wylda

Tento snímek natočil v polovině 80. let Angličan Terry Gilliam, který je nám znám především z kultovního komediálně – satirického uskupení Monthy Python. Odehrává se v blíže nespecifikované zemi v 20. století po Kristu. Na první pohled je vidět, že v ní vládne totalita. Vidíme zde, kam až by se mohla dostat země řízená byrokracií. Satiricky zde uzříme, jak se musí dodržovat sebemenší předpisy a nařízení. Je zde trestné tržní hospodářství. Hlavní hrdina si musí nechat udělat opravu od státem poslaných techniků, a když si nechá opravu vykonat od jiného, tak je za to trestán. Líbilo se mi propojení světa „našeho“ a snového. Sam (Jonathan Pryce) se ve snu zamiluje do dívky, která mu v bdělém stavu jako jakási zvláštní popelářka zachrání život. Po zbytek filmu se jí snaží chránit před krutým státním aparátem. Samotná instituce Ministerstvo informací nám ukazuje, že ve státě není něco v pořádku. Sam je typickým příkladem člověka, který se namočí do obrovského průšvihu drobným zaváháním. V tomto krutém totalitním systému mu nepomůže ani to, že má vysoce postavenou matku a stává se nepřítelem společnosti. Zvláštní postavou je Samova matka, která si udržuje „věčné mládí“ pravidelnými plastickými operacemi. Je zde parodován tento fenomén, který v době natáčení snímku začal rozkvétat. Příběh je vlastně komediálně zpracované orwellovské téma. Minimálně inspirací byla autorům známá kniha 1984. Zajímavá byla atmosféra filmu, kdy bylo z každého záběru cítit napětí totalitního režimu a paradoxnost, která k utopii patří. Líbí se mi, jak se monthy-pythonovský smysl pro humor dokázal přizpůsobit i utopickému žánru. Jsou zde vidět prvky jejich komiky, která i zde vychází ze satiry, ironie a parodie. Do filmu se mi nepodařilo ale úplně ponořit, přestože se mi líbil. Možná to bylo jeho délkou. Některé scény byly sice trochu roztahané, ale to byl podle mého názoru záměr autorů. Snímek nám přinesl varování, kam by se neměl demokratický stát dostat.

Snímek popisuje, jak těžké to měli čeští "disidenti" v polovině devatenáctého století. Je neuvěřitelné kolik toho měli s těmi z období normalizace společného.

dokonalé spojení inteligentního humoru Svěráka a Smoljaka se Sobotovou poetikou kretenismu

Skvělá adaptace. Je ale zřejmé proč v době normalizace byly časté zfilmování takovýchto knih... Dekadentní chování šlechy x charakterní bídní poddaní, "Já budu léčit zadarmo!"

Manželství Marie Braunové je německý film z roku 1979. Snímek natočil režisér Rainer Werner Fassbinder. Příběh začíná při bombardování v roce 1943, kdy sledujeme svatbu Marie a Hermanna, a končí v den finálového utkání mistrovství světa ve fotbale 1954 ve Švýcarsku. Německo v něm porazilo Maďarsko 3:2. Toto vítězství je bráno jako symbol povstání německého národa z poválečné deprese. Ve filmu slyšíme autentický záznam komentáře Herberta Zimmermanna. Marie se domnívá, že se její manžel již nevrátí. Zaplete se s černošským vojákem Billem. Zrovna, když je u ní, tak se vrátí Hermann. Při konfliktu, který nastane, tak Marie roztříští Billovi lahev o hlavu. Nedokážu odhadnout, zda proto, aby vyjádřila loajalitu k manželovi, či to bylo jen nedopatření. Pan Braun jde kvůli tomu do vězení, protože vezme vinu na sebe. Dále vidíme život Marie, která se zabezpečuje a získává lepší společenské postavení pomoci různých pletek. Navštěvuje svého manžela ve vězení. Její postava mi není příliš sympatická, pro její pragmatické využívání, až zneužívání různých mužů. Snímek skončí tragédií. Poté co se Hermann vrátí z vězení, sedí spolu v jejich domě. Marie si zapaluje cigaretu jejím typickým, pro většinou z nás atypickým způsobem. To tak, že si připaluje od hořícího sporáku. Zapomene plyn vypnout a vzápětí vyhodí dům do povětří. Marii pokaždé, když již vypadá, že by se mohla ustálit a šťastně žít s jedním mužem vstoupí do života nějaká rána. Vidíme tedy další Fassbinderův symbol. Tedy, že film začíná i končí výbuchem. Úplně na konci filmu problesknou negativy fotografií čtyř pánu. Jsou to němečtí kancléři Konrád Adenauer, Ludwig Erhard, Kurt Georg Kiesinger a Helmut Schmidt (jediný není jako jediný zobrazen jako negativ). Z filmu je patro, že režisér snímku byl spíše proti poválečnému německému hospodářskému zázraku.

