majli

Zajímavý dokument, který se snaží o pohled na města, jako místa pro lidi. Jak vrátit život do velkoměst? Dokument nabízí různé příklady řešení. Některé jsou protichůdné s tím, co jsme považovali za nutné dosud. Vede mě to k zamyšlení a pokoře: To co považuji za nejlepší řešení, může být i nejhorší.

Jak si mohou být životy, tak na první pohled rozdílných lidí, podobné. Jak člověk zvyklý na blahobyt, tak člověk žijící v nedostatku, nedokáže změnit na co je zvyklý a dohlédnout dál.

Dvě * za to, že ten film nějaký smysl má. A jen 2 * zato , že se mi nezdá. Také profil hlavní hrdinky je podivný. To, že i nejslušnější žena sní lecčems beru, ale že se nechá ponižovat a ještě bude štastná a bude tím více milovat svého manžela? A skutečně pak byla štastná? Když pak musela žít ve strachu, až zakončila svůj život? A závěrečné osvobození smrtí z nemoci a minulosti se mi příčí. Cožpak nelze prožít plný život i s nemocí, i s prohřešky v minulosti?

Nej je Tour Eiffel od Silvaina Chometa. Proto, že se našli dva „blázni“ – lidé se svým světem, který je pro ostatní nepochopitelný. Pro něj a za něj bych dala 5*.

Toto není pohled člověka mimo, který by použil postižené, jako loutky pro svoji představu, který by ne ně namontovol svůj příběh. Tento film dokázal vystihnout mladého člověka na vozíku. Co ho trápí a po čem touží. Takto to je.

Mám z toho filmu špatný pocit. Ale musím uznat, že bravurně vystihl absurditu holocaustu a k tomu špatný pocit patří.

Film o citovém vydírání a schopnosti stoupnout a dělat co chci, co cítím já, ne ostatní. O tom, že nikdy není pozdě … ale je potřeba pro to něco udělat.

Zdánlivě smutný film. Film o pocitech, které vyvolává od začátku. A zanechá v duši klid - vše je jak má být …

Co se skrývá za nejhrůznějšími činy lidí? Co se skrývá za všedními činy lidí? Bývá lehké odsoudit. Bývá těžké pochopit.