Recenze (279)
Dr. Dolittle (1998)
Ten dabing zvířat, ty scény s psychiatrem a pokusem o důkazu mluvení se zvířaty, jsou moje oblíbené. Ale v rámci HBO v roce 2012, mě tento film začal nudit, protože toto (i Zamilovaný Profesor) se věčně protáčely i víc- krát za týden.
Fotr je lotr (2000)
Možná jeden z mých úplně prvních filmů určené dospělým, který jsem sledoval sám dobrovolně.
Četník a mimozemšťané (1979)
Jediný díl z Četníků, který jsem pochopil obsahu, a to ještě v době, kdy jsem problémy s pozorností u filmů ještě neměl tak silné (tehdy jsem pochopil film, který jsem ani neměl v úmyslu vidět, a měl to jen jako kulisu). Asi proto, že se mi strašně tehdy líbila ta syntetická hudba u scén s mimozemšťany.
Návštěvníci 2: V chodbách času (1998)
Pro mě totéž co ten první díl. Akorát proti prvnímu dílu, kde se zaměřovaly na to, jak středověcí muži se adaptují k dnešní době (spaní, jedení, koupání, řeč, ...), tak zde se řeší ještě kontroverzní společenská témata (stigmatizace nemanželských dětí, usekání rukou, mučení podezřelých), což jsem očekával.
Návštěvníci (1993)
Jeden z mála francouzských hraných komedií, které jsem viděl, pochopil obsah a líbily se mi. Dost hutný obsah, podobně jako u Fantozziho, což je u celovečerních filmů vzácné. Navíc na hrané komedie z poslední doby, vzácný groteskní obsah.
Lovecká sezóna (2006)
Právě proto, že to je průměrný 3D film, tak je mi to sympatické, protože není pompézní, namakaný, zpívající, a příliš populární.
Partička (2009) (pořad)
V letech 2011-2013 jsem se na to díval a smál se z toho (kdyby tohle dělali ve škole o přestávce, řval bych smíchy), i když jsem měl v tu dobu spát, abych šel do školy. Dnes mám problém s pozorností tohle sledovat.
Space Jam (1996)
Jako malý jsem to měl žrát, po letech jsem se koukl jenom na to, že to v té době bylo vzácné odvysílaní Looney Tunes vůbec, navíc s dabingem a obsazením typickým pro tuto sérii. Jinak nemusím kombinaci hraných postav s kreslenými, je to pro mně komerční a rušivý pro obsah.
Tři moulové (2012)
Na tohle jsem náhodou narazil a podíval se. Je to pro mně dostačující, ale jinak hrané grotesky ve stylu 30. let mě neberou.
Takešiho hrad (2002) (pořad)
Mnohem lepší, rozmanitější kola a uvolněnější bezpečnost než Drtivá porážka. Já bych do toho nešel. Navíc ty zvukové efekty z grotesek, navíc mnohdy ta elektronická hudba... Moje nejoblíbenější věci dohromady.