Emjecko

V tomto filmu zemřelo spousta lidí, ale smrt nikoho z nich mě nezasáhla tolik, jako smrt geniální myšlenky, která byla doslova rozsápaná bezduchým dějem, velmi zvláštním uvažováním s následným konáním vybraných postav (viď Charlie) a když i James, který se jako jeden z mála choval uvěřitelně a v rámci svých možností rozumně, před koncem filmu zavelel do boje, bylo jasné, že i on podlehl postupně šířící se demencí, kterou se naštěstí až na pár výjimek podařilo velmi rychle vymýtit.

Paradox je soubor logických postupů, které vedou k nelogickému závěru. Ústředním motivem tohoto filmu je superinteligentní počítač, který vznikl na základě nelogogických postupů, nebál bych se to tak nazvat obráceným paradoxem. Tvůrci přišli s velmi zajímavým námětem, ale zapomněli ho podat uvěřitelným způsobem a nic na tom nezmění ani žánrová kolonka sci-fi filmu, protože i v této kategorii (právě v této), by měl předkládaný děj s jeho vývojem na základě různých souvislostí dávat smysl. Nelze se spoléhat na to, že tohle je sci-fi, točíme o něčem, co ještě není na světě, možná ani nikdy nebude a divák existenci těchto sci-fi prvků přijme za samozřejmou stejně jako postup, kterými jsme se k nim dostali. V mnoha situacích si Transcendence na můj vkus pomáhala až příliš uměle naroubovanými berličkami, jenže když jsou všechny předkládaný stylem, takhle to prostě je, nepřemýšlej nad tím a dívej se dál, tak se dál sice dívat budete, až tak špatné to zase není, ale na konci ve vás bude prázdno, protože tak od poloviny tomu filmu nevěříte...

Teoreticky možná sonda do budoucnosti, ale ještě zajímavější je podívat se na to stylem, že takhle nějak mohla probíhat evoluce člověka v dobách, kdy jsme nebyli homo sapiens sapiens a klacek s hrotem na konci byl vrcholem pokroku společnosti. Vrchol této série filmů z prostředí opičí planety nás možná ještě čeká, někteří už ho však mají za sebou po zhlédnutí Zrození planety opic a co mě dostalo tam, platí až na výjimky i tady. Promyšlená příběhová linie, kterou ve filmech oceňuji nejvíce, se i zde povětšinou vyhýbá průhledným zvratům či povinným klišé scénám, naopak kolikrát překvapí originální otočkou, nebo udržením nečekaného směru a je úplně jedno, jestli se to týkalo formování vztahů opic s lidmi, konfliktu mezi nebo v rámci těchto společenství, "bitvě o bránu" (btw. opravdu nádherná scéna), či jiných filmových pasáží... Vše je velmi uvěřitelné, přirozené, přesto málokdy viděné a původní, do noty nám k tomu hraje skvěle zvolený hudební doprovod, který se výborně doplňuje s poctivě budovaným tempem filmu od samého začátku, kdy je sice škoda, že mu ke konci dochází dech, zvraty jsou očekávanější, jejich rozuzlení je nabíledni, ale celkový dojem to stejně nezkazí, protože se tvůrci i přesto dokázali vyhnout nevkusné klišovitosti, film tak baví od začátku do konce a je důstojným pokračováním svého o trochu lepšího předchůdce, stejně jako nadějným příslibem podobně kvalitního Untitled Planet of the Apes Sequel (2016), ale o tom asi až za dva roky...;-)

Parádní nástup, který zabila trapná snaha na konci filmu udělat z něj ještě něco víc. Spousta geniálních nápadů, zničených v záplavě těch příšerných. Hromada zábavných gagů a opravdu vtipných hlášek, které se však ztrácejí mezi těmi hloupými... Takhle nějak bych ještě mohl pokračovat, ono co se týká možností tohoto filmu, byly skoro až neskutečné, ale na každou věc, kterou bych vynášel do nebes, připadá bohužel vždy minimálně jedna, která to táhne do horoucích pekel, zastavíme se tak někde uprostřed, s nohama pevně na zemi a budeme rádi, ale je to škoda, protože nebýt aspoň toho konce (ach ten konec), byly by to i čtyři hvězdičky, takhle to jsou teda velmi pěkné tři hezky vedle sebe, ale jenom proto, že to hodnotím z pozice "dospěláka". (byť mám teda mnohem radši dětský pohled na svět) Budou to právě děti, které budou nadšené, já už si s Legem nehraji, a ten konec, ze kterého já jsem byl zklamaný, je pomalu připraví na to, že ve filmech existují i nečekaně geniální zvraty, které z filmu udělají Film.:-)

Hned na začátku se přiznám, že na tento film jsem se v kině díval jenom proto, že vstupné bylo za polovinu a něčeho takového by byla škoda nevyužít, i kdyby se mělo jednat byť o nějaký slabší snímek. Přesně tak jsem k Divergenci přistupoval, byl jsem teda dost negativně ovlivněn ohlasy lidí, kteří film viděli dřív než já a velmi jsem se divil, když jsem čekal, kdy to konečně začne být špatné a ono pořád nic. Divergence sice není žádná extra třída, ale stejně tak to není film, který si zaslouží méně než tři hvězdičky. Jednoznačně bych vyzdvihl spousta scén, které sváděly ke klišé zvratům, ale nestalo se tak, příjemně překvapil i fakt, tady možná přijde SPOILER, že Divergence nebyla žádná šestá kasta, jak jsem se popravdě bál, systém rozdělení společnosti do 5 skupin podle předností každého z nás mi přišel sympatický (zajímavé téma k diskusi) a hlavně musím zmínit, že jsem se díky tomuto filmu po delší pauze vrátil ke čtení knih, protože mi to prostě nedalo a ze zvědavosti jsem přečetl i knižní předlohu spolu s dalšími díly, které mají přijít do kin příští a přespříští rok. Pokud mám hodnotit objektivně, patří film Divergence do tříhvězdičkového průměru teenagerovsky zaměřených snímků, ale že se mu povedlo donutit mě jít si koupit knížku a začít zase číst, dávám ještě jednu navíc.

