Rimland

Film, který by sám o sobě asi moc neobstál a i přes zajímavý námět a pojetí to chvílemi nemálo dře, ale Holden s Hepburnovou opět dokazují, že by utáhli i Eiffelovku (nemůžu si pomoct, ale tihle dva byli na plátně vážně skvělej pár). Navíc to má v úžasné (vedlejší, Maurici, vedlejší) roli Tonyho Curtise a několik skutečně velmi dobrých scén (za všechny jmenuju tu, kde si Audrey objednává na jahody šlehačku - boha jeho!!!).

Tedy, mně osobně se tenhle Hustonův dobrodružně-špionážní snímek líbil převelice. Skvělí herci (myšleno ústřední trio), dialogy (jmenovitě slovní špičkování Bogieho s Astorovou či „poměřování“ pistolí), výborná atmosféra napětí a nevědomí (zvláště v těch komorních pasážích na lodi) a zejména prvotřídní režie. Škoda jen, že k odhalení agendy jednoho z účastníků dojde poměrně brzy, po nějaké půlhodině. Udržovat tu divákovu auru nevědomí déle by přišlo vhod. Avšak hlavním důvodem, proč (zatím) nedávám za pět, je finále. Podle toho, co Huston napsal ve své autobiografii, opustil natáčení (byl povolán do armády točit válečné dokumenty) po natočení scény, která se odehrává cca 5-6 minut před koncem, přičemž původní scénář si vzal s sebou (! - a nikdo nevěděl, jak to má skončit) a nechal Shermana "vyřešit" situaci, v níž se hlavní hrdina zrovna nacházel, po svém. Je-li tomu tak, pak těch posledních 5-6 minut padá právě na Shermanův vrub. A ačkoli to finále není samo o sobě nejhorší (je dokonce pěkně akční), vyznívá oproti zbytku filmu poněkud tuctově a (jak to okomentoval Huston) nevěrohodně. Zdaleka nejvíc mi na tom ale vadí skutečnost, že se tam ve dvou instancích objevují typicky propagandistické výjevy, které absolutně nekorespondují s dosavadním tónem filmu. Právě v tu chvíli nejvíc poznáte, že na place došlo ke změně, protože Huston se tak explicitním a nevkusným "verbovacím protijaponským povzbuzovačkám" po celý film umně vyhýbá (ba co víc, oni jsou tam Japonci a jejich hodnoty představováni s určitým respektem!). Pak mám ještě dvě menší "formální" výtky. Za prvé, atmosféru filmu mi leehce kazila ta lámaná japonština zdejších "Japonců" (nemusíte ani japonsky umět, abyste poznali, že to není echt). Je to sice pochopitelný neduh vzhledem k době a okolnostem vzniku, ale i tak to poněkud zamrzí. Za druhé, a to už opravdu rejpu, myslím, že by autory nezabilo, kdyby vzhledem k úpravě scénáře (viz zajímavosti) upravili i název filmu… to jen tak. Jinak je to zatraceně fajn biják! (a moc by mě zajímalo, jak by to vypadalo s tím původně plánovaným Pearl Harborem)

Na tomhle filmu by se měl založit seriál: CSI: Jury. Protože tahle parta původem, povahou i povoláním rozličných porotců je schopna (po notně intenzivním hašteření) prošetřit případ vraždy důkladněji, než kdejaký policista či advokát. If you have a problem, if no one else can help, and if you can find them, maybe you can hire the Jury. :-)))

