Bože můj, to bylo žalostné. Horší pohádku opravdu už dávat nemohli. Nudná, špatní herci a dialogy příšerné.
Myslím, že mnohem líp by udělali, kdyby tu princeznu hrála jedna z její družiny nebo co to bylo.
Tady je krásně vidět ten rozdíl, kdy pohádku sponzoruje Česká televize a Nova.
Nijak zvlášť jsem je nesledovala, ale na Zaříkávače jsem se ze zvědavosti podívala. A obsah a ono důležité sdělení mě muselo nějak minout. Tenhle až příliš motivační a spasitelský přístup mě spíš děsí. Aneb jak vybudovat "kariéru" na yt jen kvůli tomu, že mu holka nepřišla na rande.
Jednu hvězdičku dávám pouze za animace a trochu smíchu.
Hezké, příjemné, ale na můj vkus je tam až přespříliš lásky na jeden film. Moc velké klišé, nepřekvapující. A ta scéna, kdy sedí v autě, prší, on ji pustí svoji oblíbenou písničku, která je samozřejmě příšerně romantická? Ale prosím vás!
Nejvíc mě na tom filmu zaujal soundtrack a pár knižních titulů.
Trochu Channinga Tatuma a k tomu válku a nešťastnou lásku, okořenit to autismem a rakovinou a jako třešničku tam dát koně + ještě teda nezapomenout na mince, které mají být jako hlavní nit protkány celým filmem - tadá, máme tu americkou přeslazenou romantiku. Je to tak strašně sladké, že se to lepí na patro snad i víc než ovesná kaše ke snídani.
Chtěla jsem se vyhnout tomu, abych tu psala o tom, jak mě zklamal, ale to prostě nejde. Zklamal mě. 70 minut filmu mi přijdou zcela špatně využity. Tvůrci propásly okamžiky, ze kterých se dalo mnoho vytěžit. Přijde mi, že dost scén na sebe i hůř navazuje. Na film se nešlo dívat jednoduše, příběh se mnou neplynul onou lehkostí povznešenou označením, že jde o festivalový snímek. Moje pozornost kvůli tomu usínala. Zbylých 20 minut mě ovšem znovu probralo, tam jsem se místy i povznášela s lehkostí. Ale i přesto mi přijde, že film má o dobrých 10 minut navíc. Čekala jsem, že by film možná vygradoval scénou, kdy Kuba stojí na mostě, to se bohužel nestalo a místo toho se objevil konec, který se tak ošklivě a okázale snaží hrát na city, až to hezký není. Stejně tak jako se Kuba ztrácel ve svých citech, tak já se ztrácela v tomhle zvláštním filmařském počinu. Co mu ale upřít nemůžu, je úžasná kamera.
Uživatel Malarkey se poněkud víc plete. Když jsem se chystala pustit si tenhle film, jeho komentář mi naprosto zkreslil očekávání. Opravdu nechápu, jak může tenhle film přirovnat k českému filmu Občanský průkaz. A nakonec ještě filmu, co je uvedený jako romantické drama, vytknout nedostatek humoru. Wtf?! Co jste si šlehl před přidáním komentáře?
Dovolila bych si tvrdit, že film je naopak nad průměrem všech romantických komedií, kterými jsme zahlcováni. Je jiný, netuctový. I když tam pro mě byly mouchy jako scéna na večírku a konec, který mi jaksi trochu utekl, musím jej hodnotit kladně.
Umělé. Nepřirozené. Ne, ne. Už jen ta scéna, kdy se Tereza poprvé miluje s Tomášem je víc než trapná. Zatímco v knize je jednoduše zkrácena do jedné věty, za kterou si každý může představit celkový průběh - "Milovali se ještě téhož dne." Ve filmu je to vyobrazeno až příliš komicky. Zmateně a nevášnivě poskakují přes celý jeho byt a všechno kolem shazují a rozbijí. Mám pocit, že postavy nejsou vyobrazeny zcela správně, jak by být měly. Tomáš přes přílišnou snahu stále působí víc směšně než svůdně. Jeho "Svlékni se." vyvolá spíš smích než touhu. A Tereza na mě pro změnu působí jako úplná blbka, která za celý život přečetla jen Annu Kareninu. A proto jsem zklamaná. Ovšem tomu kdo knihu nečetl, přijde film jako průměrná romantika.
