alonsanfan

Jeden z nejhorších úpadků hororového žánru. Zlověstná vraždící panenka! Čím nás tvůrci hororů překvapí příště, zlovětsným vraždícím kobercem? I když mě tak napadá, že koberec (respektive mimozemská entita koberec připomínající, ve skutečnosti byla hrána opravdovým kobercem) už v seriálu účinkoval. Byl to tuším jeden ze starých dílů Star Trek. Tamnější koberec mi ale připadal vtipný. Chucky je jenom blbá a trabná. Slušně řečeno.

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků. Atraktivní prostředí železnice a parních lokomotiv rezonovalo s železničářskou částí mé krve, kterou jsem podědil po předcích. Prvky tajemna a magie reprezentované černokněžníkem Zababou a podmanivý přímo uhrančivý hlas Vladimíra Ráže. Vše dohromady v dokonalém souznění. Jen škoda, že večerníček má pouhých 10 dílů a Česká televize jej macešsky příliš nevysílá.

Tak hustá atmosféra, že jsem si připadal jako hozený do asfaltu. Taky mi několikrát vytanulo na mysli, že je to tak dobrý, že to snad ani nemůže být český film. Ale je to český film a s velkým šarmem se potýká s jedním z nejtěžších období českých dějin - Protektorátem Čechy a Morava. Úsporné a přece tak působivé. Úžasně vykouzlená atmosféra bezstarostnosti První republiky, pohled do zákulisí filmového průmyslu a poté tvrdý nástup okupace, strachu, tísně i kolaborace. Obdivně vzhlížím k hlavním představitelům. Jana Plodková by se mezi prvorepublikovými filmovými hvězdami zcela určitě neztratila. To prchavé kouzlo v ní prostě je. Marek Daniel je úžasně slizký i lidský a Jiří Orten coby prvorepublikový filmový milovník k sežrání. Jsem velmi vděčný za obsazení neotřelých a neokoukaných tváří a volám pryč s těmi Vilhelmovými, Issovými, Trojany a Macháčky... apage satanas! ___ A během projekce v mozku hlodá myšlenka, jak bych se v téhle době a situacích zachoval já? Děkuji, radši se nechci ptát. To se to kecá, pokud člověk nic podobného nezažil a nemusel se rozhodovat... Zdůrazňuji hudbu od Midi Lidi od filmového šlágru až po zajímavý mix 30. let s elektrem, pořád mi ještě zní v uších. Film je jako dobrá svíčková prošpikován jednak spoustou originální hudby zejména od Gershwina či Ježka, dobovými záběry či zvukovými ukázkami projevů nebo reportáží z rohlasu. Pro mě jednoznačně zjevení a resuscitace zmírajícího českého filmu.

Příšerný obraz české malosti a ubohosti ve své nejobnaženější podobě. Tak takovýhle jsme byli před více než sto lety. Urputná zaprděnost a tohle, že je divadelní hra pro činohru srovnatelná se Smetanovou Prodanou nevěstou pro operu. Z prodané zbylo alespoň pár hezkých árií. Ze Stroupežnického sondy do života českého lidu mě pouze vstávaly vlasy na hlavě...

Krásný úlet francouzských gentlemanů. Tak jako Pejsek s Kočičkou ve známe knize Jos. Čapka při vaření dortu smíchali téměř vše co je napadlo, Stéphan s Vincentem si vzali plastové figurky Indiána, Kovboje a Koně a k nim spoustu dalších zvířátek a rozehráli s nimi bláznivou grotesku, plnou gagů, zvratů, ale i romantiky. Začali seriálem o cca tříminutových dílech a nyní poslali své figurky do celovečerňáku, byť s trošku kratší metráží. Já jsem si pěkně zavzpomínal na svoji éru plastových panáčků na podstavcích, ať už to byli rytíři, kovbojové a indiáni nebo vojáčci. Brácha měl zase v obrovské krabici zvířátek na několik farem i jednu větší ZOO. Atmosféra snímku mě okouzlila a zároveň mnohokrát vykouzlila záchvaty smíchu. Bravo Francouzi, tleskám a klaním se! Merci.

