Rimland

Gaghan po více jak deseti letech natočil celovečerák a opět se točí (ehm) kolem jednoho z přírodních pokladů (či prokletí, jak se to vezme). Tentokrát však strukturou vyprávění podstatně jednodušeji, než Syriana. Ovšem to, co se na první pohled tváří jako film o burzovních "ochcávačkách" ve stylu Vlka z Wall Street, prodchnutý sem tam dobrodružně laděnou pasáží ve stylu Pokladu na Sierra Madre (přičemž právě ty scény z Indonésie jsou na tom to vůbec nejlepší), se poměrně brzy začne profilovat jako něco zcela jiného. Jako film o odhodlání, (ne)splněných snech a přátelství. A činí tak doslova do posledního záběru. I postavy se tu postupně vyprofilují jinak, než od nich zprvu čekáte, a jakkoli jsem měl po většinu času poměrně jasnou představu čtyřhvězdičkového hodnocení, tak po tom závěru nemůžu jinak, než za plnou (mám sto chutí tu citovat ten výrok, co se v závěru objeví, ale byl by to spoiler jako prase...) Jinak on ten vývoj a rozuzlení zas tak překvapivé nejsou, protože v průběhu filmu dostane divák poměrně dost indicií naznačujících, kudy vítr vane. To mu však na působivosti nijak neubírá.

Stylové, atmosferické, famózně obsazené a precizně natočené. Na druhou stranu je to rozhárané až hanba. V jednu chvíli odlehčené, stylizované a prodchnuté echt výběrem 80´s muziky, ve druhé drsné a syrové ve stylu Bournovek, Zátahů a Johna Wicka. To by ještě šlo překousnout, kdyby se to však nesnažilo hrát i na seriózní špionážní linku "já vím, že ty víš", protože ta to v posledních 10-15 minutách svým vpravdě debilním "jakože překvapivým a cool" rozuzlením spolehlivě zabíjí... Po celou dobu jsem lavíroval mezi třemi a čtyřmi hvězdami, přičemž po poslední scéně jsem měl sto chutí (a vlastně ještě mám) to ponechat na třech (ale jakože hodně dobrých). Nakonec ale dávám čtyři (jakože slabší), a to hlavně díky hercům (především tedy McAvoyův výkon jsem si neskutečně užil) a zejména té finální akci (včetně scény s pochodem a honičkou). Ta to totiž hódně, ale hóóódně zvedá. (i tak budu ale do budoucna s hodnocením dost na štíru)

Je to dobré, to ne že ne. Místy dokonce velmi dobré, ne že ne. Jenom mám pocit, že jsem asi viděl jiný film, než většina ostatních, a k víc jak třem hvězdám se prostě nedokážu vnitřně nějak přinutit. Herecky je to perfektní, zvlášť od ústředního tria (a že McDormand nemusím), jmenovitě Rockwella. Na druhou stranu je tam hafo postav (či jejich představitelů), které prostě zůstanou nevyužité (a v případě Hawkese je to až hříšné plýtvání). Zároveň je to na můj vkus poněkud rozhárané (ten zvrat v chování jedné z postav je až moc náhlý), střídá to nálady a funguje to tak dobře v těch "seriózních" scénách, že ty (černo)humorné tu působí až nepatřičně, přičemž v nejednu chvíli jsem měl pocit, jako bych koukal spíš na nějaký pokus imitace Coenů či Tarantina (na rozdíl od nich to ale postrádá adekvátní hudební složku). Ono to možná bude tím americkým/jižanským zasazením, které tak moc evokuje výše zmíněné (zvlášť ty Coeny) a navíc u mě budí dojem scénáristické svázanosti, což tuplem platí o těch hláškovacích scénách. Jako by se McDonagh nemohl pořádně "vyřádit" tím drsným nekorektním stylem, který mu "umožňuje" čistě ostrovní/evropské zasazení (i ta scéna s knězem měla větší potenciál). Ale možná je to jen můj (nesprávný) pocit. Zkrátka a dobře, ten o dvou Irech v Belgii mi přijde mnohonásobně lepší a mám ho mnohonásobně radši.

