SHit4U

Konečně jsem mohl vidět to, čemuž předcházely nabušené trailery. Bohužel jsem nedostal to, co jsem očekával. Obsazení, barevné filtry, akční scény - vše napovídalo tomu, že dostanu opravdu hutný detektivní akční thriller. Což jsem vlastně i dostal, teda jenom z poloviny. Některé scenáristické řádně děravé boty nešly přehlédnout (třeba jak se zřejmě nehledanější muž ve velké Británii dostane letadlem z Nového Zelandu do Londýna). Příběh největšího kámoše Sternwooda- nedořešen. Příběh samotného Sternwooda- nedořešen. Příběh celého filmu- nedořešen. Dále pak snaha kameramana vyzkoušet všechny možné styly záběrů, které kdy byly použity (návštěva Warnse a jeho babičky). Na to jaké to mělo vynikající obsazení, a na to jak herci hráli opravdu dobře, bylo vše ostatní o level níž. Ještě, že jsem odolal a nešel na to kina. Jinak jako film před usnutím velmi dostačující.

Jak říkají hrdinové tohoto snímku: "Nemůžou to pochopit. Nebyli tam (v Afganistanu)." Díky tomuto dokumentu můžeme ale prohlásit, že jsme tam byli. Vizuálně opravdu strhující a některé střihačské libůstky opravdu příjemně překvapí. Bez mrknutí oka můžu prohlásit, že je to jeden z nejlepších dokumentů, které jsem kdy viděl a možná dokonce nejlepší válečný. Je sice pravda, že se tvůrci mohli zaměřit i na to, co se dělo po návratu domu, ale od toho jsou tu dokumenty jiné. Tento je o stresu, chaosu a o skutečné válce, v které je divák, díky kameře pobíhající mezi talibanskými kulkami, doslova přítomen. Mě osobně to opravdu vtáhlo do děje a chvilkami jsem se načapal (např. při poslední přestřelce, kdy je kamera umístěna na helmě medika), jak se snažím mírně přikrčený uhýbat kulkám a prosím boha, aby Já - Kim (medik) nezvedl hlavu a neschytal to...Úžasné!

Film rozstříštěný po všech stránkách. Scénárista spojil drsnou dobovou kriminálku, westernových (v tomto případě) 6 statečných, jakousi nadsázkou pojatou gansterku a doplnil o naprosto naivní, nereálné chování hlavních hrdinů, kteří všechno vyřeší jednou větou a ostatní jen chápavě přitakávají. Vizuální stránka se pohybovala mezi klasickými mafiánskymi filmy - příchod do podniku na jeden krásný dlouhý záběr á la Mafiáni, komiksovými adaptaci (protože některé záběry jsou jak vystřižené ze skicu) a filmy Michaela Manna. A pokud je většina filmu točena "pevnou" kamerou a závěrečný souboj je roztřesený, podivně sestříhaný a až televizně vypadající (kdyby tohle natočila ČT nikomu by to nepřišlo zvláštní), kroutíte na konci především smutně hlavou. Kam se poděla tvá nápaditost Fleishere...kam?... PS: Gonsling tady opravdu není dobrý.... PPS: Kdyby film vypadal jako v traileru, klidně bych pominul scénář a dal 4 hvězdy...

Och, mé srdce plesá. Indie po všech směrech - herci (neherci?), hudba, vyprávění, všechno! Jedinou vadou pro mě bylo, že jsem celou dobu tušil, jak film skončí, ovšem i tak jsem měl takovéto příjemné indie mrazení pří poslední scéně. Velice velice příjemné, dá se říct, že je to takový domácí vývar. Víte, že nebude servírovaný jako v pěti hvězdičkové restauraci, ale víte, že byl dělaný s láskou a že vám bude sakra chutnat!!!

Dá se říct, že až nešťastnou náhodou jsem se se svými 3 body dostal na čsfd projekci a opravdu jsem se moc netěšil, protože Alenku jsem viděl a při představě, že budu muset po druhé zažít sledování toho, jak se jeden z originálních filmových tvůrců musí napasovat do předem dané vizuální, příběhové škatulky, ve které nebude téměř žádná jeho vlastní invence, mě lehce děsilo.ALE! Musim říct, že mě Raimi překvapil. Tedy alespoň první třetinou, která opravdu hýří vtipem a která si spíše z celého filmu utahuje. Hlavně přehrávající (což není negativum, ale největší pozitivum filmu) Franco se svým až velmi často podezřele skelným a zarudlým pohledem. Spousta nečekaných, maličkých, ale právě o to zábavnějších gagů vedlejších postav. Žel bohu, po té co začne jít do tuhého a kouzelník musí začít zachraňovat svět, jde všechen vtip do pestrých a všemi barvy hrajících kytek a stane se z toho americká pohádka. Proč americká? tancující liliputi, starci, černoši a aby toho nebylo málo, liliputi musí být bilí, žlutí a černí a samozřejmě jeden z černých liliputů musí být výraznější roli a musí mluvit jako afroameričan vyrůstající v Bronxu (ať řekl, co řekl, pořád jsem slyšel Whats up nigga?). A nechybí samozřejmě ani dvoumetrový starec/mudrc s ohavně úchylnými fousy, který samozřejmě taky musí být černoch. KOnec se tak stává až příliš moderně pohádkový a starší publikum (starší 14 let) se prostě bude nudit. Je pravda, že Raimi ještě malilinko vystrčil růžky - maska čarodějnice Rachel Weisz - ale to bylo bohužel vše a trvalo to asi 3 vteřiny.