Pozor! Tento komentář obsahuje spoilery a tvrdí, že film je blbý. Proto by ho nikdo neměl číst. Z komentáře byla úmyslně odstraněna všechna sprostá slova (co mě to stálo sil), aby neutrpěl jemnocit CSFD a galantnost autora. ___ Milé děti! Bylo, nebylo. Larsovi von Trier bylo moc špatně a měl deprese. I usedl jednou v záchodovou mísu a začal psát Antikrista. Ale světe div se, *** tentokrát bohužel nepadaly do záchoda. Ne, ne, ne... ___ Jakpak bych lidi asi šokoval, zamyslel se Lars. Zabiju dítě. Nechám ho umřít, když jeho rodiče ***. Abych šokoval a ukázal všem, i těm nejdebilnějším, že opravdu souloží, ukážu jim jejich *** a ***. A celé to podkreslím klasickou hudbou, to bude ten správný šok. Cha, cháááá (šílený smích)... Musím se studem přiznat, že pár záběrů z progolu se mi opravdu líbilo a k tomu můj oblíbený Händel - Lascia ch'io pianga, z opery Rinaldo (bohužel ne v podání muže) a celkem zajímavé cembalové vyhrávky v doprovodu. Ano, jsem kýčař, zabte mě! ___ A protože za všechno mohlo *** rodičů a šoků ještě nebylo dost, žena muži špalkem *** koule a vyhoní mu ***, který krvavě ejakuluje, rovnou na její šaty a aby i sebe potrestala ustřihne si nůžkama ***. Jo, to je správně šokantní... Jo, jo... ___ I příjdou hledači symbolů a velcí interpretovači a milovníci konspiračních teorií a budou hledat, pátrat, šerlokovat, holmesovat a samozřejmě naleznou, protože nikdy není možné nenaleznout. Symboly jsou přece všude kolem nás a všechno lze nějakým způsobem interpretovat a zasadit do teorie. I *** je symbol a dalo by se v něm lecos nalézt. ___ Žal nad ztrátou potomka musí být pro rodiče příšernou zkušeností, ale obávám se zkušeností nepřeveditelnou na jiné osoby a pokud ano, rozhodně ne způsobem, jakým to Lars učinil v Antikristovi. ___ Řečeno s Marigoldem: Ne nejsem pohoršen, ale nechápu. Jedinou emoci, kterou ve mě dokázal film vzbudit byl smích, smích nad jeho trapností a zlost, když už se smíchu nedostávalo. Zlost nad absencí čehokoli, co by vyvolalo jiné emoce.___ Bylo mi líto, že jsem se nechal nalákat do kina, ale Williema i Charlotu mám jako herce i lidi moc rád a vážim si jich. Hrát v Larsově momentálním mentálním průjmu si bohužel nezasloužili. Bylo mi líto investovaných peněz za kino a ještě víc a zmařený čas. A ano, už jsem si za to nafackoval a další návstěvu kina budu opět zvažovat důkladněji. ___ Pokud mám celou recenzi shrnout do dvou slov pak tedy KONSTRUKT a TRAPNOST. Konstrukt proto, že vše je tak zoufale vykonstruováno, vymyšleno a já v tom vidím tu upachtěnost a trapnost, protože ta dominuje všemu. O takových svatých věcech a citech jako je žal rodičů nad ztrátou dítěte se nežertuje a ani by se o tom neměly točit stupidní filmy...___ Žena měla zůstat v nemocnici, podrobit se léčbě a polykat pilule. Muž se měl na nějaké pokusy o léčení a experimentování s ženinou psychikou ***. Potom by spolu šťastně *** až do smrti. Místo *** si doplňte sprostá slova dle vlastní libosti. Na absolutní závěr už jenom prkotiny. Jenom absolutní *** si může postavit chatu se střechou z vlnitého plechu přímo pod dubem tak, aby na ní neustále padaly žaludy. Fakt super místo pro dovolenou a ty klidné noci. Jo a klíšťata opravdu neskákají ze stromů ani nelétají. Na místo toho vyhledávají teplá místečka, takže by muži zalezla rovnou do *** a nezůstala na studené ruce vystrčené z okna. Samozřejmě když pomineme, že by se na ni vůbec nedostala.

Životopisná črta ze závěrečného období života Karla Havlíčka Borovského, který alespoň pro mě překvapivě filmu nedominoval, ale byl zastíněn fiktivní postavou policejního úředníka Wagnera, jež Havlíčka sice obdivoval především jako básníka i člověka, ale to mu nebránilo pro světské a hmotné výhody na něj donášet. V miniroličkách policejního komisaře ze staré školy a lázeňského zřízence se jako diamanty oslnivě blýsknou Michal Dlouhý a majitel úžasného hlasu Miroslav Pavlata. Roli Havlíčkovy manželky zajímavě ztvárnila pro mě zatím neznámá herečka Gabriela Marcinková. Nejzajímavější a ústřední postavou filmu pro mě byl rozhodně udavač Wagner přesvědčivě a živě zahraný Markem Taclíkem. Naopak neustále hudrající, kverulující, ale národ povzbuzující Havlíček proti němu působil poněkud toporně a svým sr*ním na rodinu i manželku si mé sympatie příliš nezískal. Bohužel mnohé slavné osobnosti se ke svým rodinám a blízkých chovaly naprosto příšerně (jen namátkou mě napadá Janáček, Marx...). Celkově zdařilé historické drama, byť s vypůjčenou fiktivní postavou.

