pytlik...

V sérii o růžovém panterovi mám stejně nejradši Herberta Loma. Za a) je to Čech, b) jedná se patrně o nejrealističtější a psychologicky nejuvěřitelnější postavu. Málokdo by si totiž při setkání s takovým exemplářem, jakým je Clouseau, zachoval zdravý rozum. A navíc jeho postřehy naprosto vystihují skutečnost, např. "dejte mi 5 kluzóů a ovládnu svět". Tím pádem jsem ale na něj kapku naštvaný, protože mi ty nejlepší hlášky vyzobal a já abych jen paběrkoval: 1. Kdybyste to nevěděli, o Sellersovi byla natočen pěkný životopisný film. 2. Sellers zemřel v roce 1980 a celý dva roky trvalo, než jeho kouzlo vyvanulo a Velkou Británii se odvážil někdo napadnout – Argentina obsadila Falklandy. 3. Zásadně protestuji proti tomu, aby byl Kato nazýván žlutou opicí. Politicky korektní je pouze oslovení: Kato, ty asijskoanglická opice!

1. Toho hlavního hrdinu (dále "HH") fakt nechápu, se mu splnil sen každýho pracujícího člověka - tj.dostat výpověď s odstupným, který v socialistický Francii bude určitě daleko tučnější než u nás - a on kvůli tomu taak vyvádí, místo aby skákal radostí tři metry do vzduchu, chce skákat z deprese dvacet metrů dolů. 2. Musím pochválit režiséra za perfektní výběr představitele HH, on skutečně čučel jak holub, jak to trefně vyjádřila ta jeho kolegyně, vyvaloval oko, natáčel hlavu a koukal ze strany. Já to musím vědět, páč jsem na holuby odborník, pozoroval jsem je každý den ráno v pět, jak se mi natřásaj na parapetě. Škoda, že to "čučení jak holub" není obecně příznakem homosexuality, aspoň by ta generace na mým parapetu byla poslední. 3. Celý děj filmu by se dal shrnout do výroku "Když nejsi teplej, jsi mrtvej". Jinak ještě k těm holubům: málo se to ví, ale vzhledem k tomu, že maj oči po stranách hlavy, vidí jenom do boku, nevidí dopředu nebo dozadu. Což jako nevadí, když pochodujou po zemi nebo dělaj čurbes na parapetech, ale zásadní problém by to byl při letu. Neboť aby viděl dopředu, musel by mít holub furt natočenou hlavu o 90 stupňů, čímž pádem by ale neviděl do stran (ale zase viděl dozadu) a měl by větší odpor vzduchu, páč jeho hlavička rozhodně není kulová. Čímž pádem je jasný, že překážky musí odhalovat jiným způsobem než zrakem, a já na to přišel. Vědci se už dlouho dohadujou, proč holubi houkaj, když by správně podle čítanek a jiné literatury pro děti měli pouze vrkat. Přinesli celou řadu vysvětlení (maskujou se za sovy, aby odehnali ostatní ptactvo od krmiva; jsou zblblí současnou moderní dobou a opičej se po lokomotivách; učej se anglicky a zarazili se u jistýho tázacího zájmena), ovšem ani jedno není správné. Holubi houkaj, páč pak podle ozvěny poznávaj, jak daleko jsou od překážky. Čehož jsem fikaně využil, páč jsem hlava otevřená, a od jistý doby mi už na parapet nesedaj a houkaj naštvaně u sousedů, se kterýma moc nevycházím, takže je to win-win. Napadlo mě totiž tu ozvěnu zesílit, aby si ti holubi už dvacet metrů od okna mysleli, že jsou u něj. Takže si myslej, parapet je tu, sednou si do vzduchu, kterej je moc dlouho neudrží, takže pak si na zemi třou naražené šišky, svět se jim úplně převrátí a oni odcházejí zmatení raději pěšky do úkrytů, aby vymýšleli filozofická zdůvodnění, proč svět není takový jako je. No a tu ozvěnu jsem zesílil jednoduše, napsal jsem do Pentagonu a oni mi za ofrankovanou obálku poslali nazpátek pár štítků, co má ten jejich neviditelnej bombardér na povrchu. Jednoduchá úvaha: Když jedna strana dokonale pohlcuje jakýkoli vlny, druhá strana je bude naopak perfektně odrážet! Takže jsem je dal do okna obráceně než jsou na tom letadle a už se jenom směju.

Dobrých vtipů ve filmu by i nepříliš zručný truhlář hravě spočítal na prstech jedné ruky. Nejlepší postavou byl jednoznačně ten pes, to taky o něčem vypovídá.

