Suzie1

Žádný násilí, žádný lekačky a stejně jsem měla sevřený půlky. Takhle se to má dělat.

Tenhle film potřebuje buď dělší stopáž nebo ubrat na debilních scénách o ničem. Celej příběh je líp obsaženej v popisku o délce jednoho odstavce tady na csfd než ve skoro dvouhodinovym filmu, což je fakt smutný.

Co je horšího, než špatnej film? Film, co zezačátku vypadá dobře a pak vás zklame. Prvních dvacet minut skvělých, člověk je nadšenej, že se nekoná žádnej nudnej začátek a rovnou se do toho skočí po hlavě. Pak se ale čím dál více vytrácí nějaká ,,civilnost" a koukatelnost pro běžného diváka, dialogy se stávají delší a nudnější a film tak postupně přeroste v čistě životopisné dílo. Psychologie předávaná srozumitelnou formou je určitě boží, ale když už je člověk tak nějak ,,rozehřátej" z toho začátku, nadšenej podívanou na šílející a hysterickou Keiru, je otrava se další hodinu smířit převážně jen s kouřením doutníků a čtením korespondence.