Phlame

Clannad má rozhodně jeden z nejsilnějších příběhů, co kdy svět anime viděl. Nejlepší není příběh jako celek, ale jednotlivé střípky, osudy zejména vedlejších postav - konkrétně kvůli Fuuko ukápla i nějaká ta slza. To se mi právě na všech anime od Key líbí (Key = studio stojicí za mj. Angel Beats!), jsou propracovány do detailu a absolutně všechny postavy jsou vymyšleny zajímavě a žádná nenudí. Navíc je vše doplněno spoustou humoru, ať už se jedná o Okazakiho cynismus, Sunoharovu ztřeštěnost, Botana, nebo části "Fuko appears" (kdo neviděl, nepochopí, kdo viděl, nezapomene). Podstatně hůře je na tom "After story" (sequel), který se snaží věnovat se čistě jen hlavní dějové lince a hlavním postavám (takže seriál se pak tváří jako dokumentární cyklus "Ze života teenagera").

Opravdu srdceryvný, leč pesimisticky laděný příběh, se správně temnou atmosférou a notnou dávkou tragédie. Nějaký ten zvrat je tu snad v každém díle, ale to, co se stane v desátém díle vás zarazí do židle, vyrazí vám dech a na vteřinku zastaví srdce. Celý příběh by se dal rozdělit na tři části - první část (do desátého dílu) se mi osobně líbila asi nejvíce (vyvíjení vztahů, atd.), neméně dobrá je druhá část, o něco temnější než ta první. Třetí část (od 20. dílu) je asi nejslabší, dodává jakýsi dojem nepřístojnosti, přesto si seriál po celou dobu udržuje velmi vysokou úroveň. V tomhle anime neexistuje ryze kladná postava, všichni jsou záporáci. Hlavními a zároveň nejlepšími postavami, jsou dvě první čísla Ein a Zwei, platí, že originál je nejkvalitnější a se zvyšující se číselnou hodnotou se kvalita snižuje. Nicméně Ein by nemohla být bez své dvojky, kdyby existovali samostatně, seriál by byl daleko méně zajímavý, právě, protože se svou odlišností navzájem doplňují a spolu tvoří perfektní celek. Ein je loutka v pravém slova smyslu, nemá emoce, necítí zášť, strach, nemá vůli samostatně existovat a jejím jediným cílem je sloužit. Zwei loutkou být nechce, nemá rád vraždění a věří, že dokáže dosáhnout svobody, chce znát svou minulost a chce se vymanit z područí oné zločinecké organizace. Sledovat vývoj jejich vztahu je to nejlepší na tomto anime (nutno však dodat, že jsem doufal v trochu jinou "povahu" jejich vztahu). Ovšem ani vedlejší postavy nestrádají, hlavní záporák - Scythe Master je magor v pravém slova smyslu, Claudia je ta paní, kterou byste rádi měli za sousedku, abyste ji mohli šmírovat přes balkón, a ostatně všechny postavy mají něco do sebe, mají svůj vlastní příběh a žádná z nich nenudí. Zřejmě se můj názor podstatně liší od ostatních zdejších názorů, nicméně já jsem byl se seriálem velice spokojen, hold se asi autoři strefili do mého vkusu.//90%. Anime, které není pro každého. Buď se vám to bude moc líbit, nebo vůbec. //

Výborně natočeno, scénář má ten správný zvrat, kterému se v odborné terminologii říká "mindfuck" a Rooney Maru budu muset zařadit mezi své oblíbené herečky, perfektní výkon, její postavě budete věřit a doufat, že se její situace zlepší. Nečekaně dobrý film, dokonce bych se odvážil konstatovat, že se jedná o doposud nejpovedenější film roku. //95%. Po všech stránkách skvělé.//

Překvapivě mnohovrstevnaté anime. Spoustě lidí se nelíbí brutalita tohoto seriálu. Já bych to nenazval brutálností, jako spíše surovostí. Krvavé scény slouží jen jako vycpávka pro slušný příběh s propracovanými postavami. Jasně, lidem vybuchují hlavy a těla se lomí v půli, ale co je právě surové a co se mi zároveň moc líbí není příběh jako celek, nýbrž příběhy jednotlivých postav. Nejlepší postava je zjevně Lucy, její pomalá chůze, děsivý pohled a zvučný hlas (chválím dabing) je kombinací, jež nahání husí kůži (o poznání horší je na tom její roztomilé alter ego, ale ten kontrast beru), sledovat její příběh mě vážně bavilo. Nebo třeba Nana (pozn. Nana je vězněm číslo 7, nana znamená japonsky číslovku sedm), která je stejně mírumilovná, jako je Lucy smrtonosná. Mayu, která byla jako dítě znásilňována nevlastním otcem, za což ji dávala vinu její vlastní matka a vyhodila ji z domu... Proto je ten seriál surový, ne brutální, ale surový. Je drsný, nic není přikrašlováno, má optimistické chvilky, ale jeho síla spočívá ve chvilkách pesimistických. Pak je tu ten perfektní soundtrack na míru (Lilium), chorály navozují tu správnou, tajemnou atmosféru... a našla by se spousta dalších kladů, ale už to nebudu prodlužovat. Mé nové oblíbené anime. Jen škoda toho počtu epizod, chtělo by to ještě alespoň jednu sérii. //98%. Perfektní.//

