivého, arogantního a o ničem Kilmera. Scéna porodu mutanta.... proč. Jestli chtěl tvůrce říct, že i lidi se občas chovají jako bestie/zvířata, šlo to podat i jinak, než tímhhle obskurním výtvorem, od kterého se Thewlis sám distancoval. Proč jsem se na film podíval? Opět vzpomínka na dětství strávené ve videopůjčovnách a staré televizní programy. Říkal jsem si, že se třeba i tentokrát "objektivní" hodnocení čsfďáků plete. No, tentokrát se divím, že není i nižší, protože mě nic dobrého vyjma dvou aspektů, které sem jmenoval na začátku, vůbec nenapadá.

plakát

Občan Kane (1941) 

Vzestup a pád jednoho člověka, který z ničeho měl všechno, aby v závěru neměl opět nic. Nahý jsi na svět přišel, a nahý ze světa člověk odejde. Ze začátku jsem měl hodně velký problém se filmu dostat pod kůži, ale zhruba v polovině přišel obrat, a s nástupem operní pěvkyně jsem do filmu pronikl. Wellsova, chci říct, Kaneova posedlost mocí a řízením všeho, co se kolem něj dělo, byla zničující a dokonale zahraná, právě Wellsem, který v roli Charlieho Kanea exceloval. Sympatie si u mě v žádném případě žádná z postav nezískala, ale celkové pojetí filmu mě ohromilo. Že za 2. světové války, kde bych čekal, že bude tak mladý režisér a tvůrce běhat někde v první linii, vznikne právě taková opulence a právě od tak mladého člověka je zajímavé. To, jak je snímek rozsáhlý a zachycuje prakticky celý život jednoho muže, s jakou různorodostí postav a míst snímek přichází, je dle mého na svou dobu dost pozoruhodné. Místy jsem se sice trochu nutil do sledování, ale rozmáchlost vypravěčství mě přiměla ve filmu pokračovat. Masky herců byly taky hodně přesvědčivé. Dost dobrá, řemeslná a detailní práce.

plakát

RoboCop (1987) 

Překvapení. Je to tak trochu z dětské nostalgie, ale první Robocop mě poprvé potkal až letos a musím říct, že mě bavil svou surovostí, cynismem a suchým humorem (ať už úmyslným nebo ne). Hudba od Poledourise byla bezchybná a celkově film utekl jako voda. Pro mě z dosavadní Verhoevenovi tvorby, kterou jsem byl schopný shlédnout asi nejlepší dílo. (1. RoboCop, 2. Total Recall, 3. Hvězdná pěchota)

Reklama

Reklama