wylda

Chalupáři podle Svěráka. Kalbička ve třech s Bohdalkou rovněž included.

Nejdřív mi přišlo zbytečný se na to koukat, ale po shlédnutí se mi filmová komentovaná kronika historek z Laviho života jeví lepší než seriál o pětiminutovejch dílech.

Říkadla Josefa Lady jsou zde vsazeny do minipříběhů, které na rozdíl od většiny Ladova díla nejsou hrusickocentrické.

futuramovská obdoba Speciálních čarodějnických dílů ze Simpsonových

Film i přes svůj rozsah, necelých 40 minut, dokáže dokonale popsat absurdní svět byrokratického totalitního aparátu, ve kterém bohémský volnomyšlenkářský umělec trpěl a žil.

Zajímavý příběh, atmosféra a práce s kamerou. Drobné chyby na kráse, jako nesedící dabing či nataženost některých scén filmu, zachrání genialita pánů Kaisera a Lábuse.

Kdo dal méně jak tři hvězdy je xenofób.

Snímek je z roku 1969 a režíroval jej František Filip. Jedná se o černobílou komedii. Pavel Landovský tu má hlavní roli. Hraje Antonína Boháčka, starého mládence, který se živí jako traktorista. Sekunduje mu Stella Zázvorková. Ta je tu v roli jeho starostlivé matky. Další důležité role jsou Květa Lesecká, kterou ztvárnila Regina Rázlová a Jana Pazderková. Tu hraje Jorga Kotrbová. Obě to jsou krásné mladé ženy, které sehrají v životě Tondy Boháčka velké zvraty. Děj je vcelku prostý. Tondovi je po třicítce. Jeho život tvoří práce na poli, starání se o dům, ve kterém spolu s matkou pěstují králíky, a hraní karet s návštěvníky místní hospody. Přes obrovské přání jeho matky zatím nemá žádnou nevěstu. Maminka nechce, aby se stal pijanem, jako jeho zvěčnělý otec, a tak ho donutí napsat inzerát a dopisovat si s Janou Pazderkovou. Po jejím naléhání za ní jede na schůzku, tam nepochodí a vrací se domů. Cestou vezme stopařku a přemluví ji k tomu, aby hrála Janu, s úmyslem udělat matce radost, či spíše aby ji nerozhněval. To vede k celé řadě komických situací, obzvláště když si to skutečná Jana rozmyslí a druhý den dorazí na slibovaný nedělní oběd. V Tondovi můžeme sledovat, jak se mění, jak ze sprostého, neotesaného traktoristy začíná vyplouvat hodný a citlivý muž. Tento film je přesně prostor, kde může Landovský předvést své mistrovství. Role na první pohled neotesaného hrubiána s duší poctivého a laskavého muže mu je více než vlastní. V tomto filmu má středně dlouhé vlasy. Svou mužnost zdůrazňuje výraznými pejzy. Když se upraví, tak působí dojmem hezkého muže kolem třicítky. Většinu filmu nosí oblek, který mu evidentně nesedí. Z jeho hraní je patrné, že v něm není zvyklý chodit. Přirozeně se cítí v montérkách s čapkou a cigárem v koutku úst. Přesně tak jej vidíme na úplném začátku filmu, když je za volantem traktoru a oře pole. Landovský má výrazný mužný hlas. Ve svém přirozeném prostředí, jako doma nebo mezi kumpány z karet, je sprostý a mluví nahlas. Při rozhovorech se ženami se stydí. Mluví tišeji a koktá. Těmto nepříjemným situacím se vyhýbá vyprávěním nesouvisejících vtipných historek, při nichž svým hlasem zní zdánlivě jistě. Když už je v koncích, tak začne řvát a vztekat se. Jeho specifické hulákání je jedním z nejznámějších hercových hlasových atributů. To, jak se uvnitř cítí, zahraje také rychlostí hlasu. Když si je sebejistý nebo se snaží působit něžně tak mluví pomalu. Naopak když začne mluvit rychle, tak tím zakrývá stud či nezvládá své emoce. Má nadání na to lidi seřvat. Celkově se v jeho hlasovém projevu mísí nesmělé koktání a hulákání. Přestože podle svých slov ve filmu Boháček na mluvení příliš není, tak dokáže svým nadáváním i dobře vyslovenými hláškami vyvolat skvělou komiku. Pohybuje se velmi energicky. Když je na scéně, tak je ho plné plátno. Svou výraznost dokáže skloubit s křečovitým a nemotorným pohybem. To vytváří zajímavý a komický efekt. Touto neobratností a hromotluctvím zdůrazňuje svou nesmělost. V prostředí, které mu je vlastní ale ožije. Například v hospodě působí jistě a vyrovnaně. To vytváří vzpřímenou a jistou chůzí. Většinu filmu se ale spíše kolíbá. Krčením se