jasse

... ale houby, nikdo přesně neví, proč se Kurt zabil a všechny kolem něho to tehdy překvapilo. Všichni počítali s tím, že se jednoho dne předávkuje, ale že by našel odvahu ukončit svůj život sám, to nečekal nikdo. Všichni kvůli tomu mají dodnes výčitky svědomí, to je evidentní. Dá se to jen dedukovat, z toho, co se kolem něho v posledních měsících dělo a co se stalo. Dá se to i předpokládat, díky dědičné dispozici. Dá se to i chápat, kvůli Kurtově povaze, díky které neviděl jiné východisko. A houby ví i Gus Van Sant. Tudíž mi jaksi uniká, kdo mu dal právo se "inspirovat" k vytvoření filmu o smrti právě Kurtem Cobainem. Naštval mě šíleně tím, že věrně zkopíroval Kurtovu podobu, jeho oblečení, jeho povolání, ale zbytek si úplně vymyslel. Když je tedy ten film "pro Kurta, ne o něm", tak proč nezvolil pro svou postavu jinou "image"? Prostě ho podezírám, že i když film má být nekomerční, tak prostě komerční bude, jen kvůli tomu jménu Kurta Cobaina, se kterým si každý ten film spojuje - běžní fanoušci si ho nenechají ujít a budou akorát zklamaní. Proč například naprosto věrně zkopíroval vzhled toho skleníku, a přitom vnitřek domu byl hnus - tak odpornou kuchyň by ani špindíra Courtney nesnesla. :)..Blake z filmu měl být úspěšný, a přitom bydlel v domě, kde byl nábytek jak u cikánů. Je to trochu nelogické a nechápu, proč Sant takto řešil interiér toho domu. Ale to je jen taková nepodstatná drobnost. První půlka filmu mě teda trochu iritovala. Trochu jsem se pobavila scénkou, jak si Blake huláká u ohně jakousi americkou vlasteneckou píseň, tu poznají určitě jen Amíci, my ne..a proč ji zpívá, naprosto netuším. Možná ji dobře znal, a líbilo se mu zařvat si ji v tom lese - třeba ho jako zpěváka upoutala ta akustika tam...Pak scéna s prodavačem reklamy ve Žlutých stránkách - ten chlap absolutně netušil, s kým mluví, prostě úspěch je opravdu relativní... Nějak nerozumím tomu, proč jsou některé záblesky z Kurtova života tak zřejmé... proč Sant tyhle známé věci ve filmu použil tak okatě, a jiné ignoruje. Nebo si je zcela vymyslí - například návštěvu Kim Gordonové (ze Sonic Youth), která hrála zřejmě nějakou zástupkyni nahrávací společnosti. No jasně, chtěla pomoct, ovšem samozřejmě neúspěšně - jako všichni...Spíš chtěla, aby se vrátil k práci, k turné, aby dál fungoval, jako před tím...to chtěl i manažer, který ho v domě hledal, chtěli to i chlapi z kapely, co mu volali...Všichni po něm něco chtěli...i ten týpek z domu, co chtěl poradit s nějakou písní, nebo ten, co po něm chtěl peníze... A tady už jsem začínala Santovi rozumět. Začínalo se mu dařit ukázat, proč je Blake tak unavený, prázdný, apatický.....A když jsem se dostala k té improvizaci ve studiu, to už byl Kurt....Poslední emoční úder pro mě byla píseň Death to Birth, je naprosto úžasná, herec ji zazpíval (i prý napsal) přesně, jakoby ji asi zpíval Kurt.. No a ten závěr - ty zvony - to už snad pochopil každý.... - Jistěže to není životopisný film, tudíž mi (ne)vadilo, že nepodává žádné informace. Na dlouhé statické záběry jsem si zvykla a (ne)vadily mi. Naprosto nepodstatné postavy a jejich nic neříkající dialogy mi taky (ne)vadily. Chybějící příběh mi taky (ne)vadil, protože ho známe. Ve filmu samozřejmě není žádné šokující odhalení, Courtney Love, nebo její charakter, je jen hlasem v telefonu. A neexistuje tu žádné vysvětlení tragické události. Věci se prostě jen staly. Možná mi trošku nestačilo Pittovo ztvárnění duševního stavu jeho postavy, hlavně v závěru. Čekala jsem trochu víc, ale tou jeho písní si u mě fakt šplhnul. Dal do ní tolik bolesti, kolik jí asi Kurt v té době v sobě měl....Celkově ten film nezatracuju, ale chce to hodně trpělivosti a mě osobně akorát rozčílil...Souhlasný komentář: MA.KI

Pravdivý příběh o vdovci, který chce léčit svůj zármutek ze smrti své ženy a matky svých dvou dětí změnou - koupí nového domu s pozemkem, na kterém jak zjistí, se nachází ZOO. Rozhodně se ji oživit a otevřít a i když ze začátku nic nejde hladce, podaří se mu to. Celý příběh má šťastný konec - "...a proč ne?" - Ve filmu mě zaujala neobvyklá, prosluněná, zvonivá hudba od Jónsiho a taky tu má pár písní Mike McCready z Pearl Jam, dále zazní skladby od Neila Younga, Toma Pettiho, Boba Dylana, Chrise Cornella a dalších (jak už je u Crowa zvykem).