Opulentní přestylizovaná vizuální onanie. Aneb když je forma důležitější než obsah. Což je trochu škoda, protože zrovna ta hlavní myšlenka se mi na Gatsbym líbila zdaleka nejvíc a Luhrmannovo hýření pestrými barvami a digitální New York, který jako by spíš vypadl z dystopického románu (to Údolí popele je 1984 hadr), mi jaksi upírají to, co od takového dobového snímku vyžaduji především, a sice atmosféru. Zkrátka věrnější vykreslení bouřlivých 20. let (pravdou ale je, že Luhrmannovo pojetí umožňuje tu zhýralost přenést na vyšší level). O zbytečnosti přeplácaného digitálu (takhle nevkusně zkopírovat Sunset Blvd.? no fuj) svědčí i fakt, že nejlepší scény filmu jsou ty komornější, interiérové (za všechny můžu jmenovat třeba znovushledání Gatsbyho s Daisy, hotelovou hádku či scénu na benzínce). Nicméně výše uvedené výtky rozhodně neznamenají, že jsem si Gatsbyho neužil. Ba naopak. Vedle té myšlenky (byť ta je proti Fitzgeraldově předloze nepochybně dost osekaná/zredukovaná - budu si ji muset co nejdřív přečíst) se mi velmi zamlouvalo herecké obsazení (i když třeba Maguire nemá zrovna co hrát... naopak nelze nevyzdvihnout Edgertona, který z té role vytřískal maximum) a do značné míry hudba (ten hip hop bych radši zlikvidoval, ale třeba "Together" od The xx je super) - kdykoli totiž spustí Lana Del Rey (zejména v té líbezné jazzové verzi - která samozřejmě na OST nepochopitelně chybí), jsem ochoten odpustit téměř všechno. Byť bych preferoval jazzové dobovky... Prostě a jednoduše, mému vkusu by byla asi bližší dobově věrnější adaptace od "civilnějšího" režiséra.

Sympatická retro jednohubka, která (kdyby nic jiného) seznamuje širší publikum s postavou Daltona Trumba. Tematicky to není nic nového pod sluncem - jde o vytrvalý souboj jedince proti systému (o komunismus jako takový ani zdaleka ne) a la Spartakus (hehe) - ale rozhodně není na škodu, když si Yankeeové jednou za čas připomenou ten studenoválečný hon na čarodějnice. Celé to samozřejmě těží z dobrého scénáře a hlavně Cranstonova výkonu v (konečně!) hlavní roli. A je fajn, že si ho člověk může krapet porovnat se skutečným Trumbem díky záznamu během titulků (dlužno říci, že to zvládl zdá se na výbornou). Nicméně nezaostává ani kvalitní vedlejší obsazení, zejména Helen Mirren, tradičně vyčnívající Goodman, Stuhlbarg (byť tady mi trochu chyběl ten Robinsonův specifický - a těžko napodobitelný - hlasový projev) či O´Gorman. Jo a D.J. Elliott coby John Wayne? Zajímavá volba... Tak, a teď už jen nakoukat ty klasiky a zjistit, jestli v novodobém vydání Prázdnin v Římě nechybí mistrovo jméno :-) "Well, here we are. Thousands of hours, millions of dollars later. Agents uncovered: zero. Conspiracies exposed: zero. Laws written: zero. You see, all they do is deny people their right to work, and they can´t even get that right. Academy awards: two."

Ano, atmosféru to má takřka výbornou. Ale napětí? Téměř žádné. Jediné scény, které ve mně vyvolaly mrazení, bylo úvodní geniální nasnímání jízdy k hotelu za doprovodu minimalistické "kvílivé" hudby (což byla po celý film prakticky jediná věc, která mě dokázala přikovat do křesla a přinutit zbystřit), "krev z výtahu" (a jiné Dannyho vize), "redrum", "žena z vany" a asi i ten.... plyšák?? Což je na téměř dvě a půl hodiny stopáže sakra málo. Horší ale je, že to díky hercům působí spíš jako komedie. Od chvíle, kdy Nicholson "zcvokne" (což je tu dost hrr proces) a spustí své kreace jsem se totiž v podstatě až do konce smál. A vůbec, na tom filmu je asi nejděsivější věcí Shelley Duvall...

