Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (189)

plakát

Do ma daan (1986) 

Do ma daan je film akční, melodramatický a komediální zároveň, a navíc je zasazen do kontextu republikánské Číny. Po Sun Yatsenově abdikaci (hned po revoluci v roce 1911) se prezidentem stal generál Yuan Shikai, který sice pomohl sesadit posledního císaře dinastie Qing, sám ale chtěl obnovit monarchii (zřejmě pod vlivem myšlenek monarchisty Kang Youweie, iniciátora modernizačních reforem, podle něhož Čína nebyla na demokracii připravená). V tomto období existovaly dvě soupeřící vlády, jedna v Kantonu a jedna v Pekingu, a pak teritoria kontrolované místními generály/warlordy. (Film ale historickými detaily neotravuje, píšu jenom pro dopnění, protože někteří komentující v tom mají trochu hokej.) Děj pojednává o záškodnické činnosti jedné prodemokratické skupiny (dcera jistého generála Tsaoa chce vlastnímu otci ukrát důležitou smlouvu, zřejmě o zahraničních půjčkách, které by šli na financování armády monarchistů), které se volky-nevolky rozhodnou pomáhat frivolní hudebnice, nadaná operní herečka, která ale jakožto žena je z vystupování na jevišti vyloučená, a vojín, kterému skupina hrdinů zachránila život (ten je ale tak trochu stranou). Film sleduje intriky a eskapády zmíněné pětice, jejichž zájmy se dost liší, v jejich vztahu ale dojede ke zvratu a jejich akce jsou nakonec motivovány vzájemným přátelstvím a oddaností. Pekingská opera, jak sugeruje anglický titul, tvoří prvek narativu, není pouze kulisou či estetickým doplňkem. Film je skvěle natočený a příběh pěti hrdinů si určitě získá i ty, kterým nesedí hyperboličnost hongkongských filmů. Do ma daan je, myslím, opravdu pro každého, stejně jako další Tsuiův originální film Tenkrát v Číně.

plakát

Dong (2006) 

Dokumentární film o malíři Liu Xiaodongovi, spíš na způsob časosběrných dokumentů. Zhang občas zachycuje věci dost arbitrárně, někdy není jasné, kam celá věc směřuje, ale někdy to má dobrou pointu - třeba mě zaujalo prolínání záběrů z života bangkokských prostitutek a jejich podoby na obraze, nebo scény z domova chudé rodiny z chudého kraje Číny, které ukázali Liuúv životní background. Film osloví nejspíš lidi se zájmem o moderní figurativní malířství na způsob Luciana Freuda (nebo čínské moderní umění obecně) a se zálibou v asijské exotice.

plakát

Dotek zenu (1971) 

Jak dost dobře vychválit film, který nelze přechválit? Pro pochopení filmu je možná nejlepší jej zasadit do kontextu, ve kterém vznikl. King Hu tímto filmem kriticky vystoupil proti zavedenému stylu ve wuxia (bojovnických) filmech, které v 60. letech produkovala hongkongská studia. Tyto filmy byly plné magie a nadpřirozena, proti čemuž Hu reagoval novým stylem historicistického wuxia; právě v tomto spočívalo Huovo mistrovství (Mě osobně magie, kterou později opět zpopularizoval např. Tsui Hark, ve wuxia filmech nevadí, příkladem takového filmu vysoké kvality může být „Bojovníci z hory Zu“.). Hu byl v tomto ohledu inovátor žánru, který inspiruje režiséry wuxia dodnes. Dotek zenu se lehce inspiruje povídkou čínského spisovatele Pu Songlinga, hlavním postavou není machistický hromotluk, ale neúspěšný umělec a literát; hrdinství zosobňuje mladá, energická žena–bojovnice (od toho i původní název Xianu), která i přes své schopnosti neztrácí nic ze své ženskosti. Druhá jmenovaná postava se stala prototypem žánru. Kromě světa bojového umění je ve filmu obsažen – jak napovídá již název – svět zenového (v Číně chanového) buddhismu. Prvek tajemna ve filmu tedy netvoří magie ale náboženství, za hranici reality film zajde jen lehkým „dotekem zenu“. Kromě buddhistických motivů je film „zenový“ i po vizuální stránce; střih akčních scén záměrně pracuje s chybami, kterými chtěl Hu přinést obraz blíže divákovi: “Diváci sami jsou kamerou. Nechci, aby diváci seděli a dívali se, chci, aby byli v pohybu.” Vidět tento film je skutečně kulturním zážitkem, který se vyrovná klasikým historickým eposům západní kinematografie (řekněme Vláčilovo Údolí včel), nebo (o dost známějším) klasickým japonským historickým filmům (Kurosawa).

plakát

Du li shi dai (1994) 

