Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (323)

plakát

Rvačka mezi muži (1955) 

V první polovině precizní heist movie (se skvostně natočenou loupeží), ve druhé syrová nekompromisní gangsterka hodna svého názvu. K absolutní spokojenosti však napoprvé cosi scházelo. A tu závěrečnou jízdu autem si to mohlo odpustit.

plakát

Sabotáž (1936) 

Hitchcock uměl už v začátcích, to ne že ne. Ostatně je to právě jeho režie, co tenhle film drží nad vodou. Zvláště zde houfně citovaná pasáž s přenosem bomby je vskutku pamětihodná, skvěle natočená a s vyústěním, jakému by se běžný (hollywoodský) režisér tehdy i dnes pravděpodobně vyhnul s obratností muslima postaveného před talíř vepřového (bez urážky). Jenže k čemu je vám jedna skvělá pasáž, když ji obklopuje chabě rámovaný příběh, slepenec povětšinou nudných scén se špatnými dialogy a protivnými/nezajímavými/nesympatickými postavami, přičemž "záporáci" vypadají, že do filmu zabloudili z béčkového hororu situovaného do transylvánských hor?

plakát

Armáda stínů (1969) 

Vynikající film, pravděpodobně nejlepší/nejrealističtější na téma odboje za 2.SV (nikoli však nejzábavnější - v tomto ohledu ho u mě překonávají Černá kniha a Vlak). K tomu pohlcující noirová atmosféra á la Melville, byť na začátku filmu (jízda transportem + internační tábor) vyniká o něco lépe než ve zbytku (resp. není tu tak silná jako v jeho kriminálkách). Osobně mě nejvíce fascinovala (a potěšila) ta pozornost věnovaná drobným detailům a obyčejným "strastem" života odbojářova, např. situace kolem absence tlumiče či celá sekvence Gerbierova letu do Francie (chvilka spánku, šálek kávy, přilepené brýle, ten pochybný výraz při pohledu do noční tmy před seskokem). Melville je sice důrazem na detaily typický, ale tady to má v rámci žánru a s ohledem na to, že sám v odboji působil (stejně jako autor předlohy), zvláštní kouzlo. Čímž se dostávám k jediným dvěma "výtkám", které k filmu mám. Za prvé, mezi geniální scénou na popravišti a památným finále podle mě trochu zbytečně sleví tempo (mám tedy na mysli celou pasáž v úkrytu na farmě). Za druhé, film se věnuje výlučně "vnitřní" činnosti odbojové sítě (zacházení se zrádci, přenos vybavení, transport spojenců či záchrana vězňů) a opomíjí činnost "navenek", myšleno přímo fyzickou proti Němcům. Když vezmu v úvahu, jak skvěle dokázal Melville točit kriminální "akcičky", padla by do tohohle filmu nějaká řádná špionážní či sabotážní sekvence jako ulitá, i za cenu přidané stopáže (scéna se sanitkou ve věznici mi, přestože jsem u ní skoro nedýchal, přeci jen jaksi nestačila). Jen považte, Ventura a spol. provádějící průzkum, obstarávající potají výbušniny a jiné vybavení a poté za sychravé noci vyhazující do luftu vlak, sklad, cokoli! No nebyla by to nádhera? Na druhou stranu je pravda, že film se odehrává převážně v bývalé vichystické zóně okupované až na podzim 1942 a moje znalosti o francouzském odboji mají co do přehledu činností té které skupiny v té které oblasti hóóódně daleko (resp. se rovnají nule) + předpokládám, že Kessel ani Melville podobné akce neprováděli... A je též pravda, že tenhle film je hlavně o dopadech na jednotlivce - samota, sebeobětování, dilema zabíjet, věčný život ve strachu (zde skvěle konfrontovaný s "roztančeným" Londýnem), takže by to možná jeho hlavní myšlenku trochu narušilo. I tak to ale zamrzí, byť výsledné kvalitě to samozřejmě nijak neubírá.

plakát

Šéf Šanghaje (2012) 

Dokonce i na čínský film je to přestylizované až až, ale i tak je to celkem zábavný slepenec všeho možného. Celé to samozřejmě zvedá nestárnoucí zosobnění charismatu, Chow Yun-Fat (s pistolí), ale mě nejvíc dostala postava Lin Huaie (obzvlášť jeho outro - no uznejte, hustší partyzány než v Šanghaji nenajdete :-D). A ano, ty holubice v kostele opravdu chyběly :-)

plakát

Policajt (1972) 

Klasická (a nejmodřejší :-)) melvilleovská kriminálka se vším dobrým i špatným, co je charakterizuje. Tuhle bohužel sráží technická stránka (příkladem budiž malovaná pozadí a odfláknuté interiéry), která zbytečně narušuje jinak dokonalou atmosféru (ten úvod na pobřeží je něco geniálního). Je mi jasné, že natočit ve Francii roku 71/2 scénu vrtulníku letícího v mlhavé noci nad jedoucím vlakem (s finálním vyhnutím se kostelní věži) nebylo zrovna jednoduché, ale určitě to šlo udělat líp než jen s použitím mizerných dětských modýlků, kor když se jedná o klíčovou „akční“ scénu filmu… Faktem ale je, že těchhle nešvarů je tam tolik, až si začínám myslet, že to Melville udělal z kdovíjakého (pseudofilozofického?) důvodu schválně. Nějak se mi prostě nechce věřit, že by zrovna jeho film měl třeba potíže s financováním, ale nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem... Zkrátka zamrzí to, ale i tak se pořád jedná o zatraceně stylovou (a zábavnou) záležitost.

