Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (58)

plakát

Aldnoah.Zero (2014) (seriál) 

Po těžkém boji, kdy jsem se musela prvními epizodami prokousávat, jsem se jakž takž chytla a seriál dokoukala do konce. Tohle dílko si mezi diváky vedlo velmi dobře, byť mi není vcelku jasné, v čem že má být tak výjimečné. Až do 8. dílu jsem se nudila, pak to teprv začne vypadat, že se něco i bude dít (krom rubačky robotů samozřejmě, té je dost). Ve zkratce základ - animace je pěkná, i když design postav mi přijde dost odbytý, ale vše kolem je ok, zejména roboti a jejich pohyb jsou líbiví. Hudba je výborná. Námět není nijak extra světový (hvězdné války mezi Zemí a Marsem), ale řekla bych, že ke vzbuzení počátečního zájmu stačí i takhle jednoduchá zápletka, koneckonců při žánrovém zaměření mecha/military/sci-fi člověk spíš očekává méně než více. Co konkrétně u tohohle anime nepotěší je hlavní hrdina - kožený ksicht, který nevyjadřuje prakticky žádné emoce, není zatím zjevná ani žádná jeho motivace, cíl, no prostě o něm nic nevíte a vlastně ani vědět moc nechcete, protože vás pravděpodobně vůbec nebude zajímat. Dále tu máme princeznu z Marsu, která je otravně naivní, s úsměvně fádním cílem a nelogickým chováním. Nelogičnost jednání postav je rozhodně věc, co mne u tohoto seriálu štve nejvíc. Člověk se kolikrát chytá za hlavu. Celkově bych řekla, že je to anime lehce nad průměrem, které milovníky mecha asi zaujme hned, u těch ostatních bude ale záležet na náročnosti diváka, popř. na tom, kolik volného času chce či může zabít, protože letos v létě rozhodně vyšly lepší kousky. Ale koukatelné to je, vezme-li to člověk jako oddychovku.

plakát

Ledové ostří (1992) 

Nestárnoucí klasika, kterou jsem viděla od dětství tolikrát, že při troše snahy bych snad odrecitovala celý film. Jedná se o prosté "béčko" s jednoduchou a předvídatelnou zápletkou. Co je tedy na tomto filmu tak úžasného? V prvé řadě skvěle vybraní hlavní představitelé - ne příliš známí herci s výbornou mimikou, a každopádně skvělá hudba. Co se samotných bruslících scén týče, tak těch tam není tolik ,aby se člověk, co tomuto sportu neholduje, začal nudit. Hlavním tahounem filmu je dle mého zcela výjimečně český dabing. Pro mne je totiž tento film základem legendárních hlášek a možná, kdybych jej shlédla v originále, připadal by mi úplně o ničem, kdo ví. Je to tedy oddechovka, ale skvěle udělaná a i po letech se u ní směji.

plakát

Wolverine (2013) 

Sama sebe bych označila za fanouška jak X-menů, tak konkrétně Wolverina a v neposlední řadě i silného japanofila, tudíž bych se měla nacházet ve zlatém středu cílové skupiny diváků pro tento film a tím pádem být schopná překousnout i nějaký ten kiks. Je proto až zcela neuvěřitelné, jak zpackat se jim to povedlo, abych z toho měla tak otřesný zážitek. Celý film by se dal rozkouskovat do hromady cliché, ještě větší hromady "cool" pohledů Rosomáka a "sexy" pohledů ženských představitelek +k tomu značně otravné vstupy s Jeane, divných a nudných bojových scén a zápletku tak mdlou, že 2 dny po shlédnutí skoro nevím, o co tam šlo. Co se zajímavých postřehů týče, tak v prvé řadě mne hlavní záporačka přesvědčila, že i dobře vyvinutá, štíhlá a vlasatá ženská může být slizká a odporná - napomáhal tomu krom ksichtu i hrůzostrašný dabing, dále se dá pokochat krásnými interiéry a Hughovým vypracovaným tělem, ne už tak hereckým výkonem rudovlasé asiatky, který mne několikrát rozesmál a pro fanoušky Posledního samuraje - naleznete v tomto filmu snad celkovou hereckou sestavu.

