Tereszka33

Je to jako domino. Jedna kostka padá za druhou, stejně jako jedna životní rána následuje druhou. Nezastaví, nezpomalí, kostky pořád klesají k zemi. Tyhle filmy ze života jsou opravdové emoční ždímáky, ale pořád mají stejný psychologický vzorec. Nefunkční rodinu, nestabilní zázemí, naprosto devastující podmínky (v podstatě vůbec žádné) k vytvoření cesty pro dítěte budoucím životem. Submarino nám všechny tyhle prvky zdatně prezentuje a společně s velmi dobrým soundtrackem nás na bezmála dvě hodiny zatáhne do zpackaného života dvou bratrů.

Až si za 10 let budu připomínat, cože jsem to vlastně viděla, myslím si, že láska k rozkládající se fiancée, robo pes Štístko a závan prdů společně zabalený do vtipného dabingu Aero kina mi vzpomínky snadno navrátí.

Miluju tyhle teenager vyvražďovačky, většinou je totiž hrají totálně nesympatičtí herci, a tak si uzavírám sama se sebou sázku, kdopak zaklape bačkorama jako první. Jakými jasnovideckými schopnostmi oplývám, když se z 90% vždycky trefím. S tím oslovením herci jsem byla možná až moc štědrá, protože reakce na vzniklé situace byly, inu, nulové.

“Ja vím. Jsem neskonale krásný, ale zkusme na to zapomenout”

Upřímně jsme od toho nic neočekávala a o to více jsem byla nadšená. Nebo spíše čekala jsem, že to bude dobré, ale že až tak, to ne. Ještě pořád před sebou vidím všechen ten smích, tu špínu Gothamu, tančicího rachitického Arthura...Šílená rozpolcenost celým filmem, která se mi odehrávala v hlavě: “chudák, je mi ho líto”, “ježiš, ale teď už to bylo moc!”, “ale tak vždyť já ho vlastně chápu”, “no ne, tak to už ti neodpustím”....čistá magořina v nejlepším slova smyslu.

Rozpitvávání obsahu tady bude až, až, proto tuhle část komentáře vynechám. Napíšu vám, jako fanoušek Arthura C. Clarke, který by si tuhle podívanou určitě užil. Vzpomenu si hned na několik jeho románu, začnu Rajskými fontány při pohledu na stanici v oblacích, na turisty v Měsíčním prachu, na budování kolonizace v Marťanských píscích a v neposlední řadě zavzpomínám na nejslavněší Vesmírnou odysseu při putování Sluneční soustavou. Uzavřela bych to knihou Paula Daviese post-detekčním šéfem skupiny SETI. Ve své knize “Podivné ticho” se zde totiž věnuje kapitole, ve které vysvětluje, že abychom mohli chápat jinou mimozemskou civilizaci, musíme nejprve pochopit fungování života na Zemi. Třeba vás některá zaujme, a nebo vás, co jste některou četli, naopak zaujme podívat se na tento film.

Michael Myers by už měl jít do vraždícího důchodu. Jenže nepůjde, tuším to, protože určitě............. a pozoooooor teď je jakože spoiler..................v dalším díle povstane z popela jako Fénix...áchjo.

Zahrajeme si hru, bude to legrace. Budeme si hrát na dva bohaté blbečky, co jsou znuděni svým snobským životem. Asi si říkáte ''Cože?'', ale my se vážně bavíme. Jen se asi bavíme jenom my dva. Když ono to mučení, psychické a fyzické týrání je tak boží! Ale běda, jak to nepůjde podle plánu, to potřebuju okamžitě ovladač! Klepy, klep, můžu si od Vás půjčit vajíčka?

Vůči komediím jsem značně skeptická, málo která mě osloví. I tady jsem se držela zpátky...naprosto zbytečně. Nebudete se smíchy válet po zemi, je to vlastně smutný příběh veselého muže. Zobrazení otcovství a s tím spojenou potřebu chránit svého potomka před zločiny režimu.

Ve stínu Willema Dafoe, který svým vzezřením ovládl celou scénu, tam končím, pak už to za moc nestojí.