Lichty

Je bravurní natočit film s nudným námětem TAK zábavně. Medaili pro herce a skvostnou režii Toma Hoopera, který dokázal z dvou hodin konstantní konverzačky vykřesat téměř akční zábavu.

Film jara, léta, podzimu i zimy. A k tomu možná nejlepší role George Clooneyho v jeho filmové kariéře. Reitman si pečlivě vybírá originální, vtipné látky a už potřetí jsem zkrátka nucen udělit jeho dílu plný počet hvězd. Příjemně civilní, příjemně zábavné!

Snad za to mohl ten dokonale obyčejný záporák, uvěřitelná hlavní postava nebo krásně pozvolná Sluizerova režie, ale Spoorloos na mě působil magicky a děsivě zároveň, jako kdyby z filmu snad sálal chlad. Mráz po zádech, srdce v žaludku a napjaté obličejové svalstvo. Spoorloos je jeden z nejvíce mrazivých thrillerů, které byly kdy natočeny a jeho remake, vedený stejným režisérem, mu v tomto ohledu nesahá ani po podrážky bot.

Úžasně křehký příběh, který mi svým způsobem připomínal Kingovo Stůj při mně a jiné bravurní snímky o přátelství. Výborně vylíčené charaktery, opravdu skvostná kamera a scénář, který netlačí na pilu a zvolna naslouchá jednomu zvláštnímu letnímu dobrodružství. Severní kinematografii našimi rutinními příběhy se asi nikdy nebudeme moci ani přiblížit.

Unikátní film s příjemně zasněženou atmosférou, kterému se daří to, co se jiným podobným dramatům povětšinou nevede. Celá parta hlavních postav je totiž od prvních minut velmi sympatická a těžko říct, zda na tom má větší zásluhu Rosenbergův scénář, Demmeho režie nebo opravdu parádní casting. Jedna z mála významných rolí Timothyho Huttona, který dokazuje, že by si zasloužil mnohem větší pozoronost diváků. A Natalia Portman? Z její bezprostřednosti přímo mrazilo v zádech. Skutečně kouzelné!

Guilty Pleasure!

Úvodní dobré, ale přeci jen mírně rozpačité dojmy, nakonec den po projekci přeměňuji na plný počet. Na poprvé jsem totiž úplně nedocenil závažnost dramatické dějové linie, jíž jsem bral trochu jako nadbytečnou. A právě tahle vyváženost mezi sondou do indického světa a romantikou je nakonec tak neobyčejně povedená, že musí dojmout a zároveň nakrmit i náročnějšího diváka. Danny Boyle svůj talent vložil do dalšího filmového experimentu a stejně jako loni na vesmírné lodi mu to vychází. A začínám mít navíc pocit, že kvalitní soundtrack je u tohoto režiséra téměř již samozřejmostí.

Neuvěřitelná symfonie lidského života, který byl sice odlišný, ale přesto tak podobný tomu obyčejnému. Film, který za stošedesát minut své stopáže nemá jediné slabé místo, a kterým vzdávají tvůrci hold jednomu z nejlepších povídkářů amerických literárních dějin. Je sice pravda, že začátek z domova důchodců je z celého filmu ta nejvybroušenější část, ale Eric Roth nepřestává svým scénářem překvapovat až do samotného závěru. Po poslední scéně mi tak zůstál na patře zvláštní pocit, že jsem zhlédnul něco obzvlášť podivuhodného. Drahého i výpravného, ale taktéž lidského a pravdivého. David Fincher dost možná natočil svůj nejlepší snímek kariéry a odvolání jeho projektu Setkání s Rámou mne nyní obzvláště zabolelo. Věřil bych mu. Je totiž podivuhodný.

Gratuluji a děkuji Mendesovi, emoce a těžké mrazení v zádech se mi letos zatím vyhýbaly. V Revolutionary Road totiž jako by nic nebylo umělé a DiCaprio s Winslet, kteří rozhodně mají co hrát, podávají výkony hodné skutečně jen těch nejlepších současných herců. Nechce se mi rozepisovat více, takto by totiž mělo vypadat silné drama. Tak a ne jinak.

Eastwood se (možná) loučí s hraním v podobě velmi silné postavy, charakterního důchodce Walta Kowalskiho, kterého si díky jeho suchým hláškám snadno zamilujete. Bezchybná je ale jak Eastwoodova postava, tak jeho téměř neviditelná režie a hromadami citu a sympatičnosti protkaný scénář. Kopa úderných černohumorných hlášek se zde velmi jemně dotýká přátelství mezi starým mužem a jeho téměř ještě dětským sousedem, což mi trochu připomnělo ty nejlepší pasáže z Kingova románu Srdce v Atlantidě. Od té překrásné závěrečné písničky jsem tedy odcházel jen s jediným pocitem - Clint byl a stále je naprostý bůh. Jen s tím zařazováním filmu do kronik světového dramatu bych byl zatím opatrný. Sílu příběhu o Fordu Gran Torino ukáže až čas.