plakát

Blue Gender (1999) (seriál) 

U mne by se BG dalo rozseknout na 2 části - přesnou dělící čáru si už s odstupem času nevzpomenu - a to na část výbornou, jíž reprezentuje začátek až zhruba do cca 3/4 seriálu a pak opravdu divný a nelogický konec. V podstatě se ztotožňuji s níže uvedeným hodnocení uživatele yenn. Kdyby to nekončilo tak... a musím zkrátka doslova říct blbě, mohlo to být jedno z nejlepších anime, co jsem měla možnost shlédnout. Počátek odehrávající se na Zemi v survival módu byl skvělý, krásně depresivní a reálný, posléze strávená část na lodi na orbitě zase mrazivě napínavá. No a pak se to prostě zvrtlo a začalo to být nejen zprvu nudné, ale posléze jsem měla pocit, že si snad z diváka dělají legraci. Nadprůměrné hodnocení dávám tedy za větší část seriálu, která stojí za shlédnutí a především za to, že se lidi v příběhu chovají jako lidi se vším všudy, a taky za hudbu.

plakát

Tonari no Kaibucu-kun (2012) (seriál) 

Spíše oddychovka, ale s krásnou animací a hudbou. Haru je tak sympaticky vyvedený, že i když by se v reálu člověka tohoto typu každý radši stranil, v seriálu si ho zamiluje. Mě se ale líbila Shizuku - žádná stydlivá, nemotorná, permanentně se červenající slípka. Naopak, seriózní (až moc) slečna, která teprve objevuje, že jí na někom začíná záležet. Je to sice studený čumák, ale přesto mi přišla sympatická tím svým analytickým přístupem. Možná to není až tak zábavné anime, není ani silně na emoce hrající, natož přehnaně dramatické,ale je to zkrátka typ seriálu, u kterého se člověk hodí do klidu. Navíc je tohle anime opravdu vizuálně krásné a já jsem ten typ člověka, na kterého to platí, a dokáže pak odpustit i tu nudu sem tam.

plakát

[C] (2011) (seriál) 

Shlédnuto před nějakou dobou. Vlastně již ani nevím, o čem to bylo, a jediné, co si dokáži vybavit, je vcelku hezká animace. Příběh byl podivný, ale postavy nezajímavé a celkově to byla hrozná nuda. I souboje působily zbytečně. Slabé.

plakát

Itazura na Kiss (2008) (seriál) 

Přiblblé, předvídatelné a animace tohoto typu - zejména Ireho tlama, mi dost lezla na nervy. Ale dorazila jsem to do konce, zrovna se mi onehdá prostě chtělo shlédnout něco cukrového a toto dílko bylo všude možně na fórech opěvováno, jako naprostá nutnost. Mělo to své momenty, myšleno vtipné momenty, a bylo jich vcelku dost, což je asi důvod, proč jsem to nevypnula někde v půlce. Co lze u tohoto seriálu vyzdvihnout jako spíš výjimečné u anime typu slice of life je fakt, že tohle není útržek, tohle je pořádný krajíc ze života! Společný život ústředního dua je vyobrazen od střední školy až po manželství, včetně početí, porodu i výchovy potomka. Škoda jen, že ten charakterní vývoj jaksi neodpovídá času, který spolu hrdinové stráví, protože Irie je furt studený čumák a Kotoko furt naměklá slípka. Ale dalo se na to koukat.

plakát

Soredemo sekai wa ucukušii (2014) (seriál) 