Konec strašidel, aneb jak se kalilo ocelové sklo... Pár hororů jsem už viděl, ač nejsem jejich fanoušek, ale kam se vypíchané oči, uřezané prsty a co já vím ještě hrabou na pečlivě učesaného desetiletého chlapečka, který s pionýrským šátkem na krku sedí na palouku a první den prázdnin hodnotí robotickou dikcí uplynulý rok, že jako ty školní výsledky nebyly takové, jaké si všichni představovali, že dva adepty mezi pionýry nevezmou, protože ještě mají některé vady, a že to je taky tak trochu vina všech ostatních, že jim ve školním roce nepomáhali, a že se to musí změnit... Nebo takový Vejražka coby bejvalý nacista, který podle vlastních slov "přijímá rozkazy od Američanů", to je taky móc hezký exemplář. Vysloveně mi bylo líto Pištěka, ten si na rozloučení s filmovou kariérou zasloužil daleko lepší role než byl šéf pobočky prestižního podniku Sběrné suroviny. Celou dobu jsem se bál, že Stevensův Ostrov pokladů bude zcela popleněn a zatlučen do oceánu tvrdými dělnickými pěstmi členů Timurovy party, ale překvapivě toho byl až do konce ušetřen. Tím pádem hvězdička navíc. To by mě zajímalo, čím si tahle buržoazní kniha vysloužila takovou shovívavost?

Homola je pravým opakem muže bez nervů a Nasková pokazila další film svým tradičním mrtvolným výkonem. Její vrozená nesympatičnost pak byla ještě zvýrazněna v podstatě zápornou rolí, kdy klidně nechala rozpadnout manželství své dcery, než aby přiznala, že tu schůzku na komisařství zinscenovala ona.

Spolu se Smyczkem se ptám Proč? Proč? Proč Chytilová nenechala Sklepáky celý film dělat nezávaznou srandu, proč se do toho snažila naroubovat "vážné" téma? A navíc naroubovat silně nelogicky (původně se mělo jednat o žloutenku typu C, která má příznaky popsané ve filmu, a ne o tehdy moderní ajc).

Po prvním dílu jsem řval nadšením, říkal jsem si, že to bude jasných pět hvězdiček. Poněkud lechtivý děj, zamilovaný krokodýl, to vše laskavě, byť nechápavě kontrolované dvěma bohy z jednoho obláčku - jeden pro krokodýly a druhý pro lidi v podobě pikača (já to tušil!), může si člověk přát víc? Bohužel, od druhého dílu jsem řvát přestal, neb jsem se proti té přesile neměl absolutně šanci prosadit - Izumi furt řve (ta hlavně), Jošiťák furt řve, Mitsuki snad jediná neřve, ale je s těmi svými soutěžemi a ochrannou rotou protivná až na půdu, Anna furt ječí, prostě zkouknout dva díly za sebou je zárukou parádního bolehlavu. Postavy se chovají pořád stejně a pořád stejně nelogicky, takže jsou nesympatické na kvadrát, stále jen do sebe buší, honí se popř. jsou honěny krokodýlem, zápolí v praštěných soutěžích... a když se na scéně objeví patrně dva nejúchylnější typy, jaké kdy světová kinematografie vyplodila, totiž Izumina matka a otec, je definitivně vymalováno. Jakékoli lepší hodnocení než odpad je urážkou všech kvalitních jednohvězdičkových snímků!

Málokterý film dokázal tak přesně vystihnout atmosféru socialismu jako tenhle. Ta šeď, kouř, lhostejnost, vše vypadá, že se co nevidět rozpadne. Samozřejmě vše kromě Arnoštka, který se drží, je barevný, jásavý, prostě boží. Škoda, že neproniknul v té době do rádia a televize, mohli jsme poslouchat kvalitní tvorbu od něj a né srajdy od M.Davida.

Začátek na jedničku, ale že by byl ten líný bratr takový holusfil a vyspravil a vyšňořil by si chalupu jen kvůli skladování zeleniny, když kvůli sobě toho nebyl takovou dobu schopen? Trochu nerealistické ne?

Tak já jsem si z filmu odnesl hlavní poučení, že se nevyplatí škudlit za gumičky, vždy je třeba nosit jich pár po kapsách pro všechny případy. Javorský hrál postavu téměř andělskou, která zátěžové situace vždy řešila na jedničku a nepropadala depresi, i když si svým (možná)morálním činem tak trochu zkazila život. Měl taky štěstí, že mu přáli i autoři scénáře, kdyby byli kapku krvelačnější, vyobrazili by tu malou kukačku jako sígra a né jako roztomilého rozumbradu, který zahřeje u srdíčka každou ženu a nejednoho muže.