kdosizrosy

Potkají se na umělecké škole. Ona a o on se sobě zalíbí, ale on s ní jaksi nemůže sdílet lóže. Proto se k nim přidá jeho kamarád, a tak spolu všichni tři začnou chodit (a když už ne chodit, tak aspoň spát). Castillos de cartón je takový příběh, který se prostě může stát - ukazuje výhodu toho, když jste ve vztahu tři, ale zároveň jeho úskalí - vztahy ve třech fungují zkrátka jenom na chvíli, tak či tak nakonec vždycky zůstanou dva anebo vůbec nikdo. Tudíž film je právě o téhle chvíli, o chvíli, kdy jsou všichni tři spolu. A pak to, bez nějakého hlubšího poselství, skončí.

Krásná ukázka toho, jak se za rok může změnit tolik věcí. City, chování, charakter, všechno. Jeden den má sice pěkný nápad, ale není v něm ani nic víc. Zkrátka taková oddychovka s hezkýma obrázkama na sobotní večer.

Příliš zdlouhové, nudné, nijaké. Jediné, co to zachraňuje, je Bill.

"Nevím, jestli jsem nešťastná proto, že nejsem svobodná, nebo že nejsem svobodná proto, že nejsem šťastná." Francouzská klasika s okouzlujícím Belmondem a ještě šarmantnější Jean Seberg, při které asi opravdu nelze nemít na paměti, že se jedná o kultovní film. Proto se v tom člověk asi snaží vidět víc, než v tom opravdu je, jenomže to v tom prostě nenajde. Scénář je, teď s odstupem času musím říct, skvělej, ale i tak nezachrání v podstatě velmi plochou a svým způsobem povrchní zápletku (která je, nutno říct, dobře a ne tak úplně tradičně vystavěná)."Když uvidíte pěkné děvče s boháčem, tak víte, že ona je milá a on je bastard." 3/4

Překrásná studie pohybu.

Další surrealistická polívčička z rozpočtu rovnající se ceně rtěnky v Holywoodu a další skvělá zvláštně poeticky snová vize. Tentokrát film nepotřebuje ani hudbu, ta snad jakoby byla němě prostoupena celým snímkem, ve všech jemných a jaksi nadpozemsky lehkých pohybech těla, v každém pozastaveném obraze, který by mohl být zároveň perfektní fotkou. Pro ty, kdo čekají děj nebo nějakou pointu, nemá smysl se dívat, protože nic takového tu není. Ritual in Transfigured Time je překrásná vizuální hřícka, taková, jakou dnes už zřejmě nikdo netočí.

Každý máme víc než jednu identitu, většinou si ale snažíme udržet jen tu jednu (..) Další snová halucinace pod taktovkou neuvěřitelně nadaného dua Deren/Hackenschmied. Je to zase jako kdyby se člověku něco zdálo a on vlastně nevěděl pořádně co, jen by se mu v mysli míhala spousta vizuálních vjemů, které by ho čímsi záhadným a fascinujícím vtahovaly do sebe. Škoda jen, že ve filmu není hudba, dodala by tomu ještě větší hloubku.

Jeden zkrachovalý vztah, který se po letech ponořil do šedavých vod všednosti - stejně jako film.

"Women can sense if you’re nervous. You’ve got to approach them like you’re the hot restaurant everyone wants to dine in." Už úvodní scéna vás nenechá na pochybách, že tahle seriálová jízda nebude žádná brambůrková nuda. Lip Service není nic jako sexuální stimulace pro taťky s lahváčem u televizí (byť místy může klidně taky být), ale především je to vcelku nestrojená dráma, bez ohledu na to, jestli jste na holky, na kluky nebo je vám to jedno. Opravdovost, charakter, upřímnost i vtip se prolínají snad každým dílem až do doby, kdy v první třetině druhé série režiséři odstřihnou tři nejlepší postavy. To bohužel znamená i násilnou smrt seriálu, a proto je dobře, že další díly točit už nebudou. Každopádně první série je skvělá a kdo má rád dobrou hudbu, přijde si tu navíc na své. (A k tomu ještě ta skotská angličtina!)

První série skoro za pět, zbytek se už ale bohužel táhne ve znamení dvou na nebi svítících hvězdiček.