Na úvod musím poznamenat, že jsem trpěl předsudkem vůči Hugh Grantovi v tom směru, že jsem tohoto přeslazeného herce ultrasladkých romantických komedií neměl nikdy moc v lásce. Čestou výjimku tvoří v duetu s Andie MacDowell ve 4 svatbách a 1 pohřbu. Jako éterický introvertní hypochondr Frederyk Chopin mě ovšem zcela uchvátil. Předesílám, že ulítávám na životopisných filmech, specielně o hudebnících a jako klavírista diletant (tedy člověk, který hudbu miluje a občas se jí snaží i provozovat) oceňuji i Hughovy klavírní kreace, které působily přirozeně. Ve filmu je zachycen počátek vztahu už výše zmiňovaného Chopina s extrovertní divokou a do mužských šatů se oblékající spisovatelkou George Sandovou, téměř učebnicové naplnění klišé o přitahování protikladů. Ústřednímu páru zdatně sekundují další slavné historické osobnosti v podání neméně slavních herců (Mandy Patinkin jako Alfred De Musset a Julian Sands jako Franz Liszt).

Film Grand Torino je v mnohém podobný legendárnímu autu (dnes už se nestydím říct veteránu), kolem kterého se příběh točí. Silný motor (vynikající a úžasný Clint, které dominuje a září v každém okamžiku, kdy ho vidíte na plátně) perfektní a nablýskaná kastle (komplexní příběh i detaily, které z něj vysvítají) světlomety (zařící poselstvím do dálky, ale jak už to u starších aut bývá, jasně nikoli xenonově agresivně) pneumatiky (zabezpečující příběhu styk s realitou a ústící v jeho překvapivý konec, dovolím si poznamenat přímo neClintonovský). Celý film stejně jako veterán Grand Torino je majstrštykem, dílko opečovávané a vybroušené a vyleštěné k dokonalosti. Možná, ale bylo pro mě tak překvapivě dokonalé, že závěrečná westernová vyvražďovací scéna, když jsem se při titulcích probral z vytržení, mi vyloženě chyběla. Rozumějte scéna kde Clint všechny hajzly postřílí. Proto ty 4*, byť mnohé 5* filmy Grand Torino poráží.

Darwinovy ceny spočívající v obohacení genofondu lidstva vlastní naprosto dementní smrtí jsou velmi zajímavým fenoménem, skutečně bizarním v pravém smyslu toho slova. Podobně bizarní jako předmět filmu vyzníval i film sám. Ústřední postava, Joseph Fiennes bývalý policista, posléze vyšetřovatel pojišťovny, omdlévající při pohledu na krev a chrlící během filmu neúnavně a mnohdy až úmorně nejrůznější statistiky tvořil dvojici s neslanou nemastnou vyšetřovatelkou pojišťovny Winonou Rider, která působila dojmem, že si svoji roli příliš neužívá. Tuto dvojici doplňoval všudypřítomný kameraman, z jehož očí jsme film převážně sledovali. Film se nám snaží prostřednictvím vyšetřování pojistných událostí přiblížit osudy a osobnosti adeptů i laureátů Darwinových cen. Z úst Fiennese v jednom dialogu zazní, že když nic jiného měli ti lidé alespoň fantazii. Tedy v porovnání s ostatními obyčejnými (normálními) lidmi. O motivaci nositelů Darwinových cen by bylo možné vytvořit zcela určitě mnoho set stránkovou existenciální, filosoficko-psychologickou esej a obávám se, že motivace fantazií by byla na jenom z posledních míst, alespoň pro mne. Ta fantazie totiž mnohdy hraničí s prostou i naprostou blbostí. Film je svým žánrem paskvil, koškopes. Jednak se v jedné linii snaží věnovat Darwinům, to je asi ta nejzábavnější, aby v další linii rozehrál šestákovou detektivku i introspekci hlavního hrdiny a jeho pokusy o obyčejný život, sex či vztah. Záveřečný happyend kdy hrdna dopadne vraha, vyspí se s kolegyní, získá práci v pojišťovně už moc Darwinovský není.