Zlatá Vltava... (mrtvoly jsou tu mimochodem dost zajímavé - myšleno ve filmu, o těch vltavských nic nevím)

Čert vem fakt, že je to vlastně z valné části vymyšlená pohádka, kde je rozházené všechno možné (zde hojně zmiňované "české Alpy", přítomnost a zapojení Tří králů, vyzbrojení odbojářů Thompsony a mnoho, mnoho dalšího). Aspoň to není "jen" rozšířená kopie Anthropoidu. Kdyby to ale fungovalo jako konzistentní a zábavný, jakkoli blbý (myšleno z hlediska historické věrnosti) film! Což tak úplně nefunguje... Začíná to ok, sledujeme Heydricha (Clarka mám jako herce rád, ale jakkoli zvládá arogantního pazřáta, ksichtem se na Heydricha hodí asi jako Branagh - což ostatně není nic překvapivého), jeho pád u Reichsmarine, vzestup v SS a jmenování říšským protektorem. Po 50ti minutách si najednou Jimenez jakoby vzpomene, že má/chce točit film o operaci Anthropoid, a tak do středu dění hodí dva notně zaměnitelné (a nemastné, neslané) paragány, z nichž se snaží najednou udělat hlavní postavy filmu (což ještě více umocňuje finále v kostele a závěrečný flashback) a Heydrich je tu jen tak jakože mimoděk. Pokud by se obě roviny protínaly, šlapalo by to lépe. Všechno je navíc strašně hrrr a chybí tam jakýkoli kontext a odpovědi na kvantum "proč" otázek. Proč se Heydrich (ve zdejším podání) stal tím "mužem se železným srdcem" (a to si dovolím říct, že je zde vyobrazen hooooodně mírně), proč ho českoslovenští paragáni byli vysláni zabít, atd. Češi a Slováci samozřejmě vědí, ale zahraniční divák bude zmatený jak čerstvě vyoraná myš a dojde nejspíš k nejednomu mylnému závěru... Mizerná je i práce s napětím. U Anthropoidu (omlouvám se, ale tomu srovnání se těžko vyhýbá) jsem byl při scénách s atentátem a v kostele pořád jak na trní, přestože jsem výsledek moc dobře znal. A tady? Meh...A konečně, "vztahové" pasáže jsou opět naprosto zbytečné a nefunkční (věčná sláva Atentátu!). Ono jediné, co v tomhle filmu opravdu funguje, jsou Graham v roli Himmlera, Pikeová v roli Liny a ten ústřední "varhanový" hudební motiv. Čímž chci říct, že HHhH je vlastně takové hezky natočené nic. PS: Komentáře obviňující knižní předlohu z neduhů tohohle filmu můžou napsat jen ti, co ji nečetli. Film si z ní bere tak akorát název a premisu Heydrich-Anthropoid + jména postav a vše ostatní vesele mění k obrazu svému. Binet ví podle mě moc dobře, co napsal, a krom toho, že to napsal zatraceně dobře, bych to s chutí zavedl na našich školách jako povinnou četbu (jak kvůli tématu, tak kvůli stylu psaní).

Tématem, resp. zasazením zajímavý a "důležitý", filmařsky nicméně průměrný snímek, který by udělal lépe, kdyby se (podobně jako Vražedná pole ve své druhé polovině) soustředil čistě na domorodce (zde především postava profesora) a neprezentoval to z pohledu otravné, nesympatické a naivní americké blbky. Atmosféra vojenské diktatury je ke všemu vykreslena poměrně slabě (v porovnání s filmy odehrávajícími se v podobném prostředí) a navíc se u toho člověk vzhledem k nedávným událostem (a vlastně pokračující obecné situaci) v Barmě.. ehm, Myanmaru.. s ohledem na zdejší glorifikaci jedné místní političky neubrání ironickému úšklebku...