Ne, tohle přeci nejde srovnávat. Kniha příběh příjemně pozvolna posouvá kupředu, nijak s tím nespěchá, všechno má svůj čas, hraje na tajemno-pohádkovou atmosféru při vyprávění. Je to proloženo filozofickými úvahami o životě, smrti, lásce, vesmíru. Zatímco film nám celý příběh předhazuje hned, nezdržuje se zamýšlením, jde tam jen o tu dějovou linku. Je pravda, že mi taky chybělo ono větší skrývání, kdo se ve skutečnosti skrývá pod Dívkou s pomeranči, nechtěla jsem to vědět hned, ale zatímco kniha měla na odkrytí několik mých večerů před spaním, film na to měl jenom hodinu a půl - což je na tohle málo. Ale i tak mě poměrně mile překvapil, lišil se od knihy a to mě potěšilo.
Prvním 15 minut filmu - dobrý, celkem zajímavý, v dobrém rozmaru jsem se těšila na zbytek. A až přišlo na onen zbytek - litovala jsem, tloukla se do hlavy a chtěla tlouct do hlavy i tvůrce tady té hlouposti, která se snaží být velkolepá a přitom nemá ani tu jednoduchou, základní dějovou linku. Ono to nemá začátek, střed a ani konec. V podstatě je to jenom nějaký chumel něčeho, co na sebe má údajně navazovat. Ne, nic mě na tomhle neoslovilo. Ani Hádek s Vagnerovou to nevytrhli, jak jsem doufala. Jak moc jsem se na tenhle film těšila, tak stejně moc jsem se zklamala.
Tohle bylo pro mě zklamáním, v polovině jsem se už nudila a dívala se, kolik mi ještě chybí do konce. Tohle není o složitém vztahu, to ne. Tohle přeci není láska, ale třeba se pletu. Je to o muži, který se nedokáže odpoutat od druhého muže a mylně si nalhává, že jej miluje. A přitom je to takový pitomec, co jej podvádí, bere drogy a má ho na háku. A když už se to táhlo devět let, mohli je aspoň vzhledově trochu pozměnit. Snad nikdo nevypadá devět let úplně stejně. Za celou dobu trvání filmu jsem si neujasnila, jestli je mi hlavní hrdina sympatický nebo ne.
Začátek jak z émerického filmu, až se mi skoro chtělo brečet dojetím. Pak přetrpět podivné prostřihy krajiny a hurá, už je tu Martina! Super, dozvídám se něco o začátcích jejího tréninku. A pak si tam zas ta ženská ze začátku míchá kafe a pronáší naprosté filosofické s*ačky. wtf?! A takhle to jde celý dokument. Martina, divná ženská, Martina a zase divná ženská... Proč jako? Co to má sakra být? Autor dokumentu si měl pořádně ujasnit, zda chce točit dokument, nebo se vrhnout na něco s krimi prvky, kam by se ta podivná ženská hodila víc. Ono to totiž dohromady k sobě jaksi nepasuje. Martina je pětková, ale tu ženskou s počítačem bych dala k ledu.
Přišlo mi to jako jedna velká slepenina z "nejlepších" scén z romantických filmů. Bez humoru, bez emocí. Nudné, nezajímavé a předvidatelné. U některých scén se mi naprosto ztrácela návaznost s ostatními.
Dvě hodiny doslova napráskané skvělými myšlenkami, hrou se slovy a to všechno protknuto Duškovým humorem. Na začátku, když začal o bohu Brahma, jsem měla chuť se zvednout a odejít. Přiznávám to, tyhle "náboženské" věci mě zas tolik neberou. Jenže s postupem záznamu jsem si začala říkat, co když na tom něco fakt je. A co když mají Toltéci pravdu?
