hot_spot

Co na to říct. Motiv "lásky v jedničkách a nulách" různé morálně-existencionální otázky sám nabízí, takže proč něco takového nerealizovat ve velkém... Spielbergův projekt na mně nejvíce zapůsobil ve výborně natočené a zároveň nejosobitější první části, která se bohužel poté zvrhla do neonového kolotoče a veškerá pointa se ztrácela v přemrštěném rozpočtu. Třetí segment už si každý přebere po svém, podle mně se Mistr tentokrát utopil ve své sladkobolnosti a svou snahou o závěrečné vyznění kubrickovských rozměrů málem celý příběh zesměšnil. Pokud by se ubralo na nablyštěném kabátku a až přílišné doslovnosti závěru, měli bychom co dočinění s mistrovským dílem. I tak nabízí AI neobyčejný zážitek, který jen tak z hlavy nedostanete - ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu.

I přes pár slabých míst (většina scén s bossem) je to celkem švanda. IT humor sice většinou spočívá v nezapojených zástrčkách a PC maniaci tím pádem můžou být zklamání, ale vidět v akci kreatury jako jsou fanoušek Cradle Of Filth nebo Maurice stojí za to. "We don't need no education.." "Yes you do, you just used double negative."

Film, kde jsou za největší drsňáky "šprt od vedle" Emile Hirsch a popová hvězdička Justin Timberlake může být překvapivě i docela fajn. Plus pro roličku Bruce Willise i s tím jeho příšerným příčeskem.

Ne, tohle už je příliš. Lynch se ve svém novém kraťasu proměnil z výjimečného stylisty a kreativce na pološíleného pošuka, co si nadšeně hraje s novou digitální kamerou. Přepálené záběry loďky (které bych bez zvuku tipoval spíš na momentky z dovolené na Korfu) ve spojení s tajemně blábolícím voice-overem ve mně nevzbudily absolutně žádný zájem, a to by dokázala i jakákoli scéna z Inland Empire. Při srovnání s Lynchovými ranými projekty mi přichází na mysl jen obligátní hláška o nebi a dudách...

Pár citací na tarantinovky a jedna podařená hláška na deset minut ještě černohumornou pecku neudělají. Jasně, některé momenty v první polovině filmu mě opravdu bavily, ale idiotská poslední půlhodina s naprosto zbytečným Jiřím Kornem zadupaly veškerý potenciál do země. Dobrý český film takového ražení se opět nenašel a nejspíš ani dlouho nenajde.

What. The. Fuck. Elisha pokračuje v pohřbívání svého talentu ve žhavém aspirantu na shit roku. Imbecilně napsaný a podprůměrně zrežírovaný pokus o pseudo-psychologický thriller (pokud je pro vás věta "Reálné je to, čeho se můžeš dotknout" podnětem k zamyšlení, možná vám to bude stačit), u kterého strávíte většinu času přemýšlením nad tím, co zrovna scénárista hulil a kolik šluků si z toho dal i režisér.

Zfilmovaný fotoromán z Top dívky s "hereckým výkonem" Britney Spears. Tohle stejně nemohlo dopadnout dobře, takže se tvůrci vlastně vůbec nemusí stydět.

Krásná pocta všem nagelovaným sračkám.

Kdo tady chce řešit děj? Lynch si hraje s digitální kamerou, experimentuje se snuff lookem a uplatňuje pár povedených znervózňujících nápadů. Příprava pro Inland Empire.

Uff. Takhle upocenou a nevtipnou rádobykomedii jsem neviděl hodně dlouho, ale ještě že tu máme primetime Novy - aspoň jsem si zas jednou připomněl, jak má vypadat nefalšovaný shit. Všechno je tu špatně - úmorná stopáž, otřesní herci (Harrison Ford se snad ještě do ničeho horšího nenamočil), humor který je snad z jiné galaxie a hromada namachrovaných gangsta raperů na konec. A pokud mělo jít o konverzační komedii, tak to je první svého druhu, u které jsem třikrát málem usnul. Pokud máte chuť sledovat dvě hodiny meditujícího Joshe Hartnetta (medituje i při akčních scénách, jinak si ten zkoprnělý výraz odůvodnit neumím) a senilního Forda prodávajícího nemovitosti, máte jedinečnou možnost.