zdůrazňuje svou nesmělost a vnitřní slušnost, která u lidí typu Tondy Boháčka vnitru bývá. Klopýtání a vůbec všechny pohybové stránky postavy hraje přesvědčivě. Landovský, jak je pro něj typické, užívá velké množství různých gest. Jeho ruce v průběhu filmu nezůstanou moc času klidné. Při mluvení si jimi hodně pomáhá. Vedle věčného máchání rukama dále hezky naznačuje, že rozbije půllitr či si klepe na čelo. Nejvíce mne zaujalo, jak Květě v noci vysvětloval, kde mají suchý záchod a že tam není splachovač. Když nechtěl vzbudit matku, tak jakoby tahal za neviditelné splachovadlo a horizontálním pohybem dlaní vysvětloval, že v dřevěné desce mohou být hřebíky. Jeho gesta také dotvářejí jeho zmatenost a stud. Neustále se drba na hlavě, na nose či se různě ošívá. K tomu přidává hýbání krkem a kymácení hlavou. Když v hospodě pije pivo, tak drží, stejně jako v jeho další výrazné roli sládka v Audienci, půllitr pouze malíčkem. To působí velmi komicky. Celkově jsou jeho gesta velmi výrazná. Podobně nešetří ani s mimikou. Spoustu věcí uhraje očima. Když různě zvedá obočí či obrací oči v sloup. V přítomnosti jeho slečen zase oči klopí. Dělá také různé škleby. Velmi vtipně působí jeho úšklebek, kterým odpovídá na úsečné poznámky servírky, kterou žádá o psací pomůcky. Když je v Květině pražském bytě a myslí si, že jej Květa chce, tak si je velmi sebejistý. To se během pár vteřin změní, když Květa mu sdělí, že zůstává se svým přítelem. Během pár vteřin se jeho výraz ve tváři a chování vůbec změní o 180 stupňů. Landovský se toho zmocnil skvěle. Nadáváním a omyly jednak zdůrazňuje svou neobratnost a stydlivost, ale také vytváří vtipné situace. Před chlapy z vesnice je drsný, ačkoliv uvnitř je nesmělý a slušný. Zahrání této kombinace stydlivosti a hrubiánství vypadá velmi humorně a zároveň vytváří jeden z hlavních záměrů filmu. Ten ukazuje, jak tento prostší muž skrývá svoji citlivost za pózu drsňáka. Vidíme tu vývoj postavy hranou Landovským. Na začátku příběhu je vesnickým křupanem odmítajícím ženy. V jejich přítomnosti se necítí dobře. To se ale začne měnit, když potká stopařku Květu. Začne se měnit a být pozornějším. Pavel Landovský ve své roli dokáže zastínit i takovou hereckou osobnost, jakou byla Stella Zázvorková. Ve filmu prakticky nesleze z plátna. Místy si z filmu dělá svou one man show. To, když spustí vlnu svých osobitých gest, pohybů a jedinečného řevu. Svým výkonem dělá z jednoduchého příběhu skvělou komedii. Ve své roli je přesvědčivý a přirozený. Člověk se až bojí, že hraje sám sebe. Jak je známo Lanďák neměl s nedostatkem žen kolem sebe nikdy nouzi. Herec převyšuje všechny postavy. Utrpění mladého Boháčka patří vedle sládka v Audienci či majora Terazkyho v Černých baronech k jeho životním rolím. Landovský svým osobitým hereckým stylem dokáže velmi zapůsobit a diváka si získat. Jeho fenomenálnost je dána také tím, že je jaksi nezkažen hereckými školami. To dává průchod jeho specifickému projevu, který je však omezen. V roli Tondy Boháčka slavil úspěch. Byla to na dlouhou dobu jedna z jeho posledních filmových rolí. Za svou disidentskou činnost měl v sedmdesátých letech nejprve zakázáno hrát a později byl dokonce donucen k emigraci. Vrátil se jako již starší muž po revoluci. Je to škoda. Kdo ví, co mohl Landovský českému filmu ještě říci.

Film sic nepřinesl nic nového. Jedná se o tři klasické pohádky od bratří Grimmů a Boženy Němcové. Písničky ve filmu jsou z pořadu Hodina zpěvu. Hluboká hraje pohádkový zámek. Svěrák se ujal poslání vypravěče. Mohlo by se zdát, že se bude jednat o syntézu klišé. Výsledkem je však geniálně zpracovaná pohádka plná svěrákovské laskavé poetiky a humoru. Nejlepší herecké výkony nepřekvapivě předvedli Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. Potěší i takové detaily jako Cimrmani v rolích dvořanů či scéna kdy Karkulka krmí vlka ostravskou klobásou.

výkony herců-klaunů-protagonistů Čtvrtníčka a Lábusa jsou geniální, ale ještě o něco je předčil epilog Poláškův