Hudba mě zas tolik nebrala, nudila mě, ale skvělý Dušek mi to zase všechno vynahradil v jeho skvělém vyprávění. Ono nestačí se na to podívat jednou, to z toho mám akorát spoustu zmatených myšlenek v hlavě.
Po shlédnutí si říkám, že jsem asi úplně blbá, protože mi snad utekla celá "myšlenka" filmu. Všechno mi to přišlo příliš povrchní a mělké. Nejlepší na tomhle celém byla písnička Čtyři slunce.
Páni, to teda bylo. Nejlepší podle mě byly poslední dva díly. Mně toho Kaspara bylo tak líto, fakt že jo. Klidně bych ten poslední díl ještě více rozvedla.
Sic hlavní hrdinka není můj typ, film se mi líbil. Rozhodně mi přišel svižnější než knižní předloha. Když to s ní ještě srovnám, film nic důležitého nevynechal. (No, vlastně ani nic nedůležitého.) Knížku jsem přečetla rychle, u vět se nezastavovala, ale u filmu jsem si několik scén stopla a pustila znova, abych se mohla podívat na všechny detaily. To, jak tam zachytili vášeň, oddanost a špínu Anglie, mi skoro vyrazilo dech.
Čekala jsem jiný konec, no fakt. Pořád tam ukazovali ten balkon v jeho bytě, sám film se jmenuje volný pád. Tak proč neskočil? Já bych skočila, no fakt.
Jediné co mi v tuhle chvilku běží hlavou je, co mě sakra donutilo dívat se na tuhle pitomost? Ze začátku mě to i trošičku bavilo, ale jakmile se to zvrhlo na podivnou telenovelu spojenou s kriminálkou, klepala jsem si do čela a říkala si "Ty hloupá, ty hloupá."
Nic moc, spíš nic než moc. Buď jsem to nepochopila, nebo je to opravdu o ničem. "Hlavní hrdinka" je nesympatická, nudná a má debilní hlas. Zbytek nějak splývá s okolím.
Je mi z toho zle. Je mi z toho sakra zle, na duši i na těle. Chtělo se mi křičet "Zabte Rouska a pomocte jim!". On vážně někoho pitval a přitom mluvil o svých fantaziích v pornu? Jestli bych měla říct, kdo se mi kdy nejvíc hnusil, moje odpověď by byla Rousek. Nejvíc mi bylo líto Davida, toho mladého Davida, co působil tím milým nesmělým dojmem. Když mluvil o sobě v posteli s cigaretou, měla jsem chuť ho obejmout a šeptat, že to bude dobrý a není se čeho bát. (Na konci filmu mě napadlo, co s ním je asi teď, pak jsem si ale uvědomila, že tenhle dokument je stejně starý jako já. A jak dlouho takhle nemocný člověk vydrží?) Při počítání partnerů prošlých jejich "postelí" se mi tajil dech. Naopak mě dojalo, jak hezky každý mluvil o lásce a o své duši.
Moje komentáře
Cesta ven (2014)
Jak tohle mohlo dostat Českého lva, to mi hlava nebere.
Princezna a písař (TV film) (2014)
Bože můj, to bylo žalostné. Horší pohádku opravdu už dávat nemohli. Nudná, špatní herci a dialogy příšerné. Myslím, že mnohem líp by udělali, kdyby tu princeznu hrála jedna z její družiny nebo co to bylo. Tady je krásně vidět ten rozdíl, kdy pohádku sponzoruje Česká televize a Nova.
Zaříkávač lží (amatérský film) (2014)
Nijak zvlášť jsem je nesledovala, ale na Zaříkávače jsem se ze zvědavosti podívala. A obsah a ono důležité sdělení mě muselo nějak minout. Tenhle až příliš motivační a spasitelský přístup mě spíš děsí. Aneb jak vybudovat "kariéru" na yt jen kvůli tomu, že mu holka nepřišla na rande. Jednu hvězdičku dávám pouze za animace a trochu smíchu.
Rozkoš (2013)
Ten kdo to dokoukal, má u mě půl království a bednu jablek. Panebože, to se táhlo! Špatný příběh, špatní herci, špatné, špatné.