Normalizační Zpěvy rolnické

Osobitá inscenace Divadlo Husa na provázku převedená na filmové plátno. Můžeme vidět řadu mladých hereckých tváří dnešních filmových hvězd. Pro některé herce to byl na dlouhou dobu ojedinělý filmový výstup. Film má na dobu vzniku velmi odvážně jakousi hippie atmosféru.

Film jsem shlédl v rámci kurzu na vysoké škole. Přestože nijak zvláště nevyznávám filmy válečné a tedy bych si takovýto film asi sám nepustil, tak mne tento snímek zaujal. Spíše než válečný bych ho zaškatulkoval jako „poválečný“. Při samotné válce se odehrává jen zlomek díla. Jádro filmu ale popisuje, jak se vojáci dokázali vrátit do života a jaké ctnosti, traumata a návyky si odnesli do žití občanského. První část filmu zobrazuje tradice, přátelství a pospolitý život menšin ve Spojených státech. Film ukazuje, jak bylo povoláno trio přistěhovalců do Vietnamské války. Je zde poukázáno na fenomén ruské rulety. Tato hrubá hra, v některých případech až sport, je zde nástrojem, který poukazuje na mentalitu postav. Michael je na náznaky podobných hříček velice alergický, naproti tomu Nick se stal na ruské ruletě závislý a vydělává tím obrovské peníze. Celkově je film hodně zaměřen na psychologické prokreslení postav. Je o tom, co dokáže udělat válka z obyčejných lidí žijících poklidným životem, který se skládá hlavně z práce, lovu a pitek. Přestože je pětioscarový snímek přes třicet let starý, tak má co říci i současnému divákovi. Film je nestárnoucí jako i křivky Maryl Streep či charisma Roberta de Nira, v hlavních rolích. Snímek má celkem pomalý rozjezd a některé pasáže jsou trochu zdlouhavé. Dokazuje to také to, že stopáž přesáhla tři hodiny. Některé scény jako například lov či závěrečné hledání Nicka by mohly být kratší. Je zde ale velice dobrá kamera a tak se zdá, že jsou některé pasáže až natahovány právě kvůli jejímu zviditelnění. Vrcholem snímku je bezesporu nervy drásající duel dvou kamarádů, který oba herci zahráli mistrně. Dočetl jsem se, že Robert de Niro, kvůli věrohodnosti scén dal do pistole ostré náboje. Štáb ale vždy zkontroloval, zda není náboj připraven ke střelbě. Byl by to přeci jenom celkem velký zásah do rozpočtu takhle přijít o herce jedné z hlavních rolí. Snímek přinesl spíše než historický popis války přiblížení osudů lidí, kteří válkou prošli a jak se promítla do jejich budoucího života.

Seriál pro děti, kde se všechny postavy chovají jako kokoti.

Zvláštní svatba. To, že tam z Blančiny strany není žádnej host nebo hostka, se dá při troše fantazie nějak pochopit, ale že si tam Honza Zeman nepozve ani dceru Lidušku, jen svý fízlácký kumpány,  je fakt divný.