elizabeth_ba

Jarred: Tváříš se jako když jsem domů prines' štěně a ty jsi mi řekl, že je to potkan.- Booth: Asi tak nějak.

Jedna z Kůstčiných spolužaček ze střední: "Oni se milujou jako ve filmu a já? Já jenom krmím kočky." Opět pěkný příběh o lásce, přátelství a také tom, co tím rozhodně není, tentokrát i s happy endem. Ps: Ale ty tři krásky z Jeffersonova institutu umí být taky pěkný harpyje a dokážou pěknejm a sympatickejm chlapům lámat srdce takřka na potkání. 😀

Opět stačí jen výstižná hláška bez komentáře: "Max Keenan: Mohu se vás na něco zeptat? Spíte s mojí dcerou? Both: Ne. Max Keenan: Proč? Jste gay?" :-))

"Kdyby Ed žil jako člověk, neumřel by jako kůň." Opět jedna z famózních Boothových hlášek.

"Když někdo vypadá jako ty, nechápe to. - Co tím myslíš, Boothe? - Máš dokonalou strukturu obličeje." Taky bych si přála, aby mi někdo vyznal lásku takto neotřele... ;-)

Booth riskující kariéru pro Kůstku a naše první setkání s paní žalobkyní Caroline Julianovou.

Podle mě se jedná o jeden z nejhezčích romantických seriálů, jaké jsem kdy viděla. Aspoň některé díly. A takové zmrazené prase v drtiči na dřevo je rozhodně zajímavější kulisa (i když to teda bylo v epizodě předchozí), než bývá v seriálech k tomu primárně určených.

Poté co jsem zhlédla poslední epizodu, jsem se vrátila k té úplně první. Změna ve vizáži hlavních představitelů byla snad ještě větší než v Poirotovi. Přesto jsem začala se zájmem všechny epizody sledovat znovu. Mezi Kůstkou a Boothem to jiskří rozhodně líp než během manželství... ;-)

První díl byl naštěstí viděn v češtině, a tak jsem si mohla vychutnat dialogy mezi (mým oblíbeným) Jindříškem (III. z Valois) a Chicotem a Jindříška se svými mignons… Bohužel zrovna druhý díl, kdy pro mě (opět) poněkud nezáživně Diana líčí Bussymu své trampoty s vévodou z Anjou a s nejvyšším lovčím, jsem viděla v ruštině, a tak se neubránila srovnání s dříve viděnou ruskou verzí. A ta je i přes (ale možná, že právě pro) podrobnost a přesnost dle předlohy a především pak výběrem hlavních představitelů – zejména těch mužských (až na Chicota, který je ve francouzské verzi vskutku skvostný) alespoň pro mě mnohem a mnohem lepší (ono totiž na Saint Luca a de Bussyho, ale na i Quéluse, Schomberga a bez pochyby i na mého Jindřicha je vskutku radost pohledět) . A kolegu uživatele kindermana bych moc ráda poznala, pokud je tedy skutečně podobný Chicotovi z tohoto (francouzského) zpracování... ;-)

Rovněž překrásná adaptace, úplně stejně jako převedení navazujícího románu o paní z Monsoreau. I toto je natočeno velmi podrobně a věrně předloze - dokonce ty drobné změny považuji za snahu propojit obě série a celé to oproti Dumasově předloze "zrealističtit" a přijímám je vcelku kladně, motiv lásky a žárlivosti a de Bussy atd. vůbec nebyli na škodu. Lze obdivovat krásnou hudbu, kostýmy a lokality. Jenže převeliké nadšení pociťované z Grafinjy už se tady nekonalo… I román o Margot se mi líbí méně než o Dianě (která ve skutečnosti nosila zcela jiné jméno – byla Francois tedy Františka…) a s adaptací se to má podobně. A jak málo k tomu stačilo – především naprosto úžasný casting Grafinjy de Monsoreau (mnou tam dostatečně vychválený). Tady naopak mě casting docela zklamal – titulní hrdinka Margot, stejně jako její přítelkyně Jindřiška (nebo Henrietta) jsou vybrány dobře, přežít se dá i Anibal de Coconat (nebo Coconas) a už jsem si zvykla i na Kateřinu (byť ve zpracování paní z Monsoreau mně konkrétně ona vůbec neseděla). Co je ale podle mě moc špatně, jsou mužští hrdinové, před nimiž se údajně všem dámám podlamovala kolena – tj. de Guise, či La Mole. U zdejších by se to určitě žádné nestalo. No a, pokud vzhledově nejlépe z celého hereckého ansámblu vypadá budoucí Jindřich IV., co měl nos delší než království, tak je něco moc špatně… Pokud je František d’Alencon (mladší bratr francouzského krále, jehož Alžběta Tudorovna nazývala žábá(č)kem) vyšší než samotný král Karel IX., je taky něco blbě. V Grafynje vypadal (už jako d’Anjou, tj. nejstarší bratr vládnoucího krále) mnohem blíže skutečnosti. Zatím co u Grafynjy de Monsoreau jsem už po cca třetině věděla, že to bude zaslouženě pět hvězdiček a po díle posledním to dosáhlo i na zařazení do Oblíbených, zde to jsou "jen" čtyři – stejně jako u knihy. Vincent Perez s Isabelle Adjani ve francouzském filmovém zpracování mě totiž oslovili více a celý film působil syrověji a vzhledem k době, v níž se děj odehrává, proto autentičtěji, tady to na ty potoky prolité krve a spousty sexuálních hrátek bylo až příliš krásné a upravené.