Nevýhodou Psycha je, jak už tu podotkli mnozí, jeho profláklost, resp. fakt, že (s největší pravděpodobností) víte, kde číhá ono smrtelné nebezpečí, které cítíte už jen z toho hudebního motivu, přestože vás film šponuje i jinými věcmi. To platí tuplem o slavné scéně ve sprše, kterou chca nechca zná na 99% prakticky každý. Následkem toho tak první polovinu filmu trávíte víceméně čekáním na TO místo a TU scénu (a přitom třeba ta se schody a dveřmi je asi stokrát lepší). Nezasvěcený (či "ignorantský") divák, který nemá tucha o co půjde, bude mít zkrátka z filmu poněkud "čistší" (což nemusí nutně znamenat lepší, protože každý máme jiný vkus, že jo) zážitek. Ale i tak je tu pořád řada dalších nezapomenutelných scén, atmosféra hadr, slušná porce napětí (byť ho nebylo tolik, kolik jsem čekal), skvělý výkon Anthonyho Perkinse a především prvotřídní režie (snad jen tu psychiatrovu "vysvětlovačku" na konci by bývalo nebylo na škodu zkrátit). Zkrátka filmařina par excellence. A i když pro dnešního diváka není problém odhadnout finální pointu o řádných pár desítek minut dříve, způsob jejího podání nijak neubírá na její působivosti.

Největší nebezpečí v oblasti východních úžin nepředstavují piráti, počasí či námořnictva válkychtivých zemí, nýbrž zbloudilé kontejnery plné kecek (ten úvod si ze strany hlavního hrdiny vyloženě říkal o výrok typu "You gotta be fucking kidding me..."), aneb proč upouštím od snů o vlastní jachtě a plavbě kolem světa. Další kvalitní (minimalistický) kousek od Chandora. Druhá polovina je sice podle mě výrazně lepší té první a ano, konec je lehounce "rozporuplný", ale jinak nemám námitek. Snad jen to, že náš stařec je i přes své zkušenosti možná až moc tichý a ke své situaci se vyjádří všehovšudy dvakrát (já osobně bych soptil každých deset minut, ale je fakt, že bych taky šel ke dnu hned po nárazu první boty). Zpětně si ale říkám, že by se mi líbil podobně laděný film (klidně odlehčenější) s Eastwoodem. Ten by i tu bouřku donutil změnit směr, muhaha.

Po jistém váhání nakonec solidní čtyřka. Jasnými klady jsou zaměření na jakuzu v době jejího přerodu do korporátní podoby (Gošovo oblíbené konfrontování starých a nových pořádků), slušná atmosféra sychravých exteriérů (zejména v kombinaci s těmi "industriálními" scenériemi, které jdou krásně ruku v ruce s oním tématem "legitimizace" jakuzy v ekonomicky se obnovujícím Japonsku), gošovsky intenzivní bitky a v neposlední řadě obsazení Noborua Andóa (který se mi moc líbil už ve Vlcích a který byl, jak jsem zjistil, dříve sám členem jakuzy) do hlavní role. Na druhou stranu tu je pohříchu prostinký příběh, poměrně slabý vizuál (slušela by tomu černobílá) a vůbec tak nějak nic, čím by se to vrylo výrazně do paměti (snad vyjma té tematizace a bitek/přestřelek). A s tou velkou realističností bych si dovolil do určité míry nesouhlasit, protože aby maník vypálil z dvouhlavňové brokovnice nějakých tucet ran bez přebití (z toho minimálně 4 v jednom záběru), to se s mým pojetím reálného dvakrát neslučuje. Ale jinak je to zábavná, stylová a stopáží rozumná žánrovka, to ne že ne.

Sneslo by to sice trochu zkrátit a má to poněkud zbytečně dramatický (a lehce hluchý) konec, ale jinak se jedná o neskutečně příjemnou a vtipnou romantickou komedii těžící z rozdílů (jakkoli stereotypně pojatých) Západ vs. Orient. Holden s Kwanovou hláškují ostošest a postavu Suzie Wong, rázné Wan Chai holky z ulice, si prostě nejde nezamilovat. A k tomu ty dobové reálie starého Hong Kongu. Co víc byste od filmu chtěli for goodness´ sake?