Rimland

Film, který má na každou minutu stopáže takovou koncentraci všemožných klišé, jako by ho splácal student prvního ročníku filmové školy, a kde variace na slovo "Brazilci" či "Brazílie" (potažmo "ginga" a "1950") padají z úst postav snad ještě častěji než "rodina" z úst Vina Diesela v libovolném díle Rychle a zběsile za posledních deset let. Legenda Pelého formátu by si zasloužila přeci jen důstojnější filmovou poklonu...

No jo, ono je sice prima a obdivuhodné, že se někomu povedlo natočit POV akčňák jak z počítačové hry, ale to by to nesmělo být tak ukrutně nudné a pitomé... Nějak se to totiž nemůže rozhodnout, jestli se to chce po dějové stránce ksichtit jakože vážně, nebo se vyblbnout s přepálenou nadsázkou. Přičemž druhá zmíněná poloha tomu sedne mnohem, ale mnohem líp. Bohužel se ale projevuje jen při některých Copleyho (re)inkarnacích a zejména v poslední cca desetiminutovce na střeše, kdy se to konečně najde.

Podobně jako mnohým tady, ani mně úplně nesedlo pojetí samotné operace za použití prostřihu na taneční soubor (obecně celou tu zbytečnou linku Zeeva a jeho přítelkyně tanečnice bych vystříhal). Zvláště pak u Padilhy, který realistickou akci zvládá na jedničku, to je takřka nepochopitelný, neřkuli trestuhodný krok. A ač od autora Elitních jednotek očekávám obecně mnohem víc, tak faktem je, že minimálně po stránce technické a hereckých výkonů (specielně pak kvarteta Brühl, Pikeová, Menochet a Marsan, z nichž poslední jmenovaný by si měl při první příležitosti střihnout někde roli Kissingera) tomu není prakticky co vytknout. A ty myšlenky, které chce Padilha sdělit, sdílí úspěšně, jakkoli možná až zbytečně/přehnaně doslovně.

Pokud zrovna Iko Uwais někoho rube, tak je to dobré, byť chaotický střih u jeho akčních scén ten zážitek docela kazí. Jenomže pokud zrovna nikoho nerube, tak musí divák trpět rutinní, ničím výjimečnou střílečku s nezajímavými charaktery v čele s Wahlbergovým otravným, ukecaným, jakože cool a ímrvére fuckujícím Silvou (čili stejný charakter co hraje posledních X let - vážně by měl zas zkusit něco jiného). On vlastně Uwais je o to větším plusem tohohle filmu v tom, že jeho postava je jediná zajímavá (a to nejen bojovými schopnostmi) a vlastně tu i na relativně minimální ploše podává nejlepší herecký výkon. A ačkoli je výhodou, že za tím vším je vcelku slušná - byť upozaděná - příběhová linka, tak její pointa je želbohu jasná od prvního záběru na palubu Berijevu a závěrečný zvrat tak vlastně vůbec zvratem není. Radost z něj člověk ale i tak má, protože je pořád jednou z mála věcí, co tenhle film činí aspoň trochu zapamatovatelným. Přitom pokud by si to dalo větší práci s postavami a příběhem, mohlo to být i lepší.

Velkému šéfovi jsem nikdy na chuť nepřišel. Ty dvě hodiny o sobotě večer to sice úspěšně zabije a nějaký ten funkční fór se tam taky najde, ale celkově je to zbytečně dlouhá taškařice, kde je nejedna scéna až útrpně přiblblá.

Slušný konspirační snímek o tom, "jak to možná mohlo být" s atentátem na Kennedyho, a kterým se evidentně velkou měrou inspiroval Stone ve svém JFK (na který se musím co nejdřív zas podívat, protože mám pocit, že jsem ho onehdy dostatečně ne(d)ocenil). Krátká stopáž je zároveň výhodou (pokud máte radši kratší filmy), stejně jakož i nedostatkem, protože všechno je tu dosti zkratkovité a hrrr, a to do té míry, že vlastně ani nevíte, co jsou zač ti spiklenci. Trochu propracovanější (a hlavně atmosferičtější) verze pohledu z této strany by možná nebyla na škodu, ale když už, tak pěkně s gustem ve formě adaptace Ellroyovy Bulvární Ameriky.

Čekal jsem příběhově otřepaný film o krizi středního věku v kulturně odlišné krajině. Dostal jsem příběhově otřepaný film o krizi středního věku v kulturně odlišné krajině. Jenže je to dobře natočený, pohodový, emocionálně funkční, audiovizuálně nemálo působivý a zábavný film, který jsem si prostě a jednoduše užil, především i díky tradičně skvělému Hanksovi.

Prvotní očekávání návratu k duchu původního Predátora vzala během traileru za své a výsledkem je typické blackovsky nahláškované komediálně akční béčko, které na Predátora "pouze" pomrkává nejedním odkazem (a hudbou) a je místy nehorázně ulítlé, neřkuli absurdní. Ale jakkoli je to ulítlé či absurdní, tak je to chca nechca i nehorázně zábavné. Škoda jen, že nedošlo na McKennův nový oblek... Shane Black je stále zaseklý v 90. letech. Bohu dík.

Oldschoolový, na skutečných událostech založený špionážní snímek pomalého (nikoli však nudného) tempa, postavený na postavách a ději, který je prost akce, nikoli však napětí. Jakkoli se to zprvu tváří jako "pouhé" převyprávění příběhu/mise jednoho rozvědčíka o proniknutí do tajů severokorejského jaderného programu, začne to postupně obsahovat, ba přímo upřednostňovat, obecný charakter vztahu mezi oběma Korejemi (konkrétně v 90. letech) a jmenovitě pak zákulisní kutí piklů a vnitropolitickou roli jihokorejské zpravodajské služby NIS. Ukrutně sympatické na tom je, že to není v žádném ohledu černobílé a po vzoru těch nejlepších filmových adaptací le Carrého to v mnoha chvílích dokáže vyprávět děj, aniž by vám to všechno polopatě vysvětlovalo. Na druhou stranu tomu chybí nějaké údernější finále (jakkoli to zdejší je emocionálně působivé/funkční). Pokud vám však špionážní filmy z tohohle ranku vyhovují, tak to nelze než doporučit a já jsem opětovně rád za korejský filmový průmysl, který se tomuhle žánru tolik věnuje.

Sympaticky obsazená oddechovka, které nesvědčí pouze občasný infantilní humor a finále ve vážnějším tónu. Čeho by to naopak suverénně sneslo víc, to jsou vnitřní úvahy postav během hry, zejména pak Rennerovy analýzy situace a la Ritchieho Sherlock.