Druhá a zároveň poslední série méně řeší ekonomiku a více vztah Lawrence a Horo, rovněž se objevují další nové zajímavé postavy a celkově je vývoj příběhu o něco dynamičtější než tomu bylo v sérii první. Jinak si seriál udržuje kvalitu a opět nemám co vytknout. //95%.//

Úplně první (a v době psaní tohoto komentáři i jediné) anime, které jsem shlédl a velmi (kladně) to na mě zapůsobilo. Faktem je, že vývoj příběhu je docela pomalý a možná až příliš často se zabývá rozborem směnného trhu a tamější ekonomikou, než-li hlavní dějovou linií. Přesto se tohle pro mě stalo srdcovkou, vztah Horo/(Holo) a Lawrence je zajímavější a propracovanější než leckterý vztah postav v hollywoodských romantických filmech. Animaci hodnotit nemůžu, ale co hodnotit můžu je hudba, zejména úvodní písně obou sérií jsou naprosto perfektní. Jediná věc, která mě mrzí je, že byly natočeny pouze dvě série a třetí (téměř na 100%) nebude a příběh tak zůstal otevřen. O důvod víc přečíst si novely, kterých je celkem 17 z nichž pouze 7 je přeloženo do angličtiny... hold se musím naučit japonsky. //90%. Srdcovka.//

Když se dvě psychicky narušené osoby do sebe navzájem zamilují, ale ani jeden to tomu druhému nedokáže říct, a tak využívají lstí a falešných záminek aby se spolu sblížili a divák se dočkal šťastného konce. Na první pohled ničím zajímavý scénář, nicméně bravurně zahraný sympatickou dvojicí Cooper, J-Law, kteří se perfektně doplňují a jejich vzájemná chemie mně bavila i přes docela obyčejnou zápletku. Z letošních nominací na Oscary jsou tihle dva asi jediní, kteří by si jej zasloužili, budu držet palce. //80%. Romantický film číslo dvě roku 2012, v těsném závěsu za Perks of Being a wallflower.//

Perfektní, od začátku do konce, každý z šesti příběhů je odlišný a zároveň všechny mají tolik společného. Pokud se dokážete v rychlém sledu jednotlivých příběhů zorientovat, budete se po celou dobu stejně jako já velmi dobře bavit a pokud vám snad něco nebude dávat smysl, v závěru se celá mozaika spojí do jednoho dokonalého celku. Mitchell je borec, tímto výrazně postoupil směrem nahoru na mém seznamu "Knihy, které si chci přečíst a pravděpodobně si je nikdy přečíst nestihnu.". Zpracování je na jedničku, hlavně linie Sonmi je vizuální majsterštych. Určitě se na to mrknu minimálně ještě jednou. //100%. Nemám co vytknout. Pro mně nejlepší film roku 2012.//

Nenápadný příbuzný velikánů jako BBT, HIMYM nebo Friends. Sitcom, který stojí a padá na jeho postavách, avšak na rozdíl od BBT a HIMYM, v Community jsou naprosto všechny postavy perfektní. Ať už je to narcistický právník Jeff Winger, napůl robot Abed a jeho kamarád, geniální instalatér Troy, chytrá Annie, rasista Pierce nebo "That's nice" Shirley, ale i vedlejší postavy jsou skvělé - "učitel španělštiny" Chang; naprosto heterosexuální děkan; gangster/důchodce/válečný veterán Leonard, podivíni jako Vikki a její ještě podivnější přítel.. a mohl bych ještě dlouho pokračovat. Jo a Britta, ale ta nikoho nezajímá. První dvě série jsou skutečně bezchybné, postavy se neustále vyvíjí a během toho zvládají sršet humorem. 3. série je bohužel výrazně slabší, stále je zábavné sledovat vývoj postav a některé epizody jsou na vysoké úrovni, ale už nejsou tak vtipné. Doufejme, že scénáristé nevystříleli všechny náboje a nebudou odteď střílet jen slepýma. //1.série - 95%. 2. - 90%. 3. - 75%. První seriál, který si rád pustím znova. A pak znova.//

Zprvu jsem byl trochu skeptický, ostatně stejně jako u každého filmového muzikálu jsem se obával pěveckých schopností herců. Nicméně jsem se obával zbytečně, casting byl zvládnut perfektně, Jackman je výborný, Anička Hathaway má parádní výšky, podobně, ne-li lépe je na tom Amanda Seyfried a Russel Crowe opět dokazuje, že není role, kterou by nezvládl. Netřeba hodnotit obsah, Viktor Hugo před těmi dvěma sty lety věděl co dělá a jeho dílo nezestárne, což dokazuje to nesčetné množství různých filmových, divadelních a muzikálových adaptací. Natočit Bídníky znamená vsadit na jistotu, to nelze zkazit. Dvě a půl hodiny je hodně, ale dá se to bez újmy přežít a závěr byl (alespoň pro mně) velice emocionální. Každopádně mi nezbývá než hodnotit všemi pěti, muzikály mám rád a těch kvalitních je málo. //90%. Výborné zpracování notoricky známého příběhu.//