Dětská hra

Osmdesátky byly schopné udělat vraha z kohokoliv a čehokoliv, aniž by příliš nad čímkoliv dumaly (vrah se po černomagickém rituálu převtěluje do kusu plastiku... oh fuck). Série Dětské hry pořád drží rekord v počtu lidí, kteří nejsou schopní odhodit nebo rozkopat půlmetrového zabijáka a raději se nechají na sto způsobů upíchat nožem, udusit fólií či umlátit pravítkem. Do toho něco voodoo a charakteristická panenka Chucky, která mě v dětství děsila k smrti. No jo, nostalgie. (02.01.2014)

Nostalgie je krásná věc, ale nezařídí úplně všechno. To, co platí dnes, mělo platit i před lety. Takže to, že si Andy vydupe panenku Chucky, ač na ni jeho matka nemá, je špatně. Nejnovější hit hračkářského průmyslu sice mluví, ale taky má zlověstný výraz a rozumí si s čepelí nože. Zločinec Charles Lee Ray se totiž před svou smrtí ukrývá ve velkém hračkářství a než naposledy vydechne, přenese svou duši právě do nejbližší panenky. Dobře víme, kam to celé směřuje, a s ohledem na množství pokračování tušíme, že první díl vydělal nemalé peníze. Motiv vraždící panenky, která má naopak přinášet radost, tehdy prostě dokonale fungoval a i moje generace se nechala děsit a napínat solidní prací maskérů, trikařů i kameramana Billa Butlera, který stojí za nemalým kusem úspěchu Spielbergových Čelistí (a snímal i Rockyho). Třicet let poté ovšem nelze přehlédnout velké množství přešlapů a logických lapsů, kdy prostě tvůrci přišli s první pytlovinou, která je napadla, ač úplně nenavazovala na předešlé dění. Přesto to i dnes docela slušně funguje. (03.12.2018)

Tento horor byl pro mě extrémně děsivý v době, kdy jsem ho poprvé zhlédla, to mi bylo okolo 14ti let. Když jsem pak večer usínala, krčila jsem se v rohu postele, klepala se nehorázně strachy a čekala, odkud na mě Chucky vyskočí. Snad po žádném hororu jsem se tenkrát tak strašně nebála, jako po tomto. K opětovnému zhlédnutí jsem se odhodlala zhruba o deset let později a očekávala, jestli na mě zapůsobí stejně jako před léty. Ze začátku jsem cítila neklid a jistý strach, který se však postupem času rozplynul a zůstala jen lehká nostalgie a vzpomínky. Ve scénách, o nichž si pamatuju, že mě tehdá "scared to death", což byla návštěva "voodoo" přítele či schovávání Andyho ve skříni, se onen strach vůbec nedostavil a vzpomínala jsem, jak se mi tenkrát zdálo, že je ta scéna nekonečně dlouhá a děsivá. Andy, ten jeho malý, umělohmotný, zrzavý spratek s modrýma očima a ozdobným nožíkem a jeho pravé jméno Charles Lee Ray, pro mě vždycky budou patřit ke klasice mých dětských let a k jedné z těch nezapomenutelných "dětských her"...:) Chucky říkal, že teta Maggie byla strašná kráva a dostala, co si zasloužila", "Mluv, sakra, nebo tě hodím do toho ohně!" (01.01.2006)

Konečně jsem viděl, jak vznikla panenka Chuckie a musím říct, že ta původní myšlenka je docela prdel. Z filmu je cejtit osmdesátková atmosféra na sta honů. Krví se nešetří, každou chvílí někomu exploduje kus těla, ženský nosí zásadně kudrnatý vlasy a českej dabing se s tím ještě nesere a tak Chuckie hodlá ošukat všechno, co mu přijde pod kudlu. To všechno je sympatický a z dnešního pohledu příjemně úsměvný. Pořád ale lepší, než dnešní remaky, kterým chybí to kouzlo tehdejší doby. (12.07.2017)

"Tak už mi veríš?" - "Áno. Ale kto to uverí mne?" Detská hra je pre mnohých divákov rovnaká nostalgická záležitosť, ako LEVIATHAN, ALIGÁTOR, PIRAŇA, VOSKOVÉ MÚZEUM a tony ďalších vecí z 80. rokov. Vďaka démonickému zlosynovi (s Dourifovou tvárou a následne Dourifovým hlasom), temnej atmosfére, premysleným vraždám (kladivko, woodoo), zaujímavému hereckému obsadeniu (schopný 7-ročný Alex Vincent to i bez mamy, policajta a priľahlých obetí sebavedomo ťahá naprieč celým filmom) a skvelým scénam (cupitanie okolo auta, baterky) to však zvláda i bez nostalgie. Oceňujem tiež v tej dobe módnu pochmúrnu atmosféru veľkomesta, v ktorom ste snáď ešte v menšom bezpečí, než na americkom hixploitation vidieku (Maniac Cop, Cobra atď.). (18.10.2004)