Spisovatelé (2012)
Hezké, příjemné, ale na můj vkus je tam až přespříliš lásky na jeden film. Moc velké klišé, nepřekvapující. A ta scéna, kdy sedí v autě, prší, on ji pustí svoji oblíbenou písničku, která je samozřejmě příšerně romantická? Ale prosím vás! Nejvíc mě na tom filmu zaujal soundtrack a pár knižních titulů.
Milý Johne (2010)
Trochu Channinga Tatuma a k tomu válku a nešťastnou lásku, okořenit to autismem a rakovinou a jako třešničku tam dát koně + ještě teda nezapomenout na mince, které mají být jako hlavní nit protkány celým filmem - tadá, máme tu americkou přeslazenou romantiku. Je to tak strašně sladké, že se to lepí na patro snad i víc než ovesná kaše ke snídani.
Plovoucí věžáky (2013)
Chtěla jsem se vyhnout tomu, abych tu psala o tom, jak mě zklamal, ale to prostě nejde. Zklamal mě. 70 minut filmu mi přijdou zcela špatně využity. Tvůrci propásly okamžiky, ze kterých se dalo mnoho vytěžit. Přijde mi, že dost scén na sebe i hůř navazuje. Na film se nešlo dívat jednoduše, příběh se mnou neplynul onou lehkostí povznešenou označením, že jde o festivalový snímek. Moje pozornost kvůli tomu usínala. Zbylých 20 minut mě ovšem znovu probralo, tam jsem se místy i povznášela s lehkostí. Ale i přesto mi přijde, že film má o dobrých 10 minut navíc. Čekala jsem, že by film možná vygradoval scénou, kdy Kuba stojí na mostě, to se bohužel nestalo a místo toho se objevil konec, který se tak ošklivě a okázale snaží hrát na city, až to hezký není. Stejně tak jako se Kuba ztrácel ve svých citech, tak já se ztrácela v tomhle zvláštním filmařském počinu. Co mu ale upřít nemůžu, je úžasná kamera.
Mladí rebelové (2008)
Uživatel Malarkey se poněkud víc plete. Když jsem se chystala pustit si tenhle film, jeho komentář mi naprosto zkreslil očekávání. Opravdu nechápu, jak může tenhle film přirovnat k českému filmu Občanský průkaz. A nakonec ještě filmu, co je uvedený jako romantické drama, vytknout nedostatek humoru. Wtf?! Co jste si šlehl před přidáním komentáře? Dovolila bych si tvrdit, že film je naopak nad průměrem všech romantických komedií, kterými jsme zahlcováni. Je jiný, netuctový. I když tam pro mě byly mouchy jako scéna na večírku a konec, který mi jaksi trochu utekl, musím jej hodnotit kladně.
Nesnesitelná lehkost bytí (1988)
Umělé. Nepřirozené. Ne, ne. Už jen ta scéna, kdy se Tereza poprvé miluje s Tomášem je víc než trapná. Zatímco v knize je jednoduše zkrácena do jedné věty, za kterou si každý může představit celkový průběh - "Milovali se ještě téhož dne." Ve filmu je to vyobrazeno až příliš komicky. Zmateně a nevášnivě poskakují přes celý jeho byt a všechno kolem shazují a rozbijí. Mám pocit, že postavy nejsou vyobrazeny zcela správně, jak by být měly. Tomáš přes přílišnou snahu stále působí víc směšně než svůdně. Jeho "Svlékni se." vyvolá spíš smích než touhu. A Tereza na mě pro změnu působí jako úplná blbka, která za celý život přečetla jen Annu Kareninu. A proto jsem zklamaná. Ovšem tomu kdo knihu nečetl, přijde film jako průměrná romantika.
