mirliflore

Příjemný a zábavný film. Hlášky hlavních hridnů sice ze začátku působí trochu křečovitě, ale opravdu jenom ze začátku :) A konec je opravdu výborný, to se musí nechat. "Na malej okamžik jsem myslel,že máme problém." 85%

The World"s Fastest Indian je rozhodně zajímavý film, který funguje celkem dobře v jednotlivostech - standardně dobrý je tu Hopkins, dále bych vyzvdihnul nevtíravý, ale vůbec ne špatný hudební doprovod, a koneckonců i námět staříkova plnění jeho celoživotního snu stojí za to. Problém je, že to nějak prostě nefunguje dohromady a podívaná působí celkově velmi neosobně a odtažitě, že jsem si přes všechny nepopiratelné klady musel říkat "proč to vlastně Donaldson točil". Zkrátka, i když jednotlivé scény ve filmu vůbec nenudí, jako celek (s odstupem několika dní) tato cesta někam, aby se udělalo něco, působí jako by postrádala nějaký hlubší smysl. Navíc musím připočítat absenci silného zážitku. Přes tohle všechno jsem se ale u filmu docela bavil. 3,5*

Lidi, co pořád máet s tím, že je ten závěr překombinovanej? Ne, ten závěr je prostě krásná kardinální blbost, která přesně podrthuje tuhle výbornou komedii. Když by se ukázalo, že vrah je dejme tomu klon Alexandra Makedonského, taky by to nikdo neoznačil za "překombinovaný konec". Prostě by to byl nesmysl, který se musí při každém kritickém zkoumání sesout jako domeček z karet. A přsně tak tomu je tady, ale to vůbec nevadí. Tahle komedie je prostě úžasně vtipná, herci skvělí (zejména Peter Sellers a duo David Niven - Maggie Smith, ti jsou prostě okouzlující). Tenhle film rozhodně stojí za to. Hodina a půl skvělé zábavy, co chtít víc.

Most přes řeku Kwai je výborný psychologický film. Alec Guiness je naprosto úžasný a každou vteřinu, kdy byl na plátně, jsem si vychutnával. Zobrazení války nervů mezi Saitem a Nicholsonem je zobrazeno velmi dobře a věrohodně (pravda, je to dáno z velké části předlohou Pierra Boullea) a závěr je natočen přímo mistrovsky, skoro jsem nedýchal, a to jsem věděl, jak to skončí. Jediné, co mi celkový dojem kazí, je nudná dějová linka okolo Williama Holdena v roli Shearse, která mě vůbec nebavila a osobně bych ji zkrátil na polovinu, nechal bych tam jen tolik, kolik by bylo nezbytně nutné pro pochopení děje. Proto nemohu dát plné hodnocení.

3* možná nejsou úplně spravedlivé, protože Kmotr II jakožto film sám o sobě svoji kvalitu rozhodně má. Jeho smůla ovšem je, že existuje jeho starší bratříček Kmotr I. Pro mě osobně bylo kamenem úrazu to, že příběh Michaela coby Kmotra ve dvojce se v hrubých obrysech příliš neliší od příběhu Micheal coby Kmotra v prvním díle. Jistě, je tu spousta kosmetických změn v kolonkách jména a obličeje postav, místa, čas, ale zkusíte-li si oba dva příběhy vypovědět v 10 větách, příliš mnoho nového Kmotr II nepřináší. Zajímavý zvrat ohledně Michaelovy rodinné krize zase kazí Diane Keaton, které jsem nevěřil ani slovo. To vše je navíc zpracováno sice příjemně, ale dle mého názoru nedosahuje kvality zpracování prvního dílu. Pravda, ten byl geniální, takže ani tak se Kmotr II nemá zač stydět, ale zkrátka to, co jsem o Michealovi viděl v druhém díle, jsem viděl i v prvním, a lépe (porovnávám-li např. konečné zúčtování s protivníky). Velmi dobrý nápad bylo ovšem zpracování mládí Vita Corleona (famózní Robert De Niro), které ovšem nebylo doslova vzato vyprávění o jeho vzestupu, ale spíš pár epizod z jeho mládí. Dvě tři další epizodky navíc by vůbec neuškodily, samostatný film také ne. Dohromady vzato, Kmotr II jsou asi nejsilnější 3*, které jsem dal, ale kvůli zřejmě) nepřekonatelnému prvnímu dílu nemohu jinak.

Velké zklamání. Chtěl jsem vidět další Smrtonosnou past a zatím se mi dostalo do rukou jenom docela dobře provedené béčko alá vandamovky atd. jenom s Willisem. Všechno, co dělalo Pasti Pastěmi, je pryč - McClane už je totálně nesmrtelný (no, padouchové ostatně stejně tak), nadhled je pryč, hlavní záporák nemá charsimatu ani co by se za nehet vešlo,hlášky a džouky a ž na pár výjimek křečovité. Pravda, čest výjmkám, jako např. dialog o Bobba Fettovi anebo hláška s agentem Johnsonem. Ze sledování filmu má člověk dojem, že hackování je jednodušší než si uvařit kafe (rozhodně to je rychlejší). Akce je silně přehnaná (scéna se sejmutím vrtulníku je jen vrchol ledovce). Ale abych nebyl úplně nespravedlivý, kladné postavy aspoň nesjou nesympatické a Bruce se opravdu snažil. Jediné, co Die Hard 4.0. dokázal, bylo, že jsem dostal strašnou chuť se znovu podívat na první Smrtonosnou past.

