Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost napodobováním, posedlost úspěchem, posedlost penězi a...posedlost sám sebou. Každá posedlost nás dříve či později dovede k zániku, pokud nad ní ztratíme nadhled, pokud se jí necháme uvláčet. Jenomže jedině při tom „vláčení" - i přes všechny odřeniny a šrámy, můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE - a o co jiného v životě vlastně jde? Milena (Jana Plodková) je jako úspěšná filmová střihačka součástí specifického uměleckého prostředí. Čím déle v něm setrvává, tím silnější má pocit, že se postupně ze všeho nějak vytrácí smysl. Vše se stává banálnějším, vše se technologizuje, vše se opakuje a imituje, přičemž kopie je leckdy ceněna více, nežli originál. Milena je zamilovaná do Vladimíra (Martin Myšička), svůj vztah však žije na základě iluze, iluze vztahu, kde hlavní slovo má mobilní telefon. Ten v nás vzbuzuje pocit neustálé blízkosti a přítomnosti milované osoby. Jsme neustále k zastižení, můžeme volat, chceme být voláni, ale hlavně můžeme psát a přijímat - esemesky. Většina jejich komunikace totiž probíhá pouze přes zprávy. Fyzicky jako by Vladimír ani nebyl přítomen. K jejich vzájemnému setkání dochází relativně řídce a většinou se jedná o „sexuální vybití", ovšem z její strany vždy z lásky, v jeho případě je to komplikovanější a pro Milenu stále bolestivě nerozluštitelné. Píší si denně – přeci kdyby mu na ni nezáleželo, tak by jí přeci stále nepsal - stala se z toho pro ni past, ze které se snaží racionálně vymanit, emocionálně však stejně vždy upadá zpět. Snaží se vše ukončit, jenže stále neúspěšně. (CinemArt)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (135)

Mahalik 

všechny recenze uživatele

Netradiční - hurá! Doufám jen, že po pár dnech nevyšumí. Možná rozehráno příliš příběhů, emocí - na druhou stranu, to všechno hrálo v Milenčině (nečekaná dvojznačnost) velkou roli. Jana ji hraje skvěle - tu zmučená, tu razantní, aby nakonec totálně slítla k hloupým činům. Moderní doba si žádá debilní činy. A ty jsou divákovi předkládány stylem z House of Cards. U mě dobrý. Zeptejte se za týden. Snad nezůstane jen a pouze: "Ona se bojí, že mi stále stojí za ní pro to jít. Stojí za to žít, stojí za to žít ..." ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„…když dál děláme stále totéž.“ Hodně milé překvapení! Vizuální a technická stránka filmu byla parádní, tenhle fakt jsem poznal docela brzy a neustále se mi v průběhu filmu připomínal. Spíš mi před projekcí přišlo na mysl, zda mě Rozkoš nemine příběhem, postavami. A je sice fakt, že některé „umělecké“ a filozofické věci šly mimo mě, ale samotný děj mě chytil a moc bavil. Mnohé scény mi připomněly momenty, které jsem sám zažil či viděl ve svém okolí (nechci použít „jako ze života“, zvlášť, když se to dnes používá pomalu jako nadávka, ale tyto situace se dají takto charakterizovat) a s postavami to bylo stejné. Nejvíc se mi asi líbila scéna s kavárnou, kdy „on“ sedí vevnitř a „ona“ ho pozoruje z venku a píšou si. Ale co se týče konce, na jehož možnou variantu se několikrát upozorňovalo a já doufal, že na ni nedojde, přišlo zklamání; bohužel, bylo to vlastně jediné, co mi nějak víc na Rozkoši vadilo. Takže navzdory zdejšímu nelichotivému hodnocení dávám silné 4* a časem bych se k filmu zase rád vrátil. ()

Reklama

Prekarkar 

všechny recenze uživatele

Úvod díla byl pro mě dost rozpačitý, ale celkově povedené drama dnešních dnů. V posledních dvou třetinách se dostává film o "hvězdičku" výš. Jak dějově, i když ten je trochu složitější, tak po výtvarné stránce. Myslím, že hodně diváků se ve scénách, které jsou dnešnímu životu až příliž blízko, pozná. Určitě dílo k odkoukání a následnému zamyšlení. Navíc snímek zdobí i krásné obrázky mého rodného města, tak možná bych dal i o půl hvězdy víc :-) ()

DR.SZ 

všechny recenze uživatele

U některých si na tom vede Rozkoš hodně špatně a u menšiny hodně dobře! Já se spíše přikláním k té menšině, poněvad jsem děj dokonale pochopil, ale i v něm jsem našel chyby! Snímek nespadá téměř do žádného žánru, snad jen že je něčím mezi psychologickým dramatem a hořkou komedií. Podrobně vypovídá o tom být součástí konzumní společnosti. Jana Plodková svoji roli zahrála jako vždy dokonale a ostatní podání herců nebyla také špatná. O všem je ale vyprávěno nevybíravým a nelíbivým způsobem aspoň pro nefestivalové diváky. Je tu bujnost erotických scén a nudných okamžičků. Ale tak autentické zachycení stereotypu života jsem ještě neviděl! 67% ()

Olík 

všechny recenze uživatele

Tohle já normálně nedělám a rovnou se v jedné větě omlouvám jablonecké rodačce Jitce Rudolfové, ale já to NEDAL! Začal jsem statečně, po několika minutách jsem půlku mozku obětoval paralelnímu listování notebookem a nakonec jsem se celou kauzu vyhodnotil jako "život je příliš krátký" a raději jsem přepnul na díl Partičky, který jsem viděl snad již 5x. Možná je to celé dáno mojí vidláčtější polovinou osobnosti, ale na podobné experimentální paskvily není moje tělíčko stavěné. Rudolfová ráda nastavuje pomyslné zrcadlo svým vrstevníkům (asi nějaké vlastní trauma), což se jí v Zoufalcích i relativně dobře povedlo, tady se však sama utopila ve své pseudointelektuální kreativitě. No, počkáme si zase těch pár roků a uvidíme jaké bude její další vypořádání s generací X....a nebo, že by se paní režisérka dokázala od tématu oprostit. ()

Galerie (57)

Zajímavosti (1)

  • Jana Plodková si kvůli roli na žádost režisérky Rudolfové musela změnit barvu vlasů. Nejprve zkoušeli všemožné paruky, ale nakonec změnila image docela a vlasy si obarvila. [Zdroj: ČD pro vás] (hippyman)

Související novinky

21. Český lev - nominuj svého favorita!

21. Český lev - nominuj svého favorita!

22.01.2014

Česká filmová a televizní akademie vyhlásila nominace na 21. ročník výročních cen Český lev. Vybírala z 29 celovečerních hraných a animovaných filmů a 17 celovečerních dokumentů, uvedených do… (více)

Reklama

Reklama