Dívka s pomeranči (2009)
Ne, tohle přeci nejde srovnávat. Kniha příběh příjemně pozvolna posouvá kupředu, nijak s tím nespěchá, všechno má svůj čas, hraje na tajemno-pohádkovou atmosféru při vyprávění. Je to proloženo filozofickými úvahami o životě, smrti, lásce, vesmíru. Zatímco film nám celý příběh předhazuje hned, nezdržuje se zamýšlením, jde tam jen o tu dějovou linku. Je pravda, že mi taky chybělo ono větší skrývání, kdo se ve skutečnosti skrývá pod Dívkou s pomeranči, nechtěla jsem to vědět hned, ale zatímco kniha měla na odkrytí několik mých večerů před spaním, film na to měl jenom hodinu a půl - což je na tohle málo. Ale i tak mě poměrně mile překvapil, lišil se od knihy a to mě potěšilo.
Můj život s nadváhou (TV film) (2007)
odpad!Chudáček "malý", sám se k tomu vyžral a dobře mu tak. Kdyby chtěl sám shodit, nebude jíst taková svinstva.
Bez doteku (2013)
Prvním 15 minut filmu - dobrý, celkem zajímavý, v dobrém rozmaru jsem se těšila na zbytek. A až přišlo na onen zbytek - litovala jsem, tloukla se do hlavy a chtěla tlouct do hlavy i tvůrce tady té hlouposti, která se snaží být velkolepá a přitom nemá ani tu jednoduchou, základní dějovou linku. Ono to nemá začátek, střed a ani konec. V podstatě je to jenom nějaký chumel něčeho, co na sebe má údajně navazovat. Ne, nic mě na tomhle neoslovilo. Ani Hádek s Vagnerovou to nevytrhli, jak jsem doufala. Jak moc jsem se na tenhle film těšila, tak stejně moc jsem se zklamala.
Stardust (2013)
Při tomhle videu jsem si přišla tak strašně malá a bezvýznamná.
Neodcházej (2012)
Tohle bylo pro mě zklamáním, v polovině jsem se už nudila a dívala se, kolik mi ještě chybí do konce. Tohle není o složitém vztahu, to ne. Tohle přeci není láska, ale třeba se pletu. Je to o muži, který se nedokáže odpoutat od druhého muže a mylně si nalhává, že jej miluje. A přitom je to takový pitomec, co jej podvádí, bere drogy a má ho na háku. A když už se to táhlo devět let, mohli je aspoň vzhledově trochu pozměnit. Snad nikdo nevypadá devět let úplně stejně. Za celou dobu trvání filmu jsem si neujasnila, jestli je mi hlavní hrdina sympatický nebo ne.
Martina Sáblíková - Sama proti času (2013)
Začátek jak z émerického filmu, až se mi skoro chtělo brečet dojetím. Pak přetrpět podivné prostřihy krajiny a hurá, už je tu Martina! Super, dozvídám se něco o začátcích jejího tréninku. A pak si tam zas ta ženská ze začátku míchá kafe a pronáší naprosté filosofické s*ačky. wtf?! A takhle to jde celý dokument. Martina, divná ženská, Martina a zase divná ženská... Proč jako? Co to má sakra být? Autor dokumentu si měl pořádně ujasnit, zda chce točit dokument, nebo se vrhnout na něco s krimi prvky, kam by se ta podivná ženská hodila víc. Ono to totiž dohromady k sobě jaksi nepasuje. Martina je pětková, ale tu ženskou s počítačem bych dala k ledu.
Keith (2008)
Přišlo mi to jako jedna velká slepenina z "nejlepších" scén z romantických filmů. Bez humoru, bez emocí. Nudné, nezajímavé a předvidatelné. U některých scén se mi naprosto ztrácela návaznost s ostatními.
Čtyři dohody (divadelní záznam) (2013)
Dvě hodiny doslova napráskané skvělými myšlenkami, hrou se slovy a to všechno protknuto Duškovým humorem. Na začátku, když začal o bohu Brahma, jsem měla chuť se zvednout a odejít. Přiznávám to, tyhle "náboženské" věci mě zas tolik neberou. Jenže s postupem záznamu jsem si začala říkat, co když na tom něco fakt je. A co když mají Toltéci pravdu? Hudba mě zas tolik nebrala, nudila mě, ale skvělý Dušek mi to zase všechno vynahradil v jeho skvělém vyprávění. Ono nestačí se na to podívat jednou, to z toho mám akorát spoustu zmatených myšlenek v hlavě.
