jasse

Velmi působivý, černobílý film o hudební skupině Joy Division a o jejím lídru, Ianu Curtisovi. Režisér kapelu obdivoval, stejně jako Iana Curtise a na tom filmu je to znát - je natočen velmi vlídně a přívětivě. Navíc je to bývalý klipař, tudíž se na celý film velmi dobře dívá. Hudbu Joy Division znám, ale nikdy mi nenapadlo si pustit jejich klipy, nebo celý koncert. Když jsem to po shlédnutí filmu udělala, zcela mě ohromilo ve filmu naprosto věrně ztvárněné prostředí, ve kterém se kapela pohybovala (studio, kluby), a také podoba hereckých představitelů s reálnými muzikanty. (no přiznávám, že Sam Riley je trošku větší fešák než Ian). Herecké výkony perfektní, jejich vystupování, pohyby, pohledy jsou naprosto autentické. Je zajímavostí, že Anton Corbijn kdysi stříhal taky pár klipů Nirvaně. Dnes se uvažuje o natočení filmu o Kurtu Cobainovi, kde má Kurta hrát Joe Anderson, který ztvárnil jednoho z muzikantů v tomto filmu (Hooka). Control mi zůstal dlouho v paměti - všem kapelám, nebo jiným osobnostem v šoubyznysu bych přála takovýto životopisný film. Pět hvězdiček, bez debaty.

Pro Kanaďany je toto téma citlivé a Paul Gross jako správný Kanaďan se s vervou pustil do jeho ztvárnění. Bojové scény nemají chybu, ale trochu na mě tento film působí, jakoby režisér sám nevěděl, co chce vlastně natočit. Výtky, že film je nudný a lovestory v něm je zbytečná, ale neberu. Lidi se milovali i uprostřed válečné vřavy...Jediné, co mi přišlo vyloženě k smíchu, bylo vylíčení odvykačky na morfinu závislé sestřičky - půvabná dívčina v krajkové noční košili vzdychající v náručí svého přítele se k realitě nepřibližuje ani náhodou...Naopak mi velmi imponoval zvláštní suchý humor Michaela Duneho, který se táhne celým filmem. A na Paula Crosse se dá taky celkem koukat...

Klasika, ve své době nová, převratná věc, i když Cameronem natočená za pár šupů. Možná měl tenkrát víc štěstí, jak rozumu, ale tohle se mu opravdu povedlo - po svém prvním úletu Piraňa2 je na Terminátorovi vidět, že se z něj klube špičkový režisér. Geniální, jednoduchá zápletka, tak jednoduchá, že jsem ji pochopila i při prvním shlédnutí před mnoha lety na rakouské ORF s německým dabingem. Stísněná atmosféra, slušné tempo, přesvědčivé herectví všech představitelů. Tak jak zřejmě chlapům zůstal v paměti nezapomenutelný Arnie, (a možná vlasatá Linda Hamilton), já zas nikdy nezapomenu na Kyla Reese v podání Michaela Biehna. Jeho tehdy neokoukaný zjev s výraznýma očima a jeho statečný, leč předem prohraný boj s umělým zloduchem mě tehdy uchvátil a nepustilo mě to dodnes. Michael Biehn měl po této roli našlápnuto do holywoodských výšin, nikdy nepochopím, proč se tak nestalo. Jeho válkou unavený voják z budoucnosti, ztracený v našem světě, plachý ve vztahu k ženě, který dosud nestačil poznat, získal sympatie všech. Ještěže jeho herecký výkon ocenili diváci, kritici i on sám aspoň po letech. - Prý mají Amíci tento film uložen kdesi ve sklepě pro další generace a já s tím jenom souhlasím.

Že je to béčko hrající se na Osudovou přitažlivost je jasné už po pár minutách. Ale vydržela jsem, sic mi daly zabrat dost nepochopitelné střihy a nepříliš přesvědčivé herecké výkony obou hlavních představitelů. Celou dobu jsem podezírala Jimovu kolegyni z práce a ejhle: závěrečné vysvětlení pro mě bylo stejně překvapivé, jako pro Jima...vcelku souhlasím s poslední větou v dovětku filmu, že Jim nikdy zcela neuvěřil oficiálnímu vysvětlení celé věci. Já taky ne.

..."Měl jsem fakt dilema.Budu bubeníkem v kapele Toma Pettyho, nebo začnu od začátku s tím, že budu hlavní zpěvák a kytarista v kapele, budu dělat něco, co jsem nikdy nedělal a čeho se docela bojím?" Dave Grohl se tehdy rozhodl dobře... neměl to lehké, nálepka TOHO bubeníka z Nirvany mu zůstala opravdu dlouho, důkazem jsou záběry z autogramiád, nebo z tiskovek, když Foo Fighters začínali. Dokument podrobně popisuje Davovy začátky s formováním kapely a cestu vzhůru, kdy si také prošli krizemi... Nebylo určitě lehké po úspěšných letech v Nirvaně opět přijíždět na koncerty v malých klubech a začínat znova, ale dokázal se poučit z chyb Nirvany a vyvarovat se jich v existenci své vlastní kapely. To všechno je v tomto dokumentu vidět - zajímavě zpracovává vzpomínky bývalých i současných členů Foo Fighters, graduje koncertem ve Wembley a pak poklidně končí nahráváním posledního alba u Dava v garáži...i s Kristem Novoselicem. Skvěle jsem se po celou dobu bavila, také proto, že Dave je perfektní vypravěč a celému snímku dodává potřebnou šťávu. Už dlouho jsem neviděla tak dobrý dokument.