Lichty

Chápu a také souhlasně přikyvuji nad tím, co chtěl Wan vlastně vytvořit. Udělat si prostě svojí cool variaci na Přání smrti a stát se tak dobrým vzorem pro spousty dalších novátorských režisérů. A skutečně. Akce je velice pěkná, skvělá hudba podporuje dobře natočené scény a o první dvacetiminutovce bych dokonce řekl, že je až mrazivě dobrá (kromě těch děsných řečích o hokeji). Jenomže je tu i to ostatní. Hloupost dialogů a šroubovaný scénář podráží Wanově dobré režii nohy. Dívat se na to dá, ale z hlavy se vám to vypaří dříve, než dozní závěrečné titulky.

Je to rychlé, je to svěží, dokáže to být i vtipné a herecké trio je zde opravdu hodně sympatické. Po vlažném Matadorovi se Shepard vylepšil a napsal si netradiční scénář o expedici tří novinářů do srbského pekla. Richard Gere bere v poslední době velice zajímavé role a postava Simona Hunta je možná jeho nejlepší a nejpříjemnější part v herecké kariéře.

Když už pro nic jiného tak alespoň za tu neuvěřitelně živelnou bitku nahého Vigga Mortensena v sauně. Velice silné čtyři hvězdičky.

S Coeny zatím to nejlepší, co je v roce 2008 k vidění v českých kinech. Skvěle natočená a napsaná příběhová nit, jejíž postupné řídnutí skvěle a nečekaně zaplete závěrečný obrat, který musí ocenit i naprostí odpůrci romantického žánru. Keira Knightley toho tady moc nenahraje, ale McAvoy je opravdu výborný a především mě zaujala Romola Garai v roli starší Briony, jejíž part je naprosto bezchybně zahrán. Palec nahoru u pro Joa Wrighta a všechen štáb kolem. Pokání se skutečně povedlo a kromě těch několika pomalejších minutek v druhé části, jde o bezchybný a city nevykrádající film. PS: V části, kdy Robbie prochází pláží plnou vojáků, jsem snad ani jednou nemrknul.

Coeni se vrátili na začátky devadesátých let a natočili film, který má neuvěřitelný styl. Narozdíl od většiny jejich thrillerů se v něm nevyskytuje žádný žvanil a pro vytvoření autenticity nehraje ani žádná hudba. Poprvé od Farga, nebo spíše poprvé od Bartona Finka, jsem u jejich filmu opět ani nedýchal, za což může nejen jejich režijní styl, ale také dobře napsaná McCarthyho předloha. Parádní herci jenom dolaďují a skvělá závěrečná petiminutovka, včetně onoho lehce podivného proslovu, si zaslouží svého vlastního zlatého plešouna. Snad to bratrům letos skutečně vyjde! UPDATE: Vyšlo.

Nicholson recykluje své postavy posledních let a Freeman je na druhou stranu podivně paroduje. A ačkoliv to zní vražedně a v prvních několika minutách to i takové je, druhá polovina filmu se dostane do neobyčejně sympatických kolejí, které od komedie z Jackem v hlavní roli očekáváte. Závěr až nečekaně dojemný, Reinerova režie tradičně výtečná a charisma obou pánů? To by se nevešlo ani do té nejhlubší vázy ze starého Egypta.

Velice komorní drama o Billovi Porterovi, které by bez úžasného Williama H. Macyho bylo sotva poloviční. Jeho unikátní herecký výkon ale drží nad vodou i ty části, které jsou v rámci scénáře slabší. Schachter je ale stabilní kvalitou americké televizní zábavy a těch devadesát minut díky těmto dvěma mužům uplyne velmi příjemně.

Není to bez chyb a neustále vychválování Avnetova díla 88 minut, které jsem společně s Alem odtrpěl, mi přišlo trochu bolestné. Avšak když mi režie předložila výčet těch Alových slavných a nejlepších rolí, chtě nechtě jsem musel zatlačit slzu.

Na stará kolena Werner Herzog objevil Ameriku a prostřednictvím skvělých hereckých výkonů světu odvyprávěl příběh o letci, který jej již několik let tak fascinoval. Jeho větvená režie a výborný scénář hravě překračuje o několik mílových kroků ostatní hollywoodské konkurenty. Osobně mě ale nejvíce upoutala přesnost vykreslení charakterů, která se již několik let nenosí a přesto se opět ukázala coby nejlepší prvek filmu. Od Aguirre, hněv Boží nejlepší Wernerův film a jeden z největších zážitků tohoto roku.

Wajdu uznávám, snímky z druhé světové mám dokonce velmi rád a masakr v Katyňském lese si o filmové zpracování doslova škemral. A přesto se tato téměř neprůstřelná kombinace těžce nepovedla. Nejde ani o Wajdovu režii (ta je naopak poměrně slušná), ale hlavně o překombinovaný a nezajímavý scénář, který se snaží za ty dvě hodinky stopáže strašně moc sdělit. Ranec postav proto nedovoluje, abyste si alespoň k jedné z nich vyvinuli nějaký citový vztah a sledovat ženy, které se po incidentu v Katyni dozvídají, že jejich muži padli, není žádná výhra. Místo napínavého dramatu z druhé světové je Katyň jen táhlým cajdákem plným prázdných slz. A takhle si Wajda odejít ze světa vrcholové režie doopravdy nezasloužil.