dogrose

Oceňuju výborně vystavěný příběh, formu animovaného muzikálu, muzikálnost, charaktery postav, i vedlejších, chytrý film do všech detailů. Tvůrci se sympaticky vyrovnali s Aladinem jakožto hlavní postavou, které fandíme, a jeho kriminalitou - scénou, v níž se Aladin dělí o chléb s dvěma hladovými dětmi. Líbí se mi práce s linkou, kdy střídání tenkých a silných čar dává či ubírá postavám hmotu a světlo/stín; uchvacující je i sofistikovaný výběr barev. Líbí se mi, že Abu po proměně ve slona má zachován svůj původní výtvarný charakter opičáka. Dokonalá symbióza Robina Williamse a jeho Džina. Vtipná kreace Gilberta Gottfrieda jako Jaga. Procítěně odzpívaná A Whole New World (bohužel písně vůbec nevyzní v českém dabingu, kde se Jiří Langmajer dost trápí). Jedna z mnoha zajímavostí: Hlava tygra hlídající vchod do jeskyně je první počítačovou animací "postavy" - Disney studio použilo poprvé počítače v předešlých dvou slavných Malé mořské víle a Krásce, ale pouze na animace rekvizit a prostoru.

Po letech inteligentní pohádka s humorem, nadsázkou a výborným obsazením, která naprosto předčí i to, co bylo natočeno po ní. Velmi velmi dobrý režisérský počin, bez pitvoření, uječenosti a kýčovitosti. Připomínky jen dvě: Ona nepoznala, že on je on (to mi trochu skřípe, v pohádkách většinou on nepozná ji, ale dobře, inovace). Rušila mě hudba - pěkná, ale nějak jí bylo moc a takové někdy přehnaně dramatické. Ale určitě bych si poslechla soundtrack bez obrazu.

Báře moc fandím - má vlastní, rozeznatelný styl; její loutky jsou milé a originální, bez karikování. Pohádka je to jednoduchoučká, má báječnou atmosféru, fantazii se meze nekladou - však také rusalky zdaleka nevypadají tak, jak jsme zvyklí. Poetičnost a laskavost snímku mi připomíná lyričnost Čtvrtkových pohádek a Večerníčků (Rumcajs, Křemílek a Vochomůrka). Skvělým nápadem je i hlas Anny Polívkové, jejíž projev naprosto koresponduje s duchem pohádky. Už jen to, že se musíte ztišit, abyste slyšeli, a soustředit se, je geniální. Pohádku sledovala na Štědrý den celá naše rozvětvená rodina a takové až posvátné ticho u nás už dlouho nebylo. Všeho je tu načasováno tak akorát, co bychom za to dali u ostatních vánočních pohádek!

Bohužel jsem kdysi dávno utrpěla kvalitní výtvarné vzdělání, takže jen nevěřícně zírám na ty nevkusné zpotvořeniny. Přitom samotný formát pořadu je mi sympatický, soutěž tří cukrářských týmů z různých koutů USA je fajn. Bohužel zde nejde o kvalitu korpusu či krému, ale jen o výslednou hrůzu. Jsou to vůbec ještě cukráři? Vždyť nejvíc času jim zabere technické řešení, aby to nespadlo a drželo pohromadě aspoň přes pověstný přejezd přes rampu.

Já nevím, jestli je to klišé nebo ne, jestli je prvoplánové točit to v bývalé kolonii, nebo ne.... Ale mě se to líbilo. Když tam tak seděli bok po boku v letištní hale, říkala jsem si: tak TOHLE jsou HERCI. Film by měli zhlédnout všichni čeští důchodci a lidé do penze směřující, aby pochopili, že se na stáří musejí sami zajistit a ne že jim všechno dá stát a taky, že život po šedesátce zdaleka nekončí, ba naopak nabízí možnosti, a to i přesto, že žijeme v ČR/SR.

Poslední z tzv. velké pětky, která patří do 1. zlaté éry Disneyho studia a ke klenotům světové animované tvorby (vedle Sněhurky, Pinocchia, Fantasie a Dumba). Osobně mne nejvíc upoutal nový přístup ve vytváření pozadí, kdy se vyšlo z perokreseb Tyruse Wonga. Ten pracoval u Disneyho jako poslíček, a když Disney uviděl jeho kresby vycházející ze starých čínských stylů, okamžitě jej angažoval jako šéfvýtvarníka pro pozadí. Impresionistické pojetí přírody, kdy emoce je vyjádřena barvou, je pro mne největším zážitkem v tomto filmu. Za klad považuju i omezení mluveného slova, které by myslím působilo rušivě, a nahrazení zvukových efektů hudebními nástroji; animace vycházející ze studia pohybů zvířat v reálném světě. Je to pro mne opět film, kde je dokonalá souhra všeho. Už první scéna po titulcích, kdy nás pohyblivá kamera zavádí do lesa, je působivá: máte pocit, že cítíte vůně, slyšíte zvuky, vyjádření atmosféry je nepřehlédnutelné. Btw: na filmu pracovala i jedna žena - animátorka: Retta Scott, do té doby u Disneyho jako výtvanice a scénáristka, ztvárnila a zanimovala smečku psů pronásledujících Bambiho.

V zásadě komorní a nad očekávání svěží film o střetnutí dvou protichůdných světů. Výborné herecké obsazení, v němž mne zaujala Samantha Bond jako režisérka. Pěkné nápady, možná by zasloužily větší propracovanost. Banda zapálených vesnických ochotníků je prostě fajn.

Je to nesourodé, přeskakující, ač o motivy není nouze, jakoby se tvůrci nedokázali rozhodnout, kudy povede hlavní dějová linka. Evžen je pro mne takový nedůvěryhodný hrdina, protože se pořád usmívá, bere nastalé až zřeštěné situace se stoickým klidem a zvládá je jako James Bond. Závěrečná scéna ve westernovém městečku vypadá jak přidaná z úplně jiného filmu. Humor se někam vytratil... Dvě hvězdičky za herecké obsazení a původní český dabing s Vladimírem Hrubým v hlavní roli.

Podle mně jejich nejlepší film. Scény s nakupováním, zdobením města, případně jezením špaget byly ve své době naprosto jedinečné. Dneska se spíš jen usmívám, asi už jsem toho moc viděla a není mi to vzácné...

Na tuhle verzi jsem měla odvahu se kouknout, až když jsem si tu přečetla pár komentářů: a opravdu, musím uznat, že to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Asi bych to prostřihla, nicméně vycpané myšky mě bavily, Carella bych zabila (a ty světlé vlasu sluší), Chris O´Dowd je opět k sežrání - kvůli té scéně si to asi pustím znovu. Dle mého vkusu jsou daleko daleko horší americké komedie.