Teelus

Kentaurie je fakt jízda, která nabírá obrátky již od prvního dílu. K seriálu jsem se dostala víceméně náhodou, pouštěly si ho mé předškolní děti, no netrvalo to dlouho a koukali jsme celá rodina. Svět kentaurů je barevný, šílený a originální. Nejvíc mě zpočátku dostaly ksichty a hlášky, myslela jsem, že to snad musel psát někdo na slušném matroši. Animace je krásná, ve světě kentaurů šíleně barevná, ve světě lidí temná a magická. Podotýkám, že seriál válcuje i v češtině! Dabing je totiž naprosto fenomenální, a to včetně zpěvu, kterého je v seriálu opravdu hodně - v popisu podle mě chybí zmínit, že se jedná prakticky o muzikál, kam se hrabou disneyovky. Písně jsou rovněž originální, vtipné i plné emocí, chytlavé, dojemné, no prostě jedna radost. Příběh lítá mezi trhlostí a temnou zápletkou, celkový děj je promyšlený a opravdu doporučuji si na jeho vývoj počkat. První série se zaměřuje na klisnu a jezdkyni s nakousnutím primárního konfliktu, ve dvojce se teprve dozvídáme, jak to všechno vlastně bylo. Hlavní záporák je skvěle vymyšlený a pro cílovou věkovou kategorii přiměřeně děsivý, jeho příběh je komplexní a zajímavý. Takže podtrženo sečteno, máte-li rádi překotný prdlý až psychadelický humor, je to pro Vás, jste fandové fantasy? - směle do toho, rádi si plníte mozek vtíravými melodiemi? - nehledejte dál, potřebujete seriál pro děti, u kterého se ani vy nebudete nudit? - našli jste ho. Jen varuji, něžnější povahy zažijí i těžké chvilky.

V podstatě se k tomu dá říct (bohužel i bohudík) to samé, co k první sérii. Za mne převažuje zklamání, neboť po jedničce, kterou jsem brala jako úvodník, jsem již čekala nástup komplikovanější zápletky, ale seriál se místo toho drží své sluníčkové shoujo strategie a opět ponechává skutečnou pointu seriálu jen v náznacích a nikam se nepohne. Neurazí ani nenadchne a nijak neláká k opětovnému shlédnutí, lepší průměr.

Ačkoli primárně komediální, nelze jistou výjimečnost tomuto seriálu upřít v tom, že jde do jisté míry o realisticky zachycený život dvou dospělých lidí, při jejich cestě za kariérou a společným životem, míněno především tak, že oproti běžným shoujo zde nemáme uřvanou a uplakanou hrdinku, která bude svému drahému házet klacky pod nohy a urážet se pokaždé, když jí hned nepadne do náruče, ale naopak na sobě rovněž pracuje, aby i ona ukázala, že mezi talentované muzikanty právem patří. Oba hlavní představitelé tak bojují za své sny a neváhají pro ně přinést i jisté oběti. Co seriál bohužel pro mne zabilo, byla přílišná utahanost a postupné odsazení vztahové linie postav na vedlejší kolej vedle hudby, ale až do té míry, že jsem si chvílemi říkala, že kdybych chtěla poslouchat koncert, tak nečučím na anime. Spíše přítěží jsou rovněž některé šablonovité vedlejší postavy. Nakonec tedy silnější průměr.

Velké zklamání. Ačkoli vizuálně anime nevypadá úplně zle a námět též působil slušně, ve finále je to v podstatě naprosto šablonovitý seriál, který však nedokáže naplnit ani základní požadavky na akčňák zacílený na chlapečky. Hlavní hrdina je naprostá osina v zadku a disponuje všemi potřebnými rysy pro typického shonen hrdinu - je to rebel (a na tom si dává tak záležet, že si chvílemi chci vypíchat při sledování oči i uši), co si svou touhu po pomstě ochotně vyřve proti všem. Seriál připomíná spíš než zmiňované titány slabšího křížence Blue exorcist (školní prostředí, rebelský hrdina s katanou, motiv pomsty, bratrský vztah) a Black Bullet (lidé na pokraji vyhynutí, ochranné zdi a za nimi příšery, vyvolená skupina bojovníků se zvláštními zbraněmi), ale pochopitelně by se na to dalo napasovat i více seriálů. Oproti zmiňovaným však seraph postrádá jakoukoli zapamatovatelnou hodnotu navíc, jeho hrdinové jsou naprosto prázdní a nudní, antidémonská přípravka fádní, upíři až příliš elfsky teplí a tak nějak bych k nakopnutí na začátku možná čekala i víc té ukázkové akce. Po pátém dílu se silně nudím a zřejmě to dropnu.

Bahamut se mi hůř hodnotí, neboť se na to skvěle koukalo, a to nejen díky krásnému vizuálu. Kresba je originální a design postav doslova fantastický, ale nelze opomíjet zajímavé a výstřední postavy. S příběhem mám trochu problém, protože byl hrozně plytký, jel jen po povrchu - vše se odehrálo hrozně rychle a konec tak ve mne nezanechal tak silnou stopu, jak by mohl, a to je zkrátka škoda. Místy to působí jak přehlídka bishíků, resp. jejich zářivých hadříků, kteří se objevují a vzápětí mizí bez většího významu pro děj. Každopádně je to vtipné, akční, nějaké to drama se taky vyskytne, rozhodně slušný kousek.