Když jsem Suburru viděl prvně, byl jsem popravdě dost zklamán (s ohledem na zde přítomné ovace). Navzdory jejím nesporným kvalitám mi leccos vadilo. Například fakt, že, sklepácky řečeno, jsem dvě hodiny čekal na Apokalypsu... a ta nepřišla (ten poslední den ji pro mě opravdu nepředstavoval - a navíc chyběla ta druhá (kratší) část, která by byla jen o ní). Dále mi silně vadila poněkud zbytečná "artovost", a to jak obrazová, tak především ta hudební. A můj hlavní problém tkvěl v postavě té feťačky, která byla neskonale otravná (pozor, tím nemyslím špatně zahraná, to je naopak skvěle - ostatně jako všechny zdejší party) a co jí tu vyšlo/prošlo, to mi prostě lezlo na nervy... (spoiler - mám na mysli především závěr, bo jsem fandil panu S., i když je to neřád) Nu, a po bezmála dvou letech jsem dal repeté, jestli se ten dojem nezlepší. A zlepšil, neboť jsem tentokrát najisto věděl, do čeho jdu. Tudíž můžu nechat stranou zklamání z "nedostatečné" apokalypsy a soustředit se čistě na to, že Suburra opravdu je výtečně natočený, napsaný, obsazený a zahraný film. Ale i tak se zdráhám dát plný počet. Feťačka je mi sice stále otravná a u závěru krapet skřípu zuby, nicméně snáším to lépe než napoprvé, a vizuální artovost mi už zdaleka (až na pár scén) nevadí (naopak, po obrazové stránce je to balada a drbu si hlavu, v jakém jsem to byl prvně vlastně rozpoložení, že jsem si tu skvělou Carnerovu kameru neuvědomil), ale s tou haluzoidní hudební stránkou mám pořád problém... a velký... S výjimkou Midnight City mi totiž zdejší soundtrack jaksi rve uši a kazí zážitek ze sledování, takže zatímco pro někoho je důvodem dát hvězdu navíc, pro mě je zatím důvodem jí nedat (schválně jestli se ten dojem časem změní). No a pak tu je ten pocit několika poměrně zbytečných či nedotažených scén... (např. ukrutně nedotažená církevní linie či osud Ninni) Suma sumárum, nejlepším filmem o provázanosti politiky a zločinu (a systémové zajebanosti vůbec) pro mě i nadále zůstává (a dlouhou dobu asi zůstane) dvojka Tropa de Elite.

Ryanova dcera rozhodně Leanově předcházející "svaté trojici" nijak ostudu nedělá, ba naopak. Neoplývá sice takovou příběhovou epičností a zdejší komorní drama by se dalo odvyprávět za podstatně kratší časovou dobu, ale ta vizuální vypiplanost (hotová reklama na západoirské pobřeží a jednoznačně jeden z nejlepších filmů v kategorii "co záběr, to zarámováníhodný obraz" - scéna s bouřkovými mraky na pobřeží jako jeden příklad za všechny) se může směle měřit s Lawrencem a ve spojení s (na Leana netradiční) lyričností a fungujícími emocemi je to z mého pohledu dokonce lepší film, než třeba Doktor Živago. I proto, že je navzdory brutální stopáži podstatně kompaktnější a konzistentnější. Škoda, že se Lean kvůli negativním ohlasům na 14 let filmařsky odmlčel... (naštěstí se to na jeho posledním díle nepodepsalo) Mimochodem, co se zdejšího (perfektního) hereckého obsazení týče, tak jakkoli si John Mills svého zlatého plešouna nepochybně zasloužil, tak u mně na prvním místě jednoznačně zabodoval Trevor Howard v roli otce Hugha. Takového faráře by potřebovala nejedna (nejen) tuzemská dědina!

Čekal jsem kombinaci Obchodníka se smrtí, Vlka z Wall Street, Air America a Narcos, to vše ve stylovém odlehčeném hávu. Dostal jsem kombinaci Obchodníka se smrtí, Vlka s Wall Street, Air America a Narcos, to vše ve stylovém odlehčeném hávu. Tedy až na závěr, který svou vážností jako by tam snad ani nezapadal. Cruise opět moc nehraje, ale role mu sedne, užívá si ji a je to další pěkný zářez do jeho filmografie posledních let. Důsledkem toho, že se film inspiruje více či méně výše uvedenými kousky, to však postrádá specifický vlastní "ksicht", což je trochu škoda. Stylizace je nicméně super a vůbec se jedná o prima oddechovku, kterou si o to víc užijete, pokud máte rádi "letecké" filmy (nebo si někdy říkali, jaké by to bylo provozovat vzdušnej pašung).

Hodinu a čtvrt je to výtečný, silně atmosferický "paranoidní" thriller s téměř hitchcockovskou mírou napětí (na současné poměry). Scénou s proslovem se to však zlomí a autoři z výborného dosavadního pojetí rázem skočí do vod rutinního, přímo béčkového akčního výplachu, který to žel bohu poněkud pohřbí. Což tuplem platí o ulítlém (doslova, checht) finále. A je to zatracená škoda... Nicméně těch 75 minut jsem si užil takovou měrou, že i přes ten kvalitativní pokles v poslední cca půlhodině je mi líto jít pod čtyři hvězdy.