plakát

Přepadení v L.A. (1989) (TV film) 

Zkušební verze Nelítostného souboje, to zkrátka musí být kult! Tenhle televizní prototyp (původně zamýšlený jako pilotní díl k seriálu) je téměř identický jako jeho o šest let mladší „plnokrevný“ bratříček (samozřejmě nemluvím o technickém zpracování), jen je příběhově ořezaný na kost (postrádá veškeré vedlejší linie) a liší se prakticky pouze méně emotivním a pozměněným závěrem. Do toho přidejte neokoukané herce, kteří chrlí tytéž repliky co Pacino, DeNiro a spol., jen rychleji, s menší dramatičností a ve skromnějších prostorách, díky čemuž to působí jako studentská, nízkorozpočtová adaptace výše zmíněného (a když to člověk zná, je strašná prča se na to koukat – viz scéna „We just got made“ nebo ztvárnění Waingroa). Což mě přivádí k myšlence, jaké by to asi bylo vidět nejdřív L.A. Takedown a pak až Heat… Třešničkou je béčkový osmdesátkový punc, jenž tomu dodává i řízný kytarový soundtrack, který je stejně „cool“ bez ohledu na vážnost dané situace. A hlavní přestřelka je furt boží, nehledě na rozpočet :-) Navíc je krásně vidět, jakou cestu od té doby TV filmy urazily. A pak ty „předzvěsti“ některých typických scén Mannových budoucích krimi-filmů (vrtulníkový POV průlet nad městem nebo taneční scéna jak vystřižená z Miami Vice) – no prostě lahoda. Perla Mannovy tvorby let osmdesátých a jasné „must see“.

plakát

Pevnost (1983) 

Huhaha, jářku, to byl haluz :-D Potíž toho, když si člověk chce dohnat ranější tvorbu svého oblíbeného režiséra, je v tom, že může narazit na kdejakou zběsilost. Což je přesně případ Pevnosti. Knížku neznám, nečetl jsem, nebudu číst, z hlediska adaptace film tedy neřeším. Ale už dlouho jsem s hodnocením nebyl tak na vážkách jako tady. Film posílají do háje především tři věci. Mizerná technická stránka (konkrétně papundeklová vesnice a ta pustá, sádrokartónově vyhlížející tvrz, ve které se to bohužel po většinu času odehrává), hóóódně špatné triky a přespříliš patrný (produkcí vynucený) brutální zásah střihače, kdy zkrátka VÍTE, že tam ta či ona scéna schází. Důsledkem toho se pak najednou děje něco, aniž byste dost dobře věděli proč. Díky tomu film působí o dost béčkovitěji než by možná měl, což je škoda (docela by mě zajímalo, jak vypadala původní tříhodinová verze). K tomu fakt, že jako horor či mysteriózní film to absolutně nefunguje a závěr je… divný. Přitom v těch pár scénách mimo ves/pevnost film disponuje zatraceně dobrou atmosférou (viz úvod - les, déšť, konvoj Wehrmachtu), má adekvátní herecké obsazení (kterému vévodí Prochnow a Byrne; McKellen je spíš otravný; Glenn nemá moc co hrát) a celková premisa je víc než zajímavá (náckové a mystika jsou vždycky fajn kombinace). Kapitolou samou o sobě je hudba Tangerine Dream. Na rozdíl od jejich počinu ve Zlodějovi už není tak uširvoucí, ale (s výjimkou celkem povedené úvodní skladby) je prostě zatraceně neadekvátní (když u běžícího německého vojáka hraje árie jak při sestupu anděla na Zem, je něco špatně..) – tihle maníci prostě nejsou na filmovou hudbu stavění. Tohle chtělo něco á la Morriconeho soundtrack k Věci. Zkrátka, Pevnost je v Mannově tvorbě anomálie jak hrom, a to jak žánrově (leč nabyl jsem při ní dojmu, že kdyby místo toho natočil regulérní válečný film Němci vs. partyzáni, bylo by to dokonalé), tak celkovým zpracováním. Má to odpadoidní tendence, ale zároveň je tam cítit potenciál jak hrom (zasloužilo by si to neosekaný a technicky vypilovaný remake). A navíc poté, co jsem rezignoval na jakákoli očekávání a akceptoval to jako osmdesátkové béčko, jsem musel uznat, že jsem se těch 90 minut celkem slušně bavil :-) Takže kompromisně za tři.

plakát

Ďáblův advokát (1997) 

Pacino je démon! Ale když už Rolling Stones na konec, tak tady to mělo být "Sympathy for the Devil", bez diskuze :-)

plakát

Dravec (1968) 

Atmosferická exotika politicky nestabilní latinskoamerické p.dele konce 30. let + pragmatický šakaloidní cizinec s neznámou minulostí v podání Lina Ventury přijíždějící vykonat špinavou práci + nadmíru adekvátní hudební doprovod = My Kind of Movie :-)