Tak po rozpačitě přijímané první sérii se do toho vložil sám velký senpai Ishida Sui, který se chopil scénáře a rozhodl se, vytvořit novou dějovou smyčku a snad napravit pošramocenou pověst anime, jež poněkud nešťastně adaptovalo jeho geniální předlohu. Bylo to těžké - jak vrátit postavám hloubku, kterou si budovali v manze několik kapitol a kterou se studio Pierot v první sérii nehodlalo zdržovat? Osobně bych nejradši viděla adaptaci co možná nejvěrnější, a domnívám se, že se to ještě dalo zvládnout a nemusel se tvořit příběh jiný. Co je pro mne rozhodně zklamáním je animace... ta šla oproti první sérii (která byla slasti plná) dost dolů a lítá jak na horské dráze. Místy jsou záběry pěkné, plynulé a pak najednou humus - odbyté obličeje, šetření na fps a otřesný pohyb postav, krásně je to vidět třeba na porovnání dílu 4. a 5. Už jen proto nižší hodnocení, protože leccos se dá odpustit, ale krásně animované souboje byli tím, co jsem si na tomhle anime nejvíc vychutnávala, protože nalijme si čistého vína, tu promyšlenost, poetičnost, drsnost a mysterióznost předlohy to nemá a ani asi nikdy mít nebude a vizuální stránka je to, v čem má anime větší šanci TG podojit. Po shlédnutí celého seriálu a s odstupem času musím za mne říct, že druhá série první nepřekoná. Ano, byla tam snaha o hloubku, ale byla tak prvoplánová a účelová, že mi dojem z anime spíš zhoršila. Překotnost se ze seriálu neztratila, ba naopak. Vypadla většina detailů, co dělá z TG tak úžasný příběh. V tomto směru se zpětně vzato domnívám, že byla lepší ta rezignace v jedničce, kdy si vybrali z námětu to, co bude v TV hezky vypadat, a napumpovali to akcí, než snaha dvojky tam dosadit materiál týkající se již představených postav, díky kterému působí anime mdle. A do toho ty kýčovité hudební emo vstupy. Škoda je to převeliká, TG aspiruje na nejhorší adaptaci všech dob. Stranou toho jde však o seriál v porovnání s ostatními lehce nadprůměrný, takže objektivně si to zas úplně nízké hodnocení dle mne nezaslouží.

Opening trochu zavádí, neboť v člověku vyvolá představu, že půjde o příběh vtipný a sarkastický, ale místo toho nastoupí anime, které je převážně dost drsné a pohrává si s emocemi diváka. Animace je velmi krásná a stylová. Pokud by se to dalo k něčemu tématicky a stylově přirovnat, tak asi k Jigoku shoujo. Po shlédnutí celého seriálu nemohu jinak, než dát plný počet, po dlouhé době velmi zdařilý kousek.

Za mne převládá nadšení - je to napínavé, zajímavé, místy i nehorázně vtipné. Seriál se z divákem nemazlí, je pěkně šťavnatý a lidské reakce na vzniklé situace jsou uvěřitelné. Nečekejte žádný obvyklý heroismus hlavního představitele a velkolepé mezidruhové bitvy - emzáci se drží při zemi a hlavního hrdinu drží naštěstí při zemi Migi. Velmi dobrý počin.

Poprvé shlédnuto na němcích a v létě jsem to pak u babičky sledovala na Polsatu. Muselo mi být tak kolem 8 let, nerozuměla jsem, co tam říkají, ale vzhledem k náplni to vlastně ani nevadilo a seriál jsem naprosto zbožňovala. Po letech jsem si z nostalgie pár dílů pustila. Faktem je, že seriál je na stejné brdo, furt větší a větší záporák a hezčí a hezčí (resp. propracovanější a srdíčkovatější) oděv ústředních hrdinek. Dnešního diváka už to asi nenadchne, nicméně je to stavební kámen, který určil standard tohoto typu seriálů a všechny moderní jsou pak pro lidi jako já pouhými kopiemi. Pokud v něčem Sailor Moon vyniká, tak je to humor, ale i ten po čase omrzí, neboť se neustále propírají ty samé ponožky. Tudíž kdo toto dílo neviděl v době, kdy bylo ještě alespoň trochu aktuální, již jej asi neocení, ale ten kdo si ho zamiloval tehdy, tak na něj nedá dopustit.

Již delší dobu jsem zvažovala ochutnat kousek z této profláklé série a jako na zavolanou mi do cesty přijde moderní zpracování, takže si na tom můžu po dávkách jednou týdně pošmáknout. No bohužel moc nechápu to obecné nadšení. Ano, animace je krásná, sic design profilů ala tlamka mi na postavách chvílemi vadí, ale soubojům se nedá nic vytknout. Nicméně co ten děj? Zápletka je fakt hrozná, pro ty co neznají - bitva o svatý grál, pro který jsou vybráni bojovníci (všichni naprosto náhodně z blízkého okolí, popř. rovnou ze školy dvou hlavních protagonistů), z nichž každý schytá svého bojovníka rozděleného mezi několik class - archer, saber, caster apod. a mají se prostě seřezat navzájem. To je celé. Hrdinové mne moc nenadchli a celé mi to přijde značně plytké. Nutno však říci, že na to koukám, protože se na to kouká hezky, když je to celé takové krásné, hladké a barevné.