LEGACY

Jestli mám na Slovensku něco opravdu rád, tak je to příroda. Tatry, nebo Fatra jsou úchvatné zážitky, zde je navíc silný příběh o kamarádství, horolezectví a zranitelnosti lidské duše. Srdceryvný příběh a další osudy zakleté v horách.

Neotřelé dialogy, kulturní opojení dvou odlišných zemí, trocha vizuální machinace a krás New Yorku v pečlivě zabalené romantice na dlouhé večerní snění. Film je v mnoha ohledech unikátní záležitost, která je věrná sama sobě, nic nepřikrášluje, nevykrádá a představuje nám nové myšlenkové pochody a nové vnímání reality, kdy lidé dokáží mezi sebou velmi rozumně jednat, byť je všude kolem minové pole. Vlastně mě v tomhle trojúhelníku nejvíce štvala hlavní ženská postava a samotná myšlenka In- Yun, který by mě spíše zamezil usilovat o svoji lásku v jednom jediném životě, který máme. Pokud ale je člověk více na reinkarnaci, pak je to sladká romantika a vznešená myšlenka.

Před odjezdem na Silvestra jsem malou část viděl v televizi a byl jsem s tátou tak ohromen, že jsem si tento poslední střípek Vánoc musel najít. Jedná se o výpravnou, fantasy jízdu plnou sympatických postav, okouzlujících scén, ale hlavně se člověk dostane do světa, kde se vše točí trochu naruby. Smál jsem se z plna hrdla, paní Gumpova byla kočka, no a obrdobr a pomsta Indiga Montoyi člověku dodá potřebnou náladu na chladné lednové dny.

Konečně něco neohraného. Budařuv humor mně sedí, téma taky, zasmál jsem se, hloubku nekomentuji, ale na konci roku se nechám rád unést kdejakou blbinou. Lepší než štědrovečerní proradní rádcové.

To bylo natolik odzbrojující, ale i bizarní úlet z toho, co běžně konzumujeme, že se z toho vzpamatováváme doteď. Hrozně nepříjemný film, ovšem skvěle zahraný, perfektní lokace a vizuál, ale na můj vkus až moc šokující a pobuřující film, který vám spíše připraví artdepku než úsměv.

Uznávám je to trochu laciné, ale hrozně se mi zalíbila Ana, no a Keanu je od přírody sympaťák jak hrom. To, co se stalo ve filmu je zpočátku sen každého chlapa, bohužel, avšak takové následky jaké mu dali sežrat Bel a Genesis si nezaslouží snad ani skutečný predátor. Prostě chlap, chytil se, ale to hraní si, sexuální mučení, exploitace všeho co mu bylo drahé a poštvat to proti němu, to byla prostě rošáda. Musím říct, že jsem byl jak na trní, dost vzrušen a moc příjemně překvapen koncem, kde jsem čekal nějakou spravedlivost pro hrdinu a ona nepřišla. Zkrátka každý vánoční čas se najde alespoň jeden film, co mě položí a stane se srdcovkou, letos zdá se je to tento nejméně pravděpodobný daddy.

Futuristické retro, které už v dnešní době působí spíše úsměvně, přesto dokáže často pobavit a poukázat na proměnlivost doby. Herecká smetánka a celkem oddychový tempo se přičiní o to, že člověk může dokonale vypnout a neřešit blbosti. Prostě umírněná verze českého Startreku, pro generace co byly uvězněni v totalitě.

Určitě de nejedná o světabornou pohádku, která by měla změnit špatné renomé štědrovečerních pohádek posledních let. Avšak zároveň se postavy dostanou do celkem zajímavých zvratů, které testují jejich charakter a je celkem lákavé sleeovat kdo se zachová jako padouch a kdo hledá vykoupení a spásu. V rámci toho, že v dnešní době prostě čeští filmaři neví jak slátat novou moderní a nefádni pohadku, musime hold vzít Sv. Petra s tim, že na nic víc se momentálně nezmůžeme. I tak musíme koukat na slibnou budoucnost, protože pořád je to krok vpřed oproti předchozím rokům.

Předvánoční romantika milovaná generací mojí mámy, která se mohla zbláznit z krásy Patricka Swayzeho a jeho mužných kadeří. Mě naopak uhranula logicky Demi, v angličtině je skvělý poslouchat černošský akcent od Whoopi a celkově je to docela roztomilý filmek, který když se objeví v televizi nepřepínám. Zároveň mě ale děj moc nestrhnul, pasáže s duchama mně přišli dost groteskní a dost věcí mě iritovalo. Takže byť oceňuji a chápu fakt, že se jedná o již kultovku, nebudu největším příznivcem, i když na druhou stranu filmy, právě ty filmy, co mám zafixované jako nejoblíbenější mnohdy poprvé vůbec nepřijmu. Třeba to bude i tento případ ... Lonely river flows, to the sea, to the sea ...

Brněnské podsvětí vyprodukovalo naprosto bezohlednou, ovšem důvtipnou scénu, kde Záviš rozhodně figuruje jako stálice. Můj nejlepší kámoš mě bere ve středu na Melodku na jeho koncert a vlastně se i těším, byť nejsem cílovka. Působí jako na obláčku, legrace je jádro všeho, ale muzikant je to kurva dobrý.