Pearl Jam zahráli svůj akustický set s naprostou lehkostí a virtuozitou, kterou by od nich v té době málokdo očekával. Nádherný soulad kytaristů Stona Gossarda, Mika McCreadyho a Jeffa Amenta doplňuje svou vynikající hrou na bicí tehdejší bubeník Dave Abbruzzese, který kupodivu použil klasické hůlky místo štětců, jak bývá na Unpluggedu zvykem. A když se na stoličku usadil Eddie Vedder s vlasy schovanými pod kšiltovkou a spustil nádhernou Oceans, člověk málem zapomene dýchat. Vedderovi při jeho vášnivém zpěvu plném emocí vůbec nevadily kamery, na které zatím nebyl příliš zvyklý. Pecky z debutového alba "Ten" jako Alive, Jeremy, Even Flow a bonusová State of Love and Trust zněly v akustickém hávu krásně a zajímavě, pořadí skladeb fungovalo perfektně a já jsem jen čekala, kdy Eddie už nevydrží sedět na té stoličce...Dočkala jsem se ve skladbě Porch, která byla spolu s písní Black vrcholem večera. - Když o rok a půl později vystoupila na Unpluggedu Nirvana, nikdo z techniků se neodvážil ani promluvit, natož jim vstoupit na scénu, nebo celé vystoupení nějak upravit. V případě Pearl Jam je ještě různě usměrňovali a pořad trochu sestříhali, ale oni svým sebejistým výkonem už tehdy dokázali, že jsou kapelou neméně velkou. A jsou jí dodnes. .........

Zajímavé, líbivé (nádherní chlapi), gradující a naprosto předvídatelné v závěru. Tohle nemohlo jinak dopadnout.

Naposledy jsem tento pořad viděla před několika lety - na tohle prostě nemám žaludek.

ehm...tak Sebastian byl mladý, velmi pohledný kapitán pretoriánské gardy, což byla osobní stráž samotného římského císaře. Takže vlastně takový bodyguard, jestli to dobře chápu. Od toho už je krůček k tomu, co nám předvedl režisér Weigel, který tam holt téma homosexuality musel mít. Mě osobně docela šokovala herecká účast Michaela Biehna, ve stejném roce, kdy točil svého slavného Terminátora. Náš akční hrdina asi musel koukat, cože mu to jeho agent v Evropě dohodil. Do dneška se mi nepodařilo zjistit, jak se k tomuto projektu dostal, který navíc nebyl s režisérem Weiglem jediný.

První sólové turné Michaela Jacksona Bad probíhalo od 12. září 1987 do 27. ledna 1989. Koncerty ve Wembley byly asi ve druhé polovině turné a přesto tu Majkl ukazuje neuvěřitelnopu formu, precizně odtančené choreografie a především živý zpěv. Ze začátku koncertu dával písně z repertoáru Jackson 5 a ze svého prvního alba Off The Wall, ale pak už se rozjedou písně z alba Thriller a hlavně Bad...diváci mohli poprvé vidět choreografie převedené z klipů na pódium, což bylo v té době poměrně unikátní. Doprovodná kapela byla vynikající, jména jako Jenifer Batten, David Williams, Jonathan Moffett, Greg Phillinganes se časem stala pojmem v hudebním světě. Také parta tanečníků a vokalistů se nenechala zahambit a spolu s Majklem předvedli všichni výborný výkon. - Dvd je velmi kvalitní, a na to, že vzniklo jako pracovní záznam, je to jeden z nejlepších zaznamenaných koncertů.

Dala jsem tomu 5* a nestydím se za to..:)...dnes už klasika, podobně jako Pomáda, Horečka sobotní noci, a spousta dalších pohádek, které nezestárnou díky nezapomenutelným písničkám.

Ze všech těch extra dlouhých klipů, kterým Majkl zatvrzele říkal "krátké filmy", se mi Ghosts líbí nejvíc. Michael Jackson si k drtivé většině svých klipů vybíral spolupracovníky těch nejvyšších kvalit - prostě sobě rovné. K téhle práci přizval samotného Stana Winstona, který pracoval nejen na všech maskách, ale vzal do svých rukou taky režii. Jelikož Majkl většinou přinášel vlastní nápady a rád do všeho mluvil, existuje záběr z natáčení, kdy se na něj Stan Winston naoko zlobí se slovy: tak ksakru, kdo je tady šéf? Tvůrčí spolupráce takových dvou mistrů musela přinést přinejmenším zajímavý výsledek. Děj je sice prostinký, ale trochu z něj mrazí, když si člověk uvědomí, že vystihuje Majklovy pocity z přístupu společnosti ke své osobě...Hudba je ovšem úžasná, stejně jako pozoruhodné triky, a Majklův tanec působí v mnoha momentech skoro nadpozemsky. Že se Majkl při téhle práci bavil, svědčí fakt, že si sám zahrál 5 postav ...Sledovat bonusy, ve kterých je ukázáno, jak vše vznikalo, je stejně napínavé, jako filmík sám. Zajímavostí je, že Majkl zapojil do téhle práce snad všechny svoje tanečníky a choreografy, kteří s ním v té době pracovali na turné. Jo, ti měli ty svoje prachy teda tvrdě odpracované...

V tomhle filmu je vynikající herecký výkon Charlize Theron plus hudba (vesměs písně z devadesátých let). Jinak po zhlédnutí tohoto a podobných filmů nabývám dojem, že střední škola se na Amících podepisuje víc, než je zdrávo.