Willynka

První půlka za čtyři, druhá žel bohu za ukulhané dvě. Carreyho potenciál (Schwanz!) absolutně nevyužitý, banda evilmanů včetně toho hlavního hravě zastíněna neherečkou Olgou Kurkulinou a tak nějak to je celé až nadměrně sladkobolné úplně špatným způsobem. Asi jako druhý Iron-Man.

Opět se nám tu opakují hrůzně ohrané motivy této značky aka posedlý příbuzný, nebo mlčení o zásadních věcech v nejhorší dobu na nejhorším místě, ale tentokrát je to tak dobře napsané a na konci vygoreované, že i já nasolím ty čtyři. Upřímně jsem si na konci poslední epizody pobrečela, to jsem měla chuť dát i pět. PS kecy o vtipech nechápu, množství humoru mi přišlo stejné

Chicago je skvěle nabroušený briliant z dob, kdy koks byl stále ještě považovaný částečně za lékařskou pomůcku a kdy sice ženy vypadaly co nejvíc jako chlapci, ale šu*alo se o sto šest. Narozdíl od cajdáku Moulin Rouge skvěle zahrané a nazpívané, každý song je chytlavý jako prase a já si jenom říkám, proč Gere nezpívá častěji.

X-meni byli vždy moje pláštěnková srdcovka. Mdlá Sophie Turner, vyloženě divná Jessica Chastain, Jennifer Lawrence se zatím nejhnusnější maskou a tak nějak přiblbý a a sentimentální scénář. Zbytek mladého týmu tak strašně nezajímavý, že mi ani nestál za to si vygooglit jejich jména. Poslední vzdor byl sice taky shit, ale měl alespoň šťávu a fenomenální Famke. Tohle bylo chutné zhruba jako dvakrát převařené kulo. Nebýt scény ve vlaku, tak bych snad dala i dvě.

Hereditary by se dalo označit jako Rosemary má děťátko pro nové tisíciletí, protože je to stejně osobité, dobře napsané a zahrané a do poslední chvíle nevíte, na čem ohledně celého mystična vlastně jste. Těch několik drastických záběru působí i přes celkovou tísnivou atmosféru jako rána kladivem, nakolik dobře zpracované, co se týče pozice v ději, jsou. I když bych si závěrečnou pointu uměla představit daleko propracovanější a žánrově neokoukanější, tak se rozhodně jedná o top hororový zážitek, který se objeví jednou za několik let.

Předem je třeba říct, že jsem rezignovala na veškeré nelogičnosti ohledně cestování časem, bezproblémového diskutování uprostřed bitvy, absence krvácení všech... Poslední Avengers jsou tři filmy. Drama, které se táhne jako sopel a působí nevěrohodně, scifi, které si zaslouží pět hvězd svou zábavností, a obligátní katastrofika na konci, která je nudná, okoukaná a místy svým fanservicem (nástup všech postav, záběr na ženské hrdinky) až vyloženě trapná. Oproti skvělé a napínavé IW propad ke klasickému Marvelu ve stylu posledního Thora, který mě nechal naprosto citově chladným. Obsah přesahu nula. A to rozhodně není dobré znamení, když mě v poslední době dokáže rozbrečet i dobrý vtip o Danovi Nekonečném.

Účelová jednohubka bez ambice zanechat nějaký hlubší dojem, protože to tak nějak působí spíš dojmem videoklipu než filmu o přežití. Dokoukala jsem to jen díky zvědavosti, jak to vlastně dopadne s tou rukou, a i když samotný moment s velkým M je neskutečný, tak zbytek nepůsobí ani zdaleka tolik naléhavě. Franco jako vždy skvělý.

Podstatně méně živočišné než Nymfomanka. A ještě méně dobře psychologicky zpracované proti takovému Životu Adéle. Hodně odtržené, neosobní, byť Noého cit pro estetiku z toho zírá z každého záběru. Možná by to nebyla taková nuda, kdyby ústřední trojice nebyla parta nesympatických skopových hlav, ale je zvláštní, že hlavní hrdina v průběhu snímku vlastně vyslovuje Gasparův úmysl natočit sentimentální sex jako svou vlastní uměleckou ambici, přitom celý film je studený jak psí čumák.

Pokud se na to budu dívat optikou šíleného osmdesátkového akčnáku, kde vám občas až přechází zrak, tak za pět. Pokud se ale podívám optikou dnešního diváka, který už viděl dějově snad naprosto všechno, tak je to nagelovaný smradlavý eintopf, kterému chyběli snad už jen emzáci. Jenomže já mám pro zábavné akční filmy slabost...

Oproti sterilní a nudné Bohemian Rhapsody neskutečný nářez, hrající si s vypravěčskými styly i žánry. Motley Crue si očividně narozdíl od Qeenů umí udělat sami ze sebe prdel, za své životní chyby se nestydí a strašně to filmu svědčí, protože je to doslova horská dráha emocí, kterou stojí za to vidět.