Ten film byl tak divný, až jsem chvíli po jeho zhlédnutí přemýšlel nad tím, jestli mi to bylo sympatické a byl jsem na vážkách, jestli být nespokojený (dvě hvězdičky), nebo být v sedmém nebi. (maximum) Nakonec netrvalo dlouho, abych se definitivně rozhodl pro druhou variantu, za kterou si stále stojím a stát budu. Joon-ho Bong se prostě rozhodl, že si z diváků pořádně vystřelí a do filmu, od kterého by většina lidí očekávala klasickou akčňárnu se standardním happíkem, nacpal tolik absurdit, až si nejsem jistý, jestli lze s určitostí říct, na jaký že se to díváme žánr, důležité však je, že tenhle maglajz ,na rozdíl od pejskokočičkovéhodortu:), chutná výborně. Na žánrové/dějové skoky jsem zíral s otevřenou pusou, ale to zírání bylo ve VELKÉ většině případů plné nadšení z toho, že někoho napadlo něco tak svěžího, a i když věděl, že ne každému to bude po chuti, stejně to natočil a já jsem jenom rád, protože udělal dobře, ke všemu v naší zemi a to se počítá.

Za mě naprosto geniální komedie, u které mě nejvíc dostala perfektně fungující chemie mezi postavami. Na první pohled se k sobě sice vůbec nehodí, ale upřímně, pokud byste se měli rozhlédnout kolem sebe a objektivně říct, jestli jsou všichni vaši příbuzní a přátelé, které máte rádi, "normální", asi byste minimálně u pár lidí našli důvod, proč je do této "kategorie" nezařadíte a přesto, nebo právě proto, je máte tolik v oblibě. Úplně stejně to mám já s těmito postavami a hlavně ony mezi sebou. Právě jejich kontrastující povahy, které se na určité úrovni dokázaly naladit na stejnou vlnu, posouvají i některé vtípky ze slabšího soudku, či lacinější dialogy, na takovou úroveň, že mě prostě jenom bavilo poslouchat, jak se spolu baví (něco podobného dokázaly i Gilmorky) a oni toho dělali mnohem víc a velmi dobře.

Dokumentární film o predátorovi z dávného pravěku, do kterého se omylem připletli lidé a to takovým způsobem, až si jich predátor vůbec nevšímá, doslova. Člověk by řekl, že to šlo natočit možná i bez těch herců, ale to by nebylo koho zabíjet, co ničit a absence mezilidských vztahů by povážlivě snížila atraktivitu takového filmu, bez ohledu na to, že by se pořád jmenoval Godzilla. Jakkoli však byla přítomnost postav ve filmu druhořadá, logika jejich chování někdy velmi zvláštní (o motivaci nemluvě), byla to parádní podívaná, kterou korunoval záběr na volný pád výsadkářů, podtrhnutý dostatečně temnou hudbou natolik, že jsem si aspoň na chvíli myslel, že se dívám na něco skutečně skvostného. Celkově vzato se však jednalo o popcornový průměr, který ve mně nezanechal žádné skutečně positivní, ale ani negativní pocity, čímž se snímek zcela zaslouženě zařadil do prošedivělé kategorie.

Na hraně zítřka nebyl v hledáčku mých filmů, které jsem chtěl zhlédnout v kině, vnímal jsem ho jako další z bééčkových popcornových scif-fi bijáků, něco ve stylu Elysium. Dobře to zní, dobře vypadá, ale uvnitř je to prázdné a jedná se spíš o jednohubku. O to víc jsem byl překvapen, když jsem se od bráchy doslechl, že už teď je Na hraně zítřka nejlepším sci-fičkem, které půjde tento rok do kin a z pomyslného trůnu ho může sesadit maximálně Nolanův Interstellar. Mé překvapení nebralo konce ani poté, co jsem Na hraně zítřka viděl osobně, a že se mi dlouho nestalo, abych den po zhlédnutí filmu řešil jeho (ne)možné závěry, které u hrátek s časem vybízejí. Teď když film na podobných hrátkách postaví svou existenci, rozhodně to není něco, co hned tak zapomenete, nebo hodíte za hlavu a pokud ano, sci-fi asi nebude vaše oblíbené kafe. Ostatní můžete číst dál, protože ve filmu se nekonají ani žádné scény, které jdou proti přirozené logice věci, podařilo se vynechat i zbytečnou průhlednost. Vždycky, když už si myslíte, že víte, jak by to mohlo skončit, přijde ladný obrat pana scénáristy (scénář je geniální), a i když film skončí, stále si nejste úplně jistí, jestli jste právě viděli to, co jste viděli. Přidejme si k tomu všemu (mimo jiné) ideální dávku různých více či méně vtipných scén, které film sice protkávají nenápadně, ale přesto tam jsou, baví, dávají vám čas na chvíli si oddechnout od akce či přemýšlení a nemůžu ani já jinak, než dát plných pět hvězdiček, doporučovat dál a těšit se na Interstellar a/nebo další podobná parádní překvapení.