Pohádka o princezně Nike , která je proti své vůli (protože prohrála se sestrami los) poslána do dalekého království, aby si vzala slunečního krále Liviuse I., který si vyžádal jednu z dcer vévody z malého vévodství dešťů, neboť členové z vládnoucího klanu dokáží zpěvem přivolat déšť a tuto schopnost chce sluneční král využít. Nabízelo by se klasické klišé, neboť král je chamtivý protiva a princezna něžná dívka se srdcem na pravém místě, která ho naučí milovat svět a samozřejmě i ji. A ono to v podstatě takové klišé je, až na jednu drobnost, a to, že místo sexy nafoukaného bishíka je král malý protivný kluk a místo křehké květinky je Nike ženská od rány, co si nenechá jen tak něco líbit. Takže tu máme trochu netradiční romantickou komedii, zasazenou do pohádkového středověkého světa. Pro mne velmi osvěžující zážitek, neboť jakmile zadám do filtru při vyhledávání anime romance, cca 80% je ze školního prostředí a většina zbytku jsou spíše variace jiných žánrů s nějakou tou bokem probíhající romancí. Tenhle seriál se především vyznačuje uvěřitelným vývojem vztahu hlavních hrdinů, kdy díky věkovému rozdílu je jejich interakce zprvu spíš komická a taková sourozenecky výchovná, ale později roztomile romantická (ve vší počestnosti, žádné úchylné shota nečekejte). Nike je typ hrdinky, který preferuji - žádné máslo, resp. chlapama obletovaná fňukna, ale normální holka, která to má v hlavě v pořádku. Liviho charakter se v příběhu odhaluje postupně, kdy zprvu je to spratek, posléze mazel k umačkání a postupně s tím, jak vychází najevo jeho minulost a jak se vlastně stal králem, dobyl celý svět, i proč má tak nevyrovnanou povahu (krom působení puberty samozřejmě) ho člověk začne mít rád stejně, jako hlavní hrdinka. Každopádně výborná pohádka, spíš tedy zaměřená na slečny, ale vtipná, milá, romantická, trochu i dramatická, s promyšleným, byť ne příliš složitým příběhem a rozhodně hezky nakreslená.

plakát

Toradora! (2008) (seriál) 

Celý seriál se veze na normální komediální školní vlně, která je velmi pěkně zvládnutá. Je to vtipné, hezky nakreslené a příjemně se na to kouká. Taiga je rozhodně z tsundere hrdinek má favoritka a je nehorázně sladká, Ryuji je zas takový dobrák, že by ho snad opravdu musela hned milovat každá, a člověk si říká, proč to tygříkovi trvalo tak dlouho. Ale ten konec... ten byl opravdu divný a vůbec neseděl ke zbytku seriálu. Pokud už chtěli přeřadit výhybku do vážnějších témat, tak to nemělo být tak najednou a vyznít do prázdna. Koneckonců seriál je to dost dlouhý (na to, že se v jeho 3/4 v podstatě nic krom běžných zážitků neděje). Čtyřku si to u mne ale udrží za krásnou animaci a za některé originální a emotivní scény, přičemž vyzdvihnout musím tu se "Santou", protože na to, že již nějakou dobu věkově nepatřím k cílové skupině diváků, pro kterou se tyhle seriály točí, jsem byla pěkně naměkko, a to se počítá.

plakát

Bezvadná dvojka (2007) (seriál) 

Škoda jen té délky (trochu se tam již tvořila hluchá místa), neboť seriál je to v rámci svého žánru výborný. Pokud si člověk ve slovníku najde japonská romantická školní komedie, takhle nějak by to mělo vypadat. Ústřední tsundere duo, které potká spousta vtipných/trapných/emotivních situací rozhodně funguje lépe, než zakřiknutá dívka (nedejbože kluk) a z neznámých důvodů k ní přitahovaný cool protějšek, což bývá standardnější prototyp hlavního páru u podobných seriálů. A ty grimasy hlavní hrdinky byly špičkové, horší ksichty jsem již dlouho neviděla.