Úžasný vhled do fungovaní TPB a pro mě veliké překvapení jak neorganizovaní vlastně jsou. Spousta zajímavých postav. Některé z nich by zasloužili vlastní film - profesor Roger Wallis například. A i když to vlastně bylo o bojování proti Hollywoodu, celé to mělo nádech dobrodružného filmu. Kambodža, Laos, Švédsko, zaujatí soudci, zlá obhájkyně hollywoodu, policista, který dostal vyhřáté a dobře placené místo v hollywoodu, bývalý nácek, který finančně podpořil anarchistickou skupinu, hacker s velkým H (a velkou bradkou), IT technik, po kterém jde interpol a mluvčí TPB, který všemu čelí víceméně sám. Vhled do fungování materialistického světa velkých korporací a do jedné malé anarchistické neorganizace, která si ve filmu bodne i do vlastních řad. "Sdílení je aktem lásky"

Po přečtení některých recenzí a i některých zdejších komentářů jsem se těšil na opravdu atmosférický, depresivní horor. Místo toho jsem dostal něco, co by se dalo podle slov mé přítelkyně nazvat rodinným hororem. A konec? ten mě jen přesvědčil o tom, že tohle se opravdu nepovedlo. Slabý scénář, slabé lekačky, slabá atmosféra, jediný kdo se snažil byl Ethan Hawk, ale jeho postava s ženským jménem nosící ženský svetr to prostě nemohla nikterak zachránit i při sebevětší snaze.

Hraný dokument BBC po Hollywoodsku. Aspoň tak by se to dalo zjednodušeně popsat. Takže pokud si ujíždíte na přesných (co my víme, jak to ve skutečnosti bylo) přepisech událostí, které se zapsali do historie, určitě budete slintat blahem. A ano je to opravdu chladné. Bez jakýchkoliv emocí. Jediná emoce, dáli se to tak nazvat, je umanutost a odhodlání Jessicy Chastain. Možná tu byla snaha tvůrců přiblížit opravdovou práci agentů, kteří jednoduše nemůžou ani na vteřinku povolit, zapojit své emoce. Pokaždé když se tu ukáže emoce, tak to skončí špatně - scéna v restauraci, kdy kolegyně Jessicy řiká, že by si občas měla užít a potom scéna, kdy ona kolegyně čeká netrpělivě na zdroj, který je může dovést k Usámovi. Jakmile se zdroj objeví, je vidět, že je opravdu šťastná a netrpělivá...což zapříčiní to, co to zapříčiní. Takže žádné emoce, žádné polevení s naprosto 100% koncentrace, na to vše je čas až na konci, až když je po všem - viz. poslední záběr. Jo a ještě tu vlastně někoho zabili! Nečekejte žádnou třeskutou akční scénu. Je to ukázka postupu speciálních jednotek, které mají samozřejmě mít co nejméně vlastních ztrát. Takže se číhá až někdo vystrčí zpoza rohu očíčko, aby se porozhlídnul, kde pak ti Američani asi...bum prásk a očíčko fuč. Ale já mám pro tyhle dokumentárně, vlastně "realisticky" pojaté, špiónské filmy slabost...a asi i pro Jessicu Motherfucker Chastain...

Absurdní, bizarní, divné, úchylné, drsné. Film o alkoholickém scénáristovi, který píše scénář, který se vlastně odehrává i na plátně...takže máte pocit, že film se tvoří přímo v průběhu vašeho sledování a je spolu vytvářen všemi třemi hlavními postavami, kde každá z nich přispívá po svém a takový Rockwell a jeho představa závěrečné přestřelky na hřbitově je neskutečně grindhousově vtipná, zatímco závěrečná Walkenova scéna, která se vlastně mísila s reálem byla pro mě až neskutečně mrazivě dojemná. Což vlastně vystihuje i celý film. Černohumorně krvavá, dialogy naplněná a dojemně smutná komedie.....Jesus Ghandí Joseph....

Pokud vám v Prometheovi vadil scénář, tady vás bude přímo s*át. Psychologické proměny postav probíhají tak rychle a s často nelogických důvodů, že už vás ke konci nevykolejí ani to, že Michael Biehn spoutaný a hladovějící na židli, neprojde proměnou žádnou - ani fyzickou ani psychickou - a člověk vlastně ani neví jak dlouho to všechno trvá, protože filmové vyprávění jaksi postrádá pojem o čase a vy tak nevíte, zda uběhlo jedno nedělní odpoledne nebo několik týdnů. Což by mohlo fungovat skvěle, když se film odehrává v uzavřeném bunkru, kde člověk logicky po nějaké době ztrácí pojem o čase. Ale ta doba musí nejdřív uběhnout. Tady přijde vlastně hned. Abych jenom nekritizoval, tak film ke konci opravdu solidně úchylný a řádně vyhrocený, což se mi opravdu libí a úplný závěr, díky hudbě a až poetickému obrazovému vyprávění, je opravdu skvostný. Nicméně scénář napsal špatný student Scénáristiky, který byl předtím vyhozen ze studií Psychologie, a to již v prvním ročníku.