Historka o Konfůciovy reinkarnovaném do dnešního Taiwanu, který se dívá na společnost, kterou "stvořil" a která ho za to má ráda, ale zároveň pokrytecky vidí konfuciánskou morálku jen jako prostředek k maximalizaci vlastního prospěchu, slouží jako metafora pro současný Taiwan. Yangovu Taipei v tomto filmu obývají samí podnikatelé, mediální osobnosti, umělci, vládní úředníci. Všichni si jsou to kolegové a znamí, ale zároveň si všichni navzájem vráží kudly do zad. V dlouhých dialozích (a někdy i monolozích) nám odhalují své vnitřní světy, své tužby, dilemata... je tu ale i hodně reflexe nad současnou taiwanskou společností, uvízlou v rozporech mezi tradičními hodnotami a moderním individualismem: jedna dvojce, například, se má brát na základě dohody mezi jejich rodiči (tradiční dohodnuté manželství, pro Evropana těžko představitelná záležitost), na druhou stranu se ale dopřávají co největší svobody - tedy alespoň navenek, poměr sil zde není vyrovnaný; úředníci cynicky vtipkují o tom, že stát je v demokracii největší firma - splývá hranice mezi individuálními a kolektivním zájmy; syn otce odsouzeného za korupci jím pohrdá, sám ale pracuje na kariéře v pletichářském byrokratickém aparátu. Jak je z popisu asi vidět, film je - stejně jako většina Yangových filmů - bohatý na postavy a dialogy, skoro jako románové vyprávění.

plakát

Elysium (2013) 

Nevidím důvod tomuto filmu vyčítat odtažitost postav, protože v podtextu celého filmu - i předchozího DS9 - je, že lidi jsou kurvy. Dobro a/nebo happy end se tu uskutečňuje hlavním postavám navzdory. Wikus Van De Merweje samozřejmě hned od začátku odporný antihrdina, kdežto Max je nedobrovolný mesiáš/antihrdina, takže mnohem rozporupnější postava. Celkové ladění příběhu nepřipouští takovouto babbittovskou postavu v hlavní roli, těžko si představit úředního šimla v přestřelce s bojovými droidy apod.. Na začátku příběhu je divák slovy jeptišky - vychovatelky seznámen s tím, že hlavní hrdina dokáže velké věci, načež další líčení naváže tím, že mu klade překážky do cesty. Nic by se nezdálo nemožnější, než že hrdina může uskutečnit velkou věc. Sled událostí, které ho k něčemu takovému dovedou, je nepředvídatelný a ve vyprávění se otevřou dveře pro překotnou akci. Máme tu zajímavý mix akčního scifi (některé momenty jsou opravdu hypnotické) s klasickým scifi (nastínění politiky apod.) se špetkou sociálního dramatu ("klasičtí" autoři hard scifi většinou píšou o vědcích, kosmonautech, apod., zkrátka o elitách) a paralely k současné realitě v Blomkvistově vizi budoucnosti nemůžou vnímavého člověka nechat chladným. Podle mého dost osobitý film, i když už možná ne tak nekonvenční jako DS9.____Já tento film beru jako metaforu pádu ancient regime: když nazraje čas padne Bastila, Marie Antoaneta je dovlečena na gilotinu... E. Burke si nad tím sice povzdechne, ale sám uzná, že se věci musí změnit.

plakát

Ex Machina (2014) 

Výborný film, jehož ústředním motivem je strojové vědomí. Jak víme díky kritikám Turingova testu jako je argument čínského pokoje, schopnost inteligentně odpovídat na otázky není dostatečná pro prokázání schopnosti porozumění, a tedy i skutečné inteligence a/nebo vědomí. Závěr filmu ukáže, že hyper-inteligentní stroj má skutečné vědomí, protože prokázal, že má city a touhy (touha po svobodě). Film výborně ztvárňuje filozofická témata, ale je také drama s dobrým spádem. V závěru uvidíme také docela nekonvenční práci s kamerou, která umocňuje defamiliarizaci.

plakát

Fei cheng wu rao (2008) 

Velice inteligentně pojatý romantický film, jehož kostrou tvoří dost nekomplikovaný příběh o vztahu krásné letušky a jednoho "normálního" nezadaného chlapíka okolo čtyřicítky, která je obalaná sérií vtipných epizod a duchaplných rozhovorů. Qin Fenovi (nezadaný chlapík) rozhovory s ženami, se kterými se pokouší navázat vztah, se točí kolem partnerských vztahů, a jsou rozhodně silnou stránkou filmu, středobodem je pak jeho kompikovaný vztah s letuškou Smiley, který ačkoliv dochází do vypjatých situací, nedává filmu sklouznout do sentimentality či schématičnosti. Pokud hledáte film, který vypovídá něco skutečného o lásce, sáhněte po FCHWR.

plakát

Five-Minute Films (1975) (TV film) 

The Birth of the Goalie of the 2001 F.A. Final rozhodně stojí za shlédnutí. Probation má dost překvapivou pointu. YOUTUBE: The Birth of the Goalie of the 2001 F.A. Final http://www.youtube.com/watch?v=azqZrefQT1Y&feature=related Old Chums http://www.youtube.com/watch?v=-CcuJdoCRJs&feature=relmfu Probation http://www.youtube.com/watch?v=Pep17HK6ue0&feature=related A Light Snack http://www.youtube.com/watch?v=4ejRXldBVoA&feature=related Afternoon http://www.youtube.com/watch?v=TcJoj7b5fnc&feature=related