pytlik...

Knihu jsem četl před pár lety pořád dokola a dokola, protože jsem se nemohl nabažit Škvoreckého spisovatelského umění - jak přirozeně umí vyprávět, jak skvěle pracuje zejména s náznakovými, napřímo nevyřčenými vtipy. Nedávno jsem viděl tento film a bohužel, atmosféra z knihy se na plátno přenést vůbec nepodařila. Lipského mám jako herce rád, ale do téhle role se vůbec nehodil. V předloze byl poručík Borůvka těžce melancholický, usmýkaný svými komplexy a nepříliš přátelským rodinným prostředím, představovaným zejména dominantní náročnou manželkou, takže se není co divit, že měl každou chvíli na tváři hluboký výraz smutku. Lipský, při vší vůli, hrál spíše svého tradičního rychle mluvícího mělkého popletu a jeho řídké chvíle neveselosti byly zcela nedůvěryhodné. Krásnou příslušnici jsem si představoval krásnější a Zuzanku né jako chodící mrtvolu. No a poslední povídka, podle které se celý film jmenuje, tak ta má s knihou společný pouze název, a taky je to na její úrovni vidět.

Škoda, že ve filmu nebylo víc dialogů S&Š podobných tomu v cele před popravou, kde jaksi i otrlý velebníček v podání Hrušínského jen nevěřícně koukal. Ale z míry se vyvést nenechal, neb měl křesťanskou dialektiku zmáknutou na jedničku ("buďte vděční, že jste odsouzeni nespravedlivě, aspoň po smrti půjdete rovnou do nebe"). Z velmi silného závěru mrazí, oba odsouzení proti svému konci nemohou nic dělat, kromě toho, natáhnout ho písní o pár chvil, pomoc nemá šanci přijít... Kapku mi vadila neustále opakovaná píseň Pilarové, tradičně skvělý výkon (a to i po fyzické stránce!) podal Libíček, a Rowanu Atkinsonovi vážná role sedla daleko víc, než jeho (hodně) neúspěšné pokusy o postavy vtipné.

Filmy od Ghibli jsou vždy příjemným kontrastem k americkým animovaným snímkům. Hrdinou zde nebývá chlapec, přes svůj nízký věk většinou přetékající testosteronem a agresivitou, ale slušná dívka. A i když není film příliš dějový nebo fantazijní jako je tomu v tomto případě, dají se v něm najít zajímavé informace o japonské kultuře. Třeba jsem si představoval Japonsko jako přelidněnou zemi - podle filmů se ale většinou jedná o vesnice či malá města, japonština je zvláštní usekávaná řeč s vyráženými krátkými slabikami, děti jsou téměř vojensky přísně vedené, mají respekt k autoritám... Až se nechce věřit, že tenhle slušný národ mohl páchat ve válkách takové bestiality.

Škoda, že si Meliés nezavedl hromadnou výrobu těchto židlí, byl by o ní určitě velký zájem mezi mnohými ženatými muži, vydělal by jmění a nemusel by skončit ke stáru pod mostem.

Ze začátku jsem měl obavy, že se bude jednat o zjednodušující klišé revizor = název filmu, ale naštěstí tomu tak nebylo. Klobouk dolů před režisérovým výběrem herců, pro toho otce snad neexistuje lepší představitel než Eck. Bohužel, nechutnější než jeho zub, zvráskovaná tvář, hulení, chlastání a žraní byla ta ve vypjatých momentech drásající "hudba", při které jsem si musel tlumit repráky. Taky mi nepřijde logické, aby ten otec ukradl hlavnímu hrdinovi peněženku tak brzo, ještě před tím, než syn zaplatí to pohoštění. Leda že už od začátku počítal s předčasným vyhazovem.

Řekl bych, že tohle je onen příslovečný jednooký mezi ostatními slepými socrealistickými filmy. Postavy zde nepůsobí tak mimoňovsky, chovají se vcelku přirozeně a mají dokonce i pár normálních lidských vlastností. Frič navíc prokazuje, že točit doopravdy umí. Samozřejmě i tento snímek je silně jednostranný, oni ti zlí kapitalisti ve třicátých letech nic jiného dělat nemohli než propouštět nebo výrazně snížit mzdy, pokud nechtěli zkrachovat. Samozřejmě, na druhou stranu při neexistenci sociální sítě se nelze divit dělníkům, že nechtěli "ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy". Situace zkrátka byla neřešitelná. Respektivě, jediný, kdo s tím mohl něco dělat, byly centrální banky, kdyby udělaly nějakou tu monetární expanzi.

Seriál ze světů oplývajících netušenými fyzikálními a biologickými vlastnostmi, kde velbloud nemá nejmenší problém projít uchem jehly.

Uřvaný Menšík rázně zlikviduje přidruženou výrobu nábytku, a tak zachrání národní hospodářství, neboť krávy místo devizových miliard nyní vesele přežvykují družstevní kukuřici. Ech bóže, tolik jsem se snad neprovinil, žes na mě seslal takovýhle trest... Ani několik málo vtipných momentů mezi Sovákem a Lábusem to nevylepší. Na druhou stranu jsem si uvědomil, že mě ten film asi ovlivnil. Viděl jsem ho jako malý kluk a dodnes si pamatuju scénu, jak Filipovský říká v hospodě o Sovákovi, "že má pořádnou ránu (myšleno úder), protože pije mlíko". No a já dodnes piju mlíko a jsem abstinent a ránu mám taky pořádnou.

Celou dobu jsem čekal, kdy Emma konečně ukáže svůj potenciál... No nakonec jsem se dočkal, ale trvalo to jen cca 2 vteřiny, takže pro mě jednoznačné zklamání. Když k tomu přidám vykonstruhovaný, nepravděpodobný a nelogický děj a několikrát opakovanou písničku jak od Evy a Vaška, víc jak dvě hvězdičky to být nemůžou.

Ta hudba mi od začátku připomínala hrající strojky, které se pouští dětem do tří let, aby usnuly. Patrně nejen hudba, ale i děj a hlavní hrdina byly určeny pro stejnou věkovou kategorii. Neumím si totiž představit, že jakékoli dítko starší pěti let by uvěřilo, že takováhle věc se někomu ztratila... Každému průměrně pilnému čtenáři ABC či VTM (popř. divákovi seriálu Spadla z oblakov) bylo od začátku jasné, že se jedná o mimozemšťana ve vesmírné lodi.