Čtyři slunce (2012)
Po shlédnutí si říkám, že jsem asi úplně blbá, protože mi snad utekla celá "myšlenka" filmu. Všechno mi to přišlo příliš povrchní a mělké. Nejlepší na tomhle celém byla písnička Čtyři slunce.
Třída - Život poté (TV seriál) (2010)
Páni, to teda bylo. Nejlepší podle mě byly poslední dva díly. Mně toho Kaspara bylo tak líto, fakt že jo. Klidně bych ten poslední díl ještě více rozvedla.
Don Jon (2013)
Ulízaný Levitt a hloupý děj. Díky bohu, že tam bylo alespoň to porno.
Na špičce jazyka (TV film) (2002)
Sic hlavní hrdinka není můj typ, film se mi líbil. Rozhodně mi přišel svižnější než knižní předloha. Když to s ní ještě srovnám, film nic důležitého nevynechal. (No, vlastně ani nic nedůležitého.) Knížku jsem přečetla rychle, u vět se nezastavovala, ale u filmu jsem si několik scén stopla a pustila znova, abych se mohla podívat na všechny detaily. To, jak tam zachytili vášeň, oddanost a špínu Anglie, mi skoro vyrazilo dech.
Volný pád (2013)
Čekala jsem jiný konec, no fakt. Pořád tam ukazovali ten balkon v jeho bytě, sám film se jmenuje volný pád. Tak proč neskočil? Já bych skočila, no fakt.
Líbáš jako ďábel (2012)
Jediné co mi v tuhle chvilku běží hlavou je, co mě sakra donutilo dívat se na tuhle pitomost? Ze začátku mě to i trošičku bavilo, ale jakmile se to zvrhlo na podivnou telenovelu spojenou s kriminálkou, klepala jsem si do čela a říkala si "Ty hloupá, ty hloupá."
Love Is All You Need? (2011)
Je mi z toho zláštně, divně, špatně a taky cítím úzkost. Brr
Neplavci (studentský film) (2011)
Nic moc, spíš nic než moc. Buď jsem to nepochopila, nebo je to opravdu o ničem. "Hlavní hrdinka" je nesympatická, nudná a má debilní hlas. Zbytek nějak splývá s okolím.
Hra na hraně (2013)
Už po pěti minutách se mi chtělo brečet, jak to bylo nudné a celkově špatné. Nejlepší na celém tohle filmu byly měkké sedačky a cola v kelímku.
Tělo bez duše (1996)
Je mi z toho zle. Je mi z toho sakra zle, na duši i na těle. Chtělo se mi křičet "Zabte Rouska a pomocte jim!". On vážně někoho pitval a přitom mluvil o svých fantaziích v pornu? Jestli bych měla říct, kdo se mi kdy nejvíc hnusil, moje odpověď by byla Rousek. Nejvíc mi bylo líto Davida, toho mladého Davida, co působil tím milým nesmělým dojmem. Když mluvil o sobě v posteli s cigaretou, měla jsem chuť ho obejmout a šeptat, že to bude dobrý a není se čeho bát. (Na konci filmu mě napadlo, co s ním je asi teď, pak jsem si ale uvědomila, že tenhle dokument je stejně starý jako já. A jak dlouho takhle nemocný člověk vydrží?) Při počítání partnerů prošlých jejich "postelí" se mi tajil dech. Naopak mě dojalo, jak hezky každý mluvil o lásce a o své duši.
Rabbit (2005)
Mínus je, že chvilkama to bylo na animaci až moc nechutné. Plus ovšem je, že si můžete během sledování zopakovat slovíčka.
Back to the Start (2011)
Asi mám natolik ráda původní verzi písničky, že mi to nedovolí vnímat zbytek videa, a jen sedím a pobrukuju si originál.
Miloš Forman: Co tě nezabije… (2009)
Miloš je prostě milouš, co si budem povídat. Jeho filmy hltám jedním dechem a smekám před ním.