Jara.Cimrman.jr

"Tím, že zemřel, vykonal pro svět mnohem víc, než udělal za celý svůj život." Smrt bývalého předsedy vlády přišla právě včas a diplomatická roztržka mezi Británií a Francií přinesla zábavu nejvyššího kalibru. Zejména Bernard v roli spojky se tentokrát vyřádil. A když jsem se dozvěděl, co státníci dělají při pohřebních ceremoniálech, tak jsem to ustál s vážnou tváří jen silou vůle. Takže mě dorazilo až UNESCO, ta statečná země.

"Když jste k nám poprvé přišel na snídani, řekla jsem si, že jste fešák. Ale pak jste promluvil." Může se přepracovaná číšnice zamilovat do mrzoutského spisovatele milostných románů? Jistě. I když je zlomyslně nesnesitelný? Samozřejmě. I když si myje ruce pokaždé novým mýdlem? Bez problémů. I když si nosí vlastní umělohmotný příbor do restaurace, nacpává si žaludek vždy u stejného stolu, zamyká se na pět západů, není schopen překročit bez infarktu spáru a při možnosti kontaktu s živým tvorem si hbitě navléká rukavice? Šťoural by v tom možná drobný problém našel, ale je to film, takže se vykašlejme na realitu a bavme se. S Melvinem to jde snadno, protože on už pronikl do ženské duše: "Představím si muže a vynechám rozum a zodpovědnost." Já s tím samozřejmě nemám dovoleno souhlasit, ale říkal to Melvin a já jsem se jen smál.

"Zničil jste mi továrnu, pak jste mi utopil Rolls-Royce a teď mě topíte v mém vlastním kaviáru." On už je zkrátka takový. Kdo? Bond. Tedy James Bond, aby nedošlo k záměně s nějakým jiným tvorem, který taky protřepává a nemíchá. Tenhle James Bond je totiž kabrňák, který kdyby měl čtyři penisy, tak je má neustále obsazené. Při této akci má zatím penis pouze jeden a tak se na něm musejí krásky střídat. To nevadí, protože všude kolem je plno ropy, finančních hotovostí s mnoha nulami na konci či výbuchů, které mě dokázaly pobavit. Jak by taky ne, když vzduchem svištěly obří cirkulárky a moje klukovská duše dostala dostatek zábavy na to, aby moc nepřemýšlela o tom, jestli to tentokrát 007 zase trošku nepřehnalo.

"Sedím na pelesti a bimbám nožičkama." Cože to děláš, Madlo? Sedíš na posteli a bimbáš nožičkama? Aha, ty už nejsi Madla, ty jsi dáma Madeleine, tak to je jiná. A já bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem se nebavil, protože bylo opravdu hodně zábavné přestěhovat trdlo Madlu na zámek a změnit rozvrh jejích činností z "vaření, uklízení, dojení, plácání hlíny" na "rytmika, plování, čeština, frančtina, jízda na koni". Takže Madlo, braň svou čest, kousej, škrabej, křič a bav mě tak naivně, jak to jen ty umíš.

Kdo to neviděl, ten neuvěří, že podobná šílenost mohla spatřit světlo světa. Kdo to viděl, ten do konce života nezapomene na pomatenou story tureckých zachránců světa v podobě, jakou by Lucas nevymyslel. Turci to zkrátka pojali po svém a já jsem se bavil dost na to, abych se zasmál a málo na to, abych to veřejně přiznal.

Jsem velkým fandou rocku a všeho, co z jeho semínka časem vyklíčilo. Proto jsem moc rád za toto exkluzívní představení rockové muziky v rozličných hávech. Každý rocker si zde jistě najde množství svých oblíbených kapel a stejně tak bude nadávat na absenci nějakého svého oblíbeného uskupení. Každý má zkrátka v hlavě svůj žebříček a proto je třeba respektovat výběr, kterým autoři projektu prezentovali svůj hudební vkus. Mě nejvíce potěšili zařazením The Clash, Velvet Underground, Pixies, U2 či Sonic Youth. Ale absenci Visacího zámku skutečně nepochopím.

Goofy na tom prázdném stadionu bez soupeřů a diváků asi žádnou olympijskou medaili nevyhraje, ale jako stylový rozhodčí mu dávám velmi solidních 4.0. Málokdo totiž umí při překážkovém běhu sbírat překážky tak stylově, jako toto ušaté nemehlo.

Sonny, Rico, obleky, případy, bouráky, němčina, modelky, pláže, palmy a plameňáci. Tak to kdysi na ORF1 bylo, tak si chci seriál pamatovat a proto žádnou reprízu nemám ve třetím tisíciletí v plánu. Možná v tom dalším.

Dokumentární kamera si pocestovala po celé zemi a představila mi ženy, které si na vše stěžují, poukazují na všeobecně známé problémy společnosti a nenabízejí žádná řešení. Za mne to tedy bylo pouze plkání do kamery, které nepřineslo nic nového, ale na druhou stranu mne celkem pobavila paní, která by chtěla být stínem stínu stínového ministra. Asi by mě bavilo stát je jejím stínem nebo alespoň stínem jejího stínu.

"Vždyť mě znáte. Podepíšu vám kdykoliv cokoliv vojenského. Klidně i kapitulaci." Která velká postava vojenských dějin pronesla toto přiznání? Správně, plukovník Henry Blake, jehož MASH 4077 je jediným ospravedlněním korejské války. V 1. sérii zaznělo mnoho skvělých myšlenek či vtipů, z nichž bezkonkurenčně nejlepší se dle mého pacifistického názoru motaly kolem neexistujícího kapitána Tuttlea a rekordmana v počtu ztrát Buzze Brightona.