Silnější 3*. 21 gramů má sice trochu zvláštní atmoseféru, jednotilvé scény jsou zvládnuty celkem dobře a herci jsou výborní, ale na druhou stranu, na potenciál, jaký příběh měl a má, to zas tak silný zážitek nebyl. Celkově to působí příliš chladně. A co se týče zpřeházených scén, nebyl to od Iñárrita úplně nejšťastnější krok. Je sice pravda, že v některých momentech je to fajn a pozitivní, že člověk tápe a musí přemýšlet, ale u některých scén to bylo zbytečné (i když to nevadilo) a u některých scén to bylo vyloženě špatně, protože prozradily příběh příliš dopředu a přes veškeré mé doufání, že se nakonec ještě stane něco, co to celé převrátí naruby (v určitém okamžiku jsem dokonce přesně věděl, co by to podle mého vkusu mělo být, ale - nebudu spoilerovat), příběh k mému zklamání příběh relativně lineárně dospěl k svému konci.

Kdybych byl býval věděl, že nemá smysl očekávat, co se z toho všeho vyvrbí, hodnocení by bylo vyšší. Cesta lodí i vše předtím je totiž zvládnuté naprosto precizně, i když třeba tolik nevtahuje do děje; například ona velmi chválená (a objektivně řečeno i dobře udělaná) scéna s útokem valkýr mnou nijak nehnula. Dostatečné vychutnání filmu mi pokazilo to, že jsem celou dobu čřekal, "co z toho bude", tím pádem jsem si neužil tolik cestu lodí (která je, znovu opkauji, natočená naprosto precizně). O to větší zklamání pak bylo zjištění, že všechen děj okolo kolonela Kurtze je blbost bez výpovědní hodnoty, beze smyslu a bez patřičné atmosféy. Kvalita filmu má obecně klesající tendenci. No snad se na Apokalypsu podívám později, náležitě poučen, a hodnocení poupravím.

Poměrně zklamání. Filmu bych vytkl hned několik věcí. Za prvé, výkony pánů Washingtona a Crowea mě tedy rozhodně nepřesvědčily, a to je normálně docela uznávám. Zvlášť Denzelovi ta role nesedla, nevěřil jsem mu ani slovo. Za druhé, snímek byl moc dlouhý. Obyčejně nejsem proti dlouhým filmům, proti Spartakovi nebo Lawrencovi neříkám ani slovo. Ale zde mi mnohé pasáže přišly hluché, nepřispívaly nijak nově k vykreslení Lucasova rodinného kšeftu nebo Richieho motivů. Hodina filmu by šla klidně useknout a vůbec by to neuškodilo, o celé problematice by divák nevěděl o nic míň. a za třetí, připadalo mi, že se Ridley Scott snaží udělat svůj film až moc "kmotrovsky", hlavně Lucasovo zatčení (to se snad ani nedá brát jako spoiler), a rozhodně to nevidím jako klad. Na Americkém gangsterovi jsem nenašel nic, kvůli čemu by si zasloužil víc jak 3*.

Çetin Inanç natočil ve světové kinematografii nevídané filosofické dílo, které ho řadí na roveň takovým velikánům, jako byl Andrej Tarkovskij či Ingmar Bergman. V symbolickém (možná ještě lépe alegorickém) snímku, byť myšlenkově velmi různorodém, dominuje zejména autorova životní filosofie tzv. pozitivního voluntarismu, tedy, že základem lidského konání je vůle, a ta dokáže překonat jakékoliv překážky. S tou souvisí autorova víra v člověka a v jeho schopnosti. Nejlépe to ilustruje slavná symbolická scéna s rozbíjením kamenů. V ní Çetin Inanç vyjádřil, že člověk, má-li pevné odhodlání, dokáže zdolat - "rozbít" - veškeré životní překážky, ať by vypadaly sebevíc nepřekonatelně. Stejně tak dokáže jít dál, ba až skákat, přestože se mu na nohy lepí problémy, stejně jako hlavní hrdina dokázal skákat s balvany přivázanými k nohám. Filmoví experti vidí děj filmu jako exkurzi do lidského nitra a nesutálý boj s negativními lidskými tendencemi, jako například s agresivitou, vyjádřenou červenými medvědy. Režisérův optimismus samozřejmě nedovolí hlavním hrdinům, obdařeným silnou vůlí, podlehnout, a tak nakonec zvítězí i nad zlem obsaženým v nich samých - ztělesněné Čarodějem. Závěrečné zúčtování s ním - tedy rozdělení Čaroděje na dvě půlky, ukazuje na určitou rozdělenost zla - v souboji s lidským dobrem nemůže vydržet celé a nerozdělené. Také se zde objevuje, byť jen lehce, autorův pacifismus. Hlavní hrdinové nedokáží mečem nepřítele porazit (nejsou jím dokonce schopní ani useknout agresivním medvědům končetiny, což holými rukami dokázali). Teprve, až se meč přemění na rukavice, symbol touhy smysluplně pracovat, může být zlo v nás definitvně poraženo. Çetin Inanç pojal technciké ztvárnění filmu velice osobitým způsobem. Některé střihy hraničí až s postmodernou, kdy se ve filmu mísí různé časové a prostorové roviny, což naznačuje nejistotu života v moderní společnosti. Snímek je ovšem tak myšlenkově nabitý a náročný, že divák uvyklý plytkým hollywoodským počinům jej zřejmě neocení. P.S. Netřeba dodávat, že úroveň triků budí úžas